Na Kříži

Na zalesněném kopci u Mrákotína sbírala jednou jedna stará žena dříví a roští. Byla to chudá žena, nikoho neměla, jen vnuka, který ji však ještě nemohl živit, protože byl malý. Jednoho dne se při sbírání dříví opozdila, až ji překvapila tma. Rychle si rovnala otep, už si ji chtěla přehodit přes záda a vykročit k domovu, když zaslechla koňské zařehtání.

Velmi se tomu podivila, vždyť na blízku nebyla žádná cesta, po níž by se mohlo koňské spřežení pohybovat. Ale přece jen si pomyslela, že by bylo dobré, kdyby mohla alespoň kus cesty vést dřevo na voze, že by si trochu ulevila. Jenže ouvej! ... Místo koně uzřela jen koňskou hlavu na kuřích nožkách.

Stařena se zarazila. Nedovedla si v hlavě srovnat, co uviděla. Měla však čisté svědomí, nikdy nikomu neublížila, lidem i zvířatům vždy pomohla, když bylo třeba. neměla se tedy čeho bát.

Pokřižovala se a přistoupila blíže ke koňské hlavě. Ta se na stařenu smutně podívala, z očí jí začaly téci slzy a stařenka se div nerozplakala také. Tiše se koňské hlavy zeptala: "Co je ti? Co tě trápí? Mohu pro tebe něco udělat?"

"Mne může ze zakletí vysvobodit jen nevinné dítě. Ty sama na to nestačíš a já zde musím takhle bloudit, dokud se nějaké dítě nesmiluje" Tak odpověděla koňská hlava a zmizela.

Stařena si hodila otep dříví na záda a chvátala domů, do chudé chaloupky. Vnuk již čekal, bál se, že se stařence něco stalo a nevěděl, co má podniknout. Když konečně došla stará žena domů, všechno chlapci vypověděla a zeptala se: "Chceš tu nebohou duši vysvobodit? "Ano, chci; odpověděl ten nevinný chlapec, "ale jak to mám udělat?"

Stařenka řekla, jen ať se nebojí, že půjdou druhý den spolu na kopec, na to místo, kde koňskou hlavu potkala, a pak se uvidí. Nazítří večer, když došli na určené místo, našel tam hoch pod keřem zářivě svítící zlatý kříž. Byl to hodný hoch a protože byl nevinný, nic se nebál, vztyčil ten kříž a od půlnoci do jedné hodiny zde s ním stál hlídku.

Když hodiny na mrákotínském kostele odtloukly jednu hodinu a na městečku odtroubil ponocný, objevila se na kopci u chlapce opět ta koňská hlava na kuřích nožkách. Poděkovala chlapci za vysvobození a řekla: "Za odměnu, žes mě vysvobodil, si vem, co najdeš ještě pod tím keřem, kde prve ležel kříž". Pak se koňská hlava ztratila. Byla vysvobozena z věčného bloudění v nočním lese. Chlapec zavolal na babičku, pod keřem spolu našli velký poklad. Protože žili spravedlivě, nikoho neodmítli, jestliže potřeboval jejich pomoc, dobře si ho užili. Na kopci nad Mrákotínem postavili velký kříž, který měl připomínat, že je třeba konat dobro a být milosrdný. Dosud se tomu místu říká Na Kříži.