Záseky a mučírna

Těžké časy prožívali obyvatelé malých vesniček v době, kdy do země vtrhl nepřítel. Dřevěné, šindelem nebo slaměnými došky kryté chaloupky rychle podlehly ohni, sýpky byly rychle vybrány, dobytek pobit a chudákovi sedláčkovi zbyly jen oči pro pláč. Násilí nepřátelských, ale i vlastních vojsk, se nevyhnulo ani ženám a dětem.

Jak se tomuto násilí brániti? Zbraně neměli a jejich ruce, třebas byly silné, proti vycvičenému vojsku nezmohly nic. V okolí Řásné však byly a ještě jsou hluboké lesy. Dnes jsou snadno přístupné, ale před staletími v nich nebyly cesty, a kdo les neznal, snadno zabloudil. Řásenští si v lesní houštině vybudovali pro případ vojny úkryt, který byl navíc chráněn záseky. Když se ke vsi blížilo nějaké vojsko, všichni vesničané se zásobami jídla prchli i s dobytkem sem, do lesů, za záseky. Tu přečkali nejhorší časy. Živili se mlékem, tvarohem a vším, co les dal.

Vojáci, když našli ves prázdnou, ji vydrancovali, co ještě našli, to pobrali, a nakonec ji zapálili. pak se vydali hledat do okolních polí a lesů vesničany. Věděli, že daleko nemohou být, ale cestu lesem neznali. Když se jim přece podařilo nějakého neopatrného chasníka, který vyšel ze záseků, chytit, krutě ho mučili na nedaleké louce. Jen aby vyzradil; kde jsou ostatní ukryti, kde mají zásoby, kde dobytek a hlavně, mají-li nějaké peníze. Té louce se dosud říká Mučírna a lesu, kde byli vesničané ukryti, Záseky.