Slavnost sv. Markéty v Telči

Mladí historici Michaela Ramešová a Štěpán Valecký, autoři práce Slavnost sv. Markéty v Telči, její podoba a aktéři, připomínají v následujícím rozhovoru starou pravdu: Vše již tady bylo! Popisují svatomarkétské slavnosti, které byly pro naše předky na přelomu 17. a 18. století událostí „sezóny“.

Foto: Snímek ze Slavnosti sv. Markéty samozřejmě nemáme. Ale oslavy úrody a sklizně na konci 19. století byly jistě docela podobné.

Od kdy se svatomarkétské slavnosti v Telči konaly?
První v červenci 1656.

Docela vzdálený rok uvádíte s překvapivou jistotou. Z čeho ji čerpáte?
Vycházíme z dochovaných výročních zpráv jezuitských domů, které jsou velmi přesné. O rok dříve, v roce 1655, totiž zahájilo v Telči svou činnost nové řádové působiště.

Proč zrovna Slavnost sv. Markéty?
Dle dostupných zdrojů klíčovou roli pro pořádání slavnosti sehrálo získání ověřených, dnes bychom asi použili termín certifikovaných, ostatků této křesťanské prvomučednice hraběnkou Františkou Slavatovou a následné prohlášení sv. Markéty patronkou města.

Tedy náboženská slavnost?
S odstupem více než tří století se na tuto otázku nedá jednoznačně odpovědět. Ano, náboženská slavnost, ale pokud se s jejím průběhem blíže seznámíme, tak vidíme, že se na ní podílely v různém rozsahu a různým způsobem všechny složky tehdejší společnosti. A nebojíme se říci, že v případě Telče spontánně. Nesmíme zapomínat, že vidění světa bylo u našich předků v době baroka trochu jiné, než je naše.

Jak tedy slavnost probíhala?
Kostru slavnosti tvořily průvody s praporci tvořené obyvateli Telče a okolních obcí. Jejich příchod do vnitřního města provázelo vyzvánění zvonů. Průvody, resp. dívky v bílém (družičky), se prezentovaly před sv. Markétou ukázkami první úrody. Poté samozřejmě následovala mše a kázání významného církevního hosta. Následovalo divadelní představení výchovného charakteru, převážně čerpající ze života světice. Procesí s relikviářem na nosítkách, případně sochou sv. Markéty, bylo vrcholem slavnosti. Jeho součástí totiž byly živé obrazy s různými náměty, často čerpajícími z aktuálních událostí či potřeb. Jen tento stručný popis ukazuje nejednu podobnost s dnešními slavnostmi: výchovný a vzdělávací prvek, vizuální zážitek (divadlo, kostýmy herců), zapojení mládeže, sdělení informací. A určitě ne nepodstatné bylo, že lidé spadající pod církevní pravomoc telčského sídla jezuitského řádu byli v čase slavnosti osvobození od pracovních povinností, roboty...

Kde se slavnost konala?
Tak církevní část, mše a kázání samozřejmě v kostelech. Zprvu ve farním sv. Jakuba, po dokončení jezuitského kostela tam. Často ale pisatelé zpráv uvádí, že pro množství účastníků se i církevní část konala na nádvoří zámku. Jinak celá slavnost samozřejmě na náměstí a v okolí obou kostelů. Byly ale také výjimky. Třeba v roce 1675 se pro mimořádně špatné počasí, hustý déšť, konalo procesí v omezené podobě.

Najdete ještě jiné podobnosti se současnou dobou?
Třeba, že na slavnosti přijížděla do města řada významných hostů nebo že zdařilé divadelní vystoupení se pro velký zájem odpoledne opakovalo. Samozřejmostí také byla aktivní účast tehdejšího vedení města, které se zapojovalo do průběhu slavnosti nejen účastí v průvodu.

Zrušením jezuitského řádu v roce 1773 slavnosti skončily?
V režii jezuitů určitě. Ale v ne tak organizačně a režijně propracované formě se v nepravidelných intervalech konaly dále. Nakonec velkolepé oslavy založení města v roce 1799 určitě čerpaly z této tradice. Jejich hlavní organizátor, tajemník magistrátu Jan Pavel Bílek, zažil ještě aktivně svatomarkétské slavnosti v režii jezuitů.

Takže Slavnost sv. Markéty byla v Telči první?
To netvrdíme. Od dob raného křesťanství bylo běžné, že se města či regiony svěřovaly pod patronát světce, který nad nimi vykonával ochrannou funkci. Poděkování za ochranu slavností bylo tak logickým vyjádřením vděku. A oslava žní a poděkování za úrodu mají ještě starší kořeny. Takže i Slavnost sv. Markéty mohla mít v Telči svého předchůdce...
O. Zadražil, Telčské listy 08/2019

Práce Slavnost sv. Markéty v Telči, její podoba a aktéři vznikla v rámci společného projektu Historického ústavu AV ČR, Národního památkového ústavu a Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR Telč a jezuité, řád a jeho mecenáši.

Mgr. Michaela Ramešová, absolventka FF fakulty UK, v současné době působí v ÚTAM AV ČR
Mgr. Štěpán Valecký, absolvent KTF UK, v současné době působí v ÚTAM AV ČR