Příroda

Město Telč se rozkládá v údolí Telčského potoka v geomorfologické podprovincii Českomoravské, celku Křižanovská vrchovina a podcelku Dačická pánev. Vlastní okolí města se nachází v mírně členité údolní pánvi přecházející v mírně členitou pahorkatinu. Nadmořská výška se pohybuje od 490 m n.m. (Moravská Dyje) po 574 m n.m. (Skalní kopec).

Přímo městem protéká Telčský potok, který se pod městem vlévá do Moravské Dyje. Přítokem Telčského potoka je Svatojánský potok a přítok od Špitálského rybníka. Specifickou podobu města vytváří souvislý systém rybníků.

Severozápadně od města se nalézá nejvyšší vrch Českomoravské vrchoviny Javořice (837 m n. m.). Geologicky se tato oblast řadí k Českému Moldanubiku, nejrozšířenější horninou zde jsou cordieritické ruly, na západ od města překryty biotickými až muskovitickými granity (Mrákotínská žula). Půdní pokryv odpovídá geologickému podkladu. Na kyselých zvětralinách hornin vznikly podzolované a hnědé lesní půdy, převážně hlinito-písčité. V prostoru Lipek se vyskytují oglejené půdy na sprašových hlínách a v trati Na Mokrovcích a na Starém Městě pak oglejené půdy na svahových hlínách.

Město patří podle E. Quitta do mírně teplé klimatické oblasti v klimatické jednotce MT5, na kterou od západu, severu a východu navazuje o něco chladnější oblast MT3. Dlouhodobé průměrné roční teploty vzduchu vystupují na hodnoty v rozmezí 6,0 – 7,0ºC. Roční úhrn atmosférických srážek je v dlouhodobém průměru 617 mm.

Vzhledem k malé pestrosti geologického podloží, vyrovnanosti klimatických podmínek a tvaru georeliéfu je květena okolní krajiny relativně chudá. Potenciální přirozená vegetace území je tvořena převážně květnatými bučinami a bikovými bučinami svazu Luzula-Fagion. Dle zoogeografického členění se území řadí do obvodu středoevropských listnatých lesů (Mařan in Buchar 1983). Lesní vegetace je dnes tvořena převážně smrkovými monokulturami. Systematicky odvodněná a značně zdevastovaná okolní zemědělská krajina je v rozsáhlých oblastech téměř bez přírodě blízké lesní a nelesní vegetace.

Městem protéká Telčský potok pramenící cca 5 km severozápadně od města, který se vlévá 2 km jihovýchodně od Telče do Moravské Dyje. V k.ú. Telč je celkem 32 rybníků, v letních měsících je častý nedostatek vody vlivem nízkých průtoků a s tím spojenou zhoršenou kvalitou vody v letních měsících.

Město má celkem dostatek zeleně (cca 11 m2/obyvatele). Obytná zeleň zahrnuje z 67 % zeleň u rodinných domků, rozloha veřejné zeleně činí 8.5 ha, přičemž cca 7 ha zabírá zámecký park. Důležitým historickým a krajinotvorným prvkem jsou aleje a doprovodná stromořadí kolem cest, radiálně vybíhajících z města. Obzvlášť významná je alej do Lipek. V okolí lze vysledovat i zbytky dalších alejí, které dotvářely obraz města v minulosti. Jsou to aleje v prostoru Romantiky a Obory.

Okolí města bylo po dlouhou dobu přetvářeno hospodářskou činností do podoby kulturní krajiny s vyváženým podílem přírodních a civilizačních prvků. Ty se na mnoha místech vhodně doplňovaly. Zbytky tohoto stavu lze najít ve formě starých alejí na Romantice, parků, Bažantnice, soustavy rybníků, drobných staveb v krajině, soustav mezí a kamenic ap. Vzhledem k významnosti a cennosti města z pohledu historického je žádoucí vzhled, prostorové a druhové uspořádání městské zeleně ošetřovat, doplňovat dle požadavků památkové péče.

V okolí města se nachází přírodní rezervace Luh u Telče (jedinečná ukázka listnatého lesa vyšších poloh, tzv. podhorského luhu). Významná je také alej Telč – Lipky (památné stromy – lípy malolisté, velkolisté, duby letní). Do území katastru města zasahuje regionální biokoridor v údolí Dyje a je zde vymezeno 10 lokálních biocenter (Roštejnský rybník, Park, Romantika, U Radkova, Obora, Luh, Špitálský rybník, Pod stráněmi, U Měrnice, Buzový).

Kamenné moře pod zříceninou hradu Štamberk
Nedaleko obce Lhotka nalezneme zbytek přirozeného bukového lesa s typickým balvanovým proudem, kdy balvanitá suť postupně přechází v kamenné moře, vzniklé zvětráváním a rozpadem skal v době ledové. Je zde poměrně bohatý bylinný podrost, v keřovém patře roste zimolez a bez červený. Hnízdí zde žluna, strakapoud, objevuje se i krkavec velký.

Velký Pařezitý rybník
Rybník, založený v polovině 16. století na místech původního lesa, tvoří rezervaci společně s nejhlubším rašeliništěm Jihlavských vrchů, zvaným "Vejtopa". Rašeliniště porostlé lesem připomíná svým rázem horskou tajgu, zamokřená olšina pod hrází je ukázkou bažinného lesa vyšších poloh Českomoravské vrchoviny.

Míchova skála
Osamocený skalní útvar v lese západně od Velkého Pařezitého rybníka je jedním z nejlépe zachovalých projevů zvětrávání v třetihorách.

Lípa v Praskolesích
Dutá lípa má nejen úctyhodných 800 let, ale i impozantní rozměry. Obvod jejího kmene měří devět a půl metru a do dutiny uvnitř se vejde až dvanáct lidí. V minulosti byl dutý strom užíván jako zvonice.