Vojenská meteorologická stanice

Vojenská meteorologická stanice byla na věži kostela sv. Jakuba na náměstí zřízena v roce 1946, podle kopie jednoho dokladu patřila pod vojenský útvar 8918, nebo tím útvarem sama byla.
Různě zaznamenané (kronika povětrnostní stanice ČHMÚ Kostelní Myslová / Telč) a také stále vyprávěné (pamětníci) odůvodnění, proč vojenští meteorologové do Telče přišli uvádí, že velkou, spíš hlavní, zásluhu na této dislokaci má tehdejší velitel vojenské povětrnostní služby pro Moravu důstojník Ing. František Bohdan (Bauer), telčský rodák a absolvent telčského gymnázia. Za své historické rozhodnutí (pro město Telč) mu byla v roce 1999 udělena Cena města Telče.
Podle vzpomínky jednoho ze zde sloužících vojáků sloužilo zde vždy cca pět vojáků, v místnostech na věži měli pozorovatelnu a pracoviště, ubytovaní byli v domě Hradecká čp.6/7.
Na zábradlí věže jsou dodnes navařené zbytky držáků meteorologických přístrojů. Povětrnostní budku měli v zámeckém parku.
Armáda začala ještě stavět novou stanici na kopci Buzový za městem, ale cca v roce 1954 přešla stanice „do civilu“ pod Český hydrometeorologický ústav a tomu je tak dodnes. Oficiálně se jmenuje Kostelní Myslová, protože hlavní objekt stanice leží na k.ú. této obce, ale část areálu, vč. umístění některých přístrojů, leží na k.ú. Telče. Takže někdy se uvádí stanice jako Telč. V současné době např. info o počasí na www.iDnes.cz.
Samotná historie meteorologických pozorování v Telči by vydala na odbornou studii, protože počasí zde začali měřit jezuité ve stejné době jako v pražském Klementinu. První český meteorolog, jezuita Antonín Strnad, působil jak v Praze, tak v telčské koleji řádu. Jen pro zajímavost - meteo stanici zde měla i německá armáda za II. světové války, v lokalitě Rovné pole v provizorním objektu, který se nezachoval.

Stanice od svého zřízení v roce 1946 do října 1947 působila v podřízenosti Školy povětrnostní služby v Praze - Kbelích. Od října 1947 do konce roku 1952 působila v podřízenosti Povětrnostní ústředny II v Brně (Špilberk), kde v té době působil jako náčelník telčský rodák štábní kapitán František Bohdan. Od 1. ledna 1953 do konce roku 1953 působila v podřízenosti Státního meteorologického ústavu MNO (tedy v období 1946 - 1953 působila jako stanice vojenská s vojenským personálem).
Dne 1. ledna 1954 vznikl Státní hydrometeorologický ústav, který zahájil svoji činnost v podřízenosti Ústřední správy vodního hospodářství v působnosti Ministerstva lesů a dřevařského průmyslu. Tímto dnem rovněž přešla stanice Telč z působnosti MNO do podřízenosti nově vytvořeného hydrometeorologického ústavu. Zároveň její původní vojenský personál přešel do pracovního poměru u tohoto ústavu.
Ing. Miroslav Flajšman
Vyšší ministerský rada
Oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie Ministerstva obrany Praha

Telčské listy, prosinec 2009
Vojenští meteorologové slaví. Telč s nimi.
Na vojně v Telči
V roce 1884, tedy před 125 lety, definitivně rozhodlo tehdejší c.k. ministerstvo války, že v Telči nadále nebude dislokována vojenská posádka. Tou v té době byla rota polních myslivců 25. pluku z Brna. Stalo se tak přes velký odpor města, který vyústil dokonce bezúspěšnou intervencí starosty Aloise Petzla a dalších dvou radních u samotného císaře Františka Josefa I. Ztráta statutu posádkového města přinesla pak Telči na řadu let velkou hospodářskou stagnaci. Padla také možnost, že mladí muži z Telče a okolí mohli, byť jen ojediněle, část tříleté vojenské služby prožít doma. Možnost „být na vojně v Telči“ se znovu krátce objevila až v letech 1946 až 1953, kdy zde byla umístěna malá jednotka vojenských meteorologů. I když se nejedná o nijak vzdálenou historii, i ta pomalu upadá v zapomnění. V prosinci si bude česká, resp. československá, vojenská meteorologie připomínat 90. výročí svého vzniku. S trochou nadsázky se dá napsat, že s vojenskými meteorology může slavit také Telč. Dokonce dvakrát. Pojďme se na to podívat.
V létě roku 1946 byla rozhodnutím Ministerstva obrany dislokována do Telče speciální jednotka vojenských meteorologů. Za pozorovatelnu byla určena věž kostela sv. Jakuba. „Cílem opatření je zajistit sledování a popisování složitých povětrnostních jevů v této oblasti Českomoravské vysočiny a zajistit tak optimální podmínky pro bezpečné průlety jak vojenských, tak i civilních letadel,“ znělo odůvodnění kroku, který na čas přivedl vojáky opět do Telče. Od svého založení do října 1947 byla zdejší jednotka v podřízenosti Školy povětrnostní služby v Praze – Kbelích, poté přešla do podřízenosti Povětrnostní ústředny II Brno. Určitě nebylo náhodou, že náčelníkem brněnské ústředny byl v té době štábní kapitán František Bohdan – Bauer, telčský rodák a absolvent zdejšího gymnázia. Vojáci byli ubytováni v části Lannerova domu, stravovali se v tehdejších hostincích U Hauzarů na Starém Městě a U Macků na náměstí. V pětičlenné až sedmičlenné posádce byli meteorologové, radiotelegrafisté a samozřejmě velitel. Prvním byl Miroslav Kovařík, který po letech na službu v Telči vzpomíná takto: „Jedna směna trvala dvacet čtyři hodin. Část přístrojů jsme měli instalovaných v meteobudce v zámeckém parku, část na ochozu věže. Údaje o počasí, zakódované v číselných kódech, jsme ve stanovených relacích vysílali do hlavní sběrné stanice v Brně. Samozřejmě, že výstrahy o probíhajících nebezpečných povětrnostních jevech jsme vysílali ihned.“
Vojáci se v Telči rychle zabydleli. Byli vítanými pomocníky třeba při stavbě vánočního stromu, odzvonili nejedno zvonění za nemocného zvoníka. V té době ještě mohl při náročném úklidu kostela poznamenat kostelník pan Přinesdomů „zavoláme vojáky“ a oni ochotně přišli. Mirek Kovařík se také stal platným hráčem fotbalového SK. Modré uniformy určitě budily pozornost široké veřejnosti, ale především u telčských děvčat. Vojáků, kteří se v Telči oženili, nebylo málo. Mirek Kovařík, který s námi na vojnu v Telči vzpomíná, byl jedním z nich.
Rok 1953 byl posledním, kdy jednotka vojenských meteorologů v Telči působila. Ten rok přešla do působnosti Státního meteorologického ústavu Ministerstva národní obrany. 31. prosince 1953 pak skončila osmiletá éra, kdy Telč byla naposledy posádkovým městem.
1. ledna 1954 totiž vznikl Státní hydrometeorologický ústav, kam telčská meteostanice přešla i s tehdejším vojenským osazenstvem. To už ale bylo v nových prostorách na kopci Buzový mezi Telči a Kostelní Myslovou. Služba na věži určitě nebyla lehká. Vše potřebné tam bylo nutné dopravit lanovým výtahem nebo vynést. Byla ale také spojena s řadou úsměvných příhod, jako třeba s tou, kterou také připomněl pan Kovařík: „Pod vlivem různých strašidelných příhod, které nám rád vyprávěl zvoník pan Veselý, jsem jednou večer přes sebe přehodil bílé prostěradlo zespodu prosvícené lucernou a vstoupil do otevřeného okna věže směřujícího na náměstí. Zamával jsem rukama a sledoval zděšení, které mé vystoupení pode mnou způsobilo. Divadlo se ale neobešlo bez následků. Druhý den se na věži objevil příslušník četnické stanice. Naštěstí bez dalších následků pro pachatele.“
Předchozí text snad vysvětlil, proč by Telč mohla slavit letošní výročí s vojenskými meteorology. Byli zde několik let také „doma“.
Tím druhým důvodem k oslavě je osoba plk. Ing. Františka Bohdana – Bauera. 9. listopadu se dožil v Náměšti nad Oslavou úctyhodných 95 roků. Při příležitosti oslav 90. výročí vzniku vojenské hydrometeorologické služby jej 9. prosince ocení ministr obrany Martin Barták Záslužným křížem MO ČR III. stupně za dlouholeté vynikající plnění služebních povinností a za zásluhy o výstavbu a rozvoj vojenské hydrometeorologické služby.
A tak i tento příspěvek je malým blahopřáním jubilantovi do Náměště. Jen připomeneme, že v roce 1999 obdržel František Bohdan - Bauer Cenu města Telče právě za rozhodný podíl na vzniku vojenské povětrnostní stanice v Telči.

Za poskytnutí materiálů pro tento článek děkuji panu Miroslavu Kovaříkovi z Hradce Králové a vyššímu ministerskému radovi Ministerstva obrany v Praze Ing. Miroslavu Flajšmanovi, který do roku 2001 působil jako Náčelník hydrometeorologické služby AČR.
Oldřich Zadražil pro Telčské listy 12/2009