Válečné hroby, památníky

Umístění: předsíň farního kostela sv. Jakuba na náměstí Jana Kypty (původně hlavní loď kostela)

Dvě desky o rozměrech 163 x 229 cm zhotovené z porcelánových destiček (30 x 30 cm) vyrobila v roce 1922 Lidová malírna v Telči. Na deskách je 124 jmen mužů z Telče a obcí Římskokatolické farnosti Telč, kteří zahynuli ve válečných operacích první světové války, nebo zemřeli na následky válečných útrap. Obě desky jsou olemovány pásem ornamentálního dekoru, charakteristického pro Lidovou malírnu. Uvedeni jsou všichni padlí a zemřelí bez rozdílu vyznání.

U každého na deskách uvedeného je vedle jména a příjmení kaligraficky uveden zápis, který obsahuje datum a místo narození, informaci o náboženském vyznání, občanské povolání, rodinný stav, příslušnost k vojenské jednotce po roce 1914 a datum a místo úmrtí, pokud bylo v době pořízení desek známo.
Jedná se o ojedinělé umělecké dílo, které svým výtvarným projevem nemá v této oblasti obdoby.
Podle vzoru telčských desek zhotovila Lidová malírna podobné desky pro několik měst v severních Čechách (Bílina, Lovosice), které byly za německé okupace ve 40. letech 20. století zničeny. Jiný zachovaný exemplář obdobných desek není znám.

Desky byly pořízeny ze sbírek organizovaných v letech 1918 – 1922 děkanem Simeonem Zapletalem (viz Farní věstník 1918 – 1922)

10krát pamětní desky
Kdo je na deskách?
Padlí a zemřelí v I. světové válce z obcí římskokatolické farnosti Telč. Tedy z Dolních Dvorců, Doupě, Dyjice, Dyjičky, Hostětic, Krahulčí, Mysliboře, Řídelova, Studnic, Telče, Vanova, Vanůvku, Volevčic a Zvolenovic.
Kdo pořízení pamětních desek inicioval a organizoval?
Tehdejší telčský farář a děkan Simeon Zapletal. Veřejně to ohlásil v říjnu 1921 ve Farním věstníku. Hned v dalším čísle musel čelit výtkám, že desky budou konkurovat zamýšlenému pomníku padlým. Ten byl ale nakonec postaven městem až o 20 roků později.
Jak bylo pořízení desek financováno?
Z darů a ze sbírek při různých příležitostech (zábavy, svatby, pohřby).
Kdo desky zhotovil?
Lidová malírna v Telči podle věcného návrhu Jana Tiraye a uměleckého návrhu Františka Fromka. Návrhy oba vypracovali zdarma. Materiál a zednické práce dodala firma arch. Františka Ptáčka a kamnář Karel Šimr z Telče.
Jaké jsou rozměry desek?
Každá je 226,5 cm vysoká a 160 cm široká. Původně byly umístěny v lodi farního kostela po stranách náhrobku Anny ze Šlejnic. V 70. letech minulého století byly podle požadavku památkářů přemístěny do předsíně kostela.
Kolik je na deskách jmen?
Celkem 124. Na každé desce 62.
Kolik desky stály?
Původní rozpočet 10 tis. Kčs se nakonec vyšplhal na 13 tis. Kčs především kvůli zdražení šamotových dlaždic, které desky tvoří.
Kdy byly desky odhaleny?
Posvěceny byly 1. listopadu 1922 hlavním organizátorem jejich vzniku P. Simeonem Zapletalem.
Nápisy na deskách:
● Obětem světové války 1914 – 1918 z farnosti telecké věnovali pozůstalí a přátelé L. P. 1922. Otče náš! probuď k věčnému životu a shledáním odměň pokornou rodinu dítek svých. Sám pak Pán pokoje dejž vám pokoj věčný!
● K živoucím volá hlas nevinných obětí z dalekých v cizině hrobů: Řiďte se zákonem Božím a žijte v bratrské lásce, práci a svornosti pro blaho a rozkvět svobodné vlasti. Sv. Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím.
Autoři textů?
Jan Tiray a Metod Divoký.
Podle Farního věstníku 1921 a 1922 /z/  Telčské listy 09 2018

Pomník „Padlým synům města Telče“

Umístění: náměstí Hrdinů, Podolí

Kamenný kvádr z části torza prvního mrákotínského monolitu (sloupu Vítězství pro Pražský hrad) byl původně odhalen 15. srpna 1938 jako  pomník obětem I. světové války. Po roce 1945 připomíná i oběti II. světové války. Na pomníku je bronzový reliéf od akademického sochaře Jaroslava Krepčíka, telčského rodáka.

Pomník byl vybudován z iniciativy Města Telče v roce 1938, torzo monolitu daroval městu při své návštěvě Telče prezident T. G. Masaryk v roce 1928, obnoven byl v roce 1945.
 

 
 

Urnové místo obětí popravených v koncentračních táborech

Umístění: hřbitov u sv. Anny, Podolí.

Hrob a současně památník pěti mužů z Telče, kteří 9. května padli v obci Krahulčí při střetu s ustupující německou vojenskou jednotkou. Součástí pietního místa je i prostor, ve kterém jsou uloženy urny s popelem čtyř občanů Telče, kteří byli popraveni v roce 1944 v koncentračním táboře Brandenburg a jejich urny se po válce podařilo nalézt.

Pietní místo bylo vybudováno Městem Telč a pozůstalými po padlých občanech v letech 1945 a 1946.

 
 

Umístění: nádražní budova v Telči, ze strany nástupišť

Jednoduchá deska zasazená do zdi nádražní budovy se jmény pěti železničářů z Telče, kteří zahynuli v koncentračních táborech.

Deska byla pořízena z iniciativy pracovníků Železniční stanice Telč v roce 1945.

 


Pomník Rudoarmějců

Umístění: křižovatka ulic Masarykova, Staňkova, Slavíčkova (u sokolovny)

Lomený žulový jehlan je umístěn na křižovatce, kde 9. května 1945 bylo pochováno 16 příslušníků Rudé armády, kteří zemřeli či padli v posledních dnech války. Jednalo se většinou o příslušníky tankové jednotky pplk. V. A. Paničkina, která 9. května osvobodila Jemnici, Dačice a Telč. V lednu 1946 byla těla exhumována a pochována na vojenském hřbitově v Jihlavě.

Pomník byl vybudován z iniciativy místní organizace Svazu protifašistických bojovníků v Telči v roce 1961.

 




Pomník odbojové skupiny „Petrolej – benzin“

Umístění: Třebíčská ulice, při železniční trati

Pomník připomíná sedm popravených členů odbojové skupiny „Petrolej – benzin“, která působila v Telči v letech 1942 a 1943 a mj. pomáhala parašutistům z výsadků Out Distance a Bivouac. Pomník stojí v místě bývalého benzinového čerpadla, kde se členové skupiny scházeli.

Pomník byl vybudován z iniciativy místní organizace Svazu protifašistických bojovníků v Telči v roce 1980.