Kdo byli rudoarmějci pochovaní u sokolovny?
Kdo byli rudoarmějci pochovaní u sokolovny? Známe více než jejich jména
Telč, 9. květen 1945. Vedle více než pochopitelné radosti z konce války také smutek. V dlouhé koloně dopravních prostředků Rudé armády přijíždí do města auto se smutným nákladem. Veze ostatky 16 mladých vojáků, kteří zahynuli v posledních dnech války. Dosud jsme znali, díky městské kronice, jen jejich jména. Válka skončila a byl tak čas padlé důstojně pohřbít. Kdo a proč vybral za místo uložení ostatků volnou plochu na křižovatce u telčské sokolovny, asi již nikdo nezjistí. Válka je plná absurdit. Do šesti hrobů se muselo vejít všech šestnáct obětí. Nebylo to až tak složité. Pro ty, co uhořeli v tanku, to byl hrob spíš symbolický. Tím pravým byl pro ně tank T-34, ve kterém někteří přijeli až od pověstného Kursku. V létě 1945 se místo proměnilo v květinový záhon. 28. října 1945 se zde konalo velké, a tehdy velmi upřímné, pietní shromáždění. V lednu 1946 přišlo další stěhování ostatků. Vyzvedl je speciální oddíl Rudé armády a převezl k definitivnímu uložení na vojenský hřbitov v Jihlavě. V roce 1961 byl na křižovatce odhalen pomníček, který událost připomíná. Při stavbě kruhového objezdu v roce 2005 se dočkal obnovy a byl nepatrně posunut do jeho středu. Každý květen se zde objeví květiny.
Do nedávna bych napsal: Konec příběhu. Díky badatelce Soně Holečkové z Československé společnosti vojenské historie v Brně, která se zabývá vyhledáváním ztrát Rudé armády při osvobozování Československa, víme toho najednou daleko více. „Před časem byla v Rusku otevřena veřejnosti část Centrálního archivu Ministerstva obrany Ruské federace, ve které jsou shromážděny dokumenty o padlých ve II. světové válce. Dokonce byla zřízena oficiální instituce MEMORIAL, na jejíchž stránkách jsou postupně zveřejňovány,“ uvedla pro TL Soňa Holečková. Díky její mravenčí práci tak víme, že v Telči byly pochovány dvě osádky T-34 7. gardové armády, které zahynuly 7. května 1945, tedy druhý den poslední velké válečné akce, která vstoupila do dějin jako Pražská operace. Právě v ní útočila 7. armáda z východiště jihozápadně od Pohořelic. Dalších osm padlých, které archivní dokumenty uvádí jako nezvěstné, někdy také jako uhořelé v tanku k 30. dubnu 1945, se tento den střetlo západně od Hustopečí, v prostoru mezi Novou Vsí a Vlasaticemi, s nepřítelem. V tankové bitvě na jižní Moravě stály proti sobě na jedné straně spojené ruské a rumunské jednotky a na druhé německé, vybavené nejmodernějšími tanky T-VI, jinak královskými tygry. O urputnosti bitvy svědčí i to, že v ní zahynul údajně nejúspěšnější německý tankista války Kurt Knispel, jehož hrob se nedávno našel ve Vrbovci. Sedmdesát roků po válce se tak otevírá prostor pro další badatele poznat blíže padlé rudoarmějce. Určitě by si to zasloužili. Jaký byl život Semjona Rubinoviče ze starobylé Jevpatorie na Krymu, střediska obchodu Skythů a Řeků? Asi byl židovského vyznání, což mu určitě službu v armádě neusnadňovalo. A co Gorostyn Chusnutdinov? Nepátrají po jeho osudu příbuzní z dalekého Samarkandu, který je, stejně jako Telč, zapsán na seznamu Unesco? Mohli bychom pokračovat. Co jméno, to nedopsaný životní příběh. „Tak, jak se v Rusku, a dalších postsovětských republikách, zvyšuje životní úroveň a otevírají možnosti cestování, stoupá zájem příbuzných i badatelů poznat osudy padlých za II. světové války. Podařilo se mi zprostředkovat již řadu 'cest do historie', které rodinám padlých umožní nahlédnout do neznámé minulosti, navštívit místa spojená s jejich blízkým,“ konstatuje na závěr Soňa Holečková. Její myšlenka, připomenout padlé vojáky konkrétními jmény s daty, které nyní známe díky objeveným dokumentům, dodatečným zápisem na pomníčku nebo na zvláštní desce v jeho blízkosti by nemněla zapadnout. Zvlášť ve městě, které si váží historie a která ho proslavuje.
Rudoarmějci pochovaní 10. května 1945 na křižovatce u sokolovny
Prvních osm uvádí archivy jako nezvěstné (uhořelé v tanku) od 30. dubna 1945 po bitvě mezi Novou Vsí a Vlasaticemi u Pohořelic. Druhých osm padlo 7. května na blíže neurčeném místě v tzv. Pražské operaci, do které jejich jednotka nastoupila západně od Hustopečí. Jsou označení šedivým podtiskem.
Karpenko Michajil Iljič, gardový staršina, mechanik-řidič T-34/85, povolán v r. 1941, nar. 1920 v Krasnodarském kraji, Otradněnský okres, obec Gusarovskoje.
Cvětkov Jevgenij Jevgenijevič, gardový seržant, miřič SU-85, nar. 1925 v Leningradské oblasti, obec Porochov, povolán v r. 1944.
Chusnutdinov Goroftyn Šarofějevič, mladší seržant, nabíječ tanku T-34/85, nar. 1925 v Samarkandské oblasti, Narpaňský okres, stanice Zira-Bulak (Uzbekistán), povolán v r. 1942.
Saveljev Semjon Michajlovič, mladší seržant, radista-kulometčík tanku T34, nar. 1924 v Altajském kraji, Chabarský okres, obec Moskovskoje.
Kukuškin Alexandr Pavlovič, gardový seržant, mechanik-řidič tanku T-34, nar. 1925 v Ivanovské oblasti, Iljinsko-Chovanský okres, obec Velké-Děnisovo.
Buchmanov Ivan Fjodorovič, starší seržant, velitel děla tanku T-34. nar. 1925 v Rjazanské oblasti, Černavský okres, obec Zmejovka.
Rubinovič Semjon Arkaďjevič, gardový starší seržant, velitel děla tanku T-34, nar. 1922 v Krymské ASSR, město Jevpatorija.
Roščin (Rogozin) Nikolaj Ivanovič, gardový seržant, velitel věže tanku T-34, nar. 1923 v Moskvě, povolán v r. 1941, dne 30.4.1945 shořel v tanku.
Rakov Alexej Grigorjevič, gardový nadporučík, velitel čety tanků T-34 3.g.t.prap., nar. 1924 v Kujbyševské oblasti, Koldybanský okres, obec Volčanka, povolán v r. 1942.
Jegorov Michajil Alexandrovič, podporučík, velitel tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1924 v Jaroslavské oblasti, město Tugajev, povolán v r. 1941.
Oborotkin Boris Sergejevič, gardový staršina, řidič-mechanik tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1924 v Moskvě, povolán v r. 1942.
Ivaněnkov Konstantin Ivanovič, gardový seržant, radista - kulometčík tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1925 ve Stalingradské oblasti, město Medvědovsk, povolán v r. 1942.
Kompaněc Feodosij Jefremovič, starší seržant, velitel děla tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1918 v Černigovské oblasti, Korjukovský okres, obec Chovdějevka, povolán v r. 1939.
Lavočnikov Nikolaj Ivanovič, starší seržant, mechanik – řidič tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1922 v Taldy-Kurganské oblasti, Sarkandský okres obec Sarkand (Kazachstán), povolán v r. 1941.
Koreckij Semjon Andrejevič, starší seržant, radista – kulometčík tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1924 v Umani, povolán v r. 1942.
Mirzalijev Chajdar, seržant, velitel věže tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1920 v Uzbecké SSR, Ferganská oblast, Kujbyševský okres, obec Toda, povolán v r. 1940.
/z/ Telčské listy 01/2014
Seznam pro TL vypracovala Soňa Holečková.
Soňa Holečková pracuje na Masarykově univerzitě v Brně. Je kronikářkou Němčiček v okrese Brno venkov. Věnuje se historii II. světové války a pátrá po osudech padlých ruských vojáků na jižní Moravě. Několikrát ji již představila ČT. Za své badatelské aktivity obdržela vloni ruské vyznamenání „Znak otličija za blagodějanije“ (záslužná medaile za dobrodiní). Osobně ji ho předal prezident Vladimir Putin.
Telč, 9. květen 1945. Vedle více než pochopitelné radosti z konce války také smutek. V dlouhé koloně dopravních prostředků Rudé armády přijíždí do města auto se smutným nákladem. Veze ostatky 16 mladých vojáků, kteří zahynuli v posledních dnech války. Dosud jsme znali, díky městské kronice, jen jejich jména. Válka skončila a byl tak čas padlé důstojně pohřbít. Kdo a proč vybral za místo uložení ostatků volnou plochu na křižovatce u telčské sokolovny, asi již nikdo nezjistí. Válka je plná absurdit. Do šesti hrobů se muselo vejít všech šestnáct obětí. Nebylo to až tak složité. Pro ty, co uhořeli v tanku, to byl hrob spíš symbolický. Tím pravým byl pro ně tank T-34, ve kterém někteří přijeli až od pověstného Kursku. V létě 1945 se místo proměnilo v květinový záhon. 28. října 1945 se zde konalo velké, a tehdy velmi upřímné, pietní shromáždění. V lednu 1946 přišlo další stěhování ostatků. Vyzvedl je speciální oddíl Rudé armády a převezl k definitivnímu uložení na vojenský hřbitov v Jihlavě. V roce 1961 byl na křižovatce odhalen pomníček, který událost připomíná. Při stavbě kruhového objezdu v roce 2005 se dočkal obnovy a byl nepatrně posunut do jeho středu. Každý květen se zde objeví květiny.
Do nedávna bych napsal: Konec příběhu. Díky badatelce Soně Holečkové z Československé společnosti vojenské historie v Brně, která se zabývá vyhledáváním ztrát Rudé armády při osvobozování Československa, víme toho najednou daleko více. „Před časem byla v Rusku otevřena veřejnosti část Centrálního archivu Ministerstva obrany Ruské federace, ve které jsou shromážděny dokumenty o padlých ve II. světové válce. Dokonce byla zřízena oficiální instituce MEMORIAL, na jejíchž stránkách jsou postupně zveřejňovány,“ uvedla pro TL Soňa Holečková. Díky její mravenčí práci tak víme, že v Telči byly pochovány dvě osádky T-34 7. gardové armády, které zahynuly 7. května 1945, tedy druhý den poslední velké válečné akce, která vstoupila do dějin jako Pražská operace. Právě v ní útočila 7. armáda z východiště jihozápadně od Pohořelic. Dalších osm padlých, které archivní dokumenty uvádí jako nezvěstné, někdy také jako uhořelé v tanku k 30. dubnu 1945, se tento den střetlo západně od Hustopečí, v prostoru mezi Novou Vsí a Vlasaticemi, s nepřítelem. V tankové bitvě na jižní Moravě stály proti sobě na jedné straně spojené ruské a rumunské jednotky a na druhé německé, vybavené nejmodernějšími tanky T-VI, jinak královskými tygry. O urputnosti bitvy svědčí i to, že v ní zahynul údajně nejúspěšnější německý tankista války Kurt Knispel, jehož hrob se nedávno našel ve Vrbovci. Sedmdesát roků po válce se tak otevírá prostor pro další badatele poznat blíže padlé rudoarmějce. Určitě by si to zasloužili. Jaký byl život Semjona Rubinoviče ze starobylé Jevpatorie na Krymu, střediska obchodu Skythů a Řeků? Asi byl židovského vyznání, což mu určitě službu v armádě neusnadňovalo. A co Gorostyn Chusnutdinov? Nepátrají po jeho osudu příbuzní z dalekého Samarkandu, který je, stejně jako Telč, zapsán na seznamu Unesco? Mohli bychom pokračovat. Co jméno, to nedopsaný životní příběh. „Tak, jak se v Rusku, a dalších postsovětských republikách, zvyšuje životní úroveň a otevírají možnosti cestování, stoupá zájem příbuzných i badatelů poznat osudy padlých za II. světové války. Podařilo se mi zprostředkovat již řadu 'cest do historie', které rodinám padlých umožní nahlédnout do neznámé minulosti, navštívit místa spojená s jejich blízkým,“ konstatuje na závěr Soňa Holečková. Její myšlenka, připomenout padlé vojáky konkrétními jmény s daty, které nyní známe díky objeveným dokumentům, dodatečným zápisem na pomníčku nebo na zvláštní desce v jeho blízkosti by nemněla zapadnout. Zvlášť ve městě, které si váží historie a která ho proslavuje.
Rudoarmějci pochovaní 10. května 1945 na křižovatce u sokolovny
Prvních osm uvádí archivy jako nezvěstné (uhořelé v tanku) od 30. dubna 1945 po bitvě mezi Novou Vsí a Vlasaticemi u Pohořelic. Druhých osm padlo 7. května na blíže neurčeném místě v tzv. Pražské operaci, do které jejich jednotka nastoupila západně od Hustopečí. Jsou označení šedivým podtiskem.
Karpenko Michajil Iljič, gardový staršina, mechanik-řidič T-34/85, povolán v r. 1941, nar. 1920 v Krasnodarském kraji, Otradněnský okres, obec Gusarovskoje.
Cvětkov Jevgenij Jevgenijevič, gardový seržant, miřič SU-85, nar. 1925 v Leningradské oblasti, obec Porochov, povolán v r. 1944.
Chusnutdinov Goroftyn Šarofějevič, mladší seržant, nabíječ tanku T-34/85, nar. 1925 v Samarkandské oblasti, Narpaňský okres, stanice Zira-Bulak (Uzbekistán), povolán v r. 1942.
Saveljev Semjon Michajlovič, mladší seržant, radista-kulometčík tanku T34, nar. 1924 v Altajském kraji, Chabarský okres, obec Moskovskoje.
Kukuškin Alexandr Pavlovič, gardový seržant, mechanik-řidič tanku T-34, nar. 1925 v Ivanovské oblasti, Iljinsko-Chovanský okres, obec Velké-Děnisovo.
Buchmanov Ivan Fjodorovič, starší seržant, velitel děla tanku T-34. nar. 1925 v Rjazanské oblasti, Černavský okres, obec Zmejovka.
Rubinovič Semjon Arkaďjevič, gardový starší seržant, velitel děla tanku T-34, nar. 1922 v Krymské ASSR, město Jevpatorija.
Roščin (Rogozin) Nikolaj Ivanovič, gardový seržant, velitel věže tanku T-34, nar. 1923 v Moskvě, povolán v r. 1941, dne 30.4.1945 shořel v tanku.
Rakov Alexej Grigorjevič, gardový nadporučík, velitel čety tanků T-34 3.g.t.prap., nar. 1924 v Kujbyševské oblasti, Koldybanský okres, obec Volčanka, povolán v r. 1942.
Jegorov Michajil Alexandrovič, podporučík, velitel tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1924 v Jaroslavské oblasti, město Tugajev, povolán v r. 1941.
Oborotkin Boris Sergejevič, gardový staršina, řidič-mechanik tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1924 v Moskvě, povolán v r. 1942.
Ivaněnkov Konstantin Ivanovič, gardový seržant, radista - kulometčík tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1925 ve Stalingradské oblasti, město Medvědovsk, povolán v r. 1942.
Kompaněc Feodosij Jefremovič, starší seržant, velitel děla tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1918 v Černigovské oblasti, Korjukovský okres, obec Chovdějevka, povolán v r. 1939.
Lavočnikov Nikolaj Ivanovič, starší seržant, mechanik – řidič tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1922 v Taldy-Kurganské oblasti, Sarkandský okres obec Sarkand (Kazachstán), povolán v r. 1941.
Koreckij Semjon Andrejevič, starší seržant, radista – kulometčík tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1924 v Umani, povolán v r. 1942.
Mirzalijev Chajdar, seržant, velitel věže tanku T-34 3. tankového praporu, nar. 1920 v Uzbecké SSR, Ferganská oblast, Kujbyševský okres, obec Toda, povolán v r. 1940.
/z/ Telčské listy 01/2014
Seznam pro TL vypracovala Soňa Holečková.
Soňa Holečková pracuje na Masarykově univerzitě v Brně. Je kronikářkou Němčiček v okrese Brno venkov. Věnuje se historii II. světové války a pátrá po osudech padlých ruských vojáků na jižní Moravě. Několikrát ji již představila ČT. Za své badatelské aktivity obdržela vloni ruské vyznamenání „Znak otličija za blagodějanije“ (záslužná medaile za dobrodiní). Osobně ji ho předal prezident Vladimir Putin.
VLOŽIL: Ilona Jeníčková (28.01.2014)
, UPRAVIL:
Petr Mach (24.03.2021)
