Telčské židovské hřbitovy

Soupis obrázků:
Obr. 1 – Mapka starého hřbitova s vyznačením náhrobků, kresba Jaroslav Klenovský.
Obr. 2 – Náhrobek Jaakova, syna Azriele, řečeného Jokl Teltsch, 1606.
Obr. 3 – Náhrobek Jitl, dcery Simchy, ženy Judy z Polné, 1620.
Obr. 4 – Náhrobek Lejba, syna Jaakova K“c, 1704.
Obr. 5 – Náhrobek Lipmana Filipa Nagla, 1818, a jeho ženy Blimele, 1845.
Obr. 6 – Náhrobek Jaakova, syna Josefa Menczera, 1916.
Obr. 7 – Náhrobek Josefa Böhma, 1892.

Pro Telčské listy napsala Iva Steinová, Praha, listopad 2012

Even zikaron - paměť židovských náhrobních kamenů je publikace vydaná v českém a v anglickém jazyce, která seznamuje zájemce o památky s dvěma zdejšími hřbitovy. Je průvodcem po starém telčském hřbitově situovaném nedaleko Velkého Pěčína a novým židovským pohřebištěm v Telči na Oslednicích.
Text brožury je založen na předchozím podrobném průzkumu obou hřbitovů, který provedla společnost Matana a.s. ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze. Přináší široké veřejnosti i zájemcům z ciziny nové poznatky o nejstarších náhrobcích a významných pohřbených osobnostech. Publikace obsahuje plány obou hřbitovů se zakreslenými náhrobky, což umožňuje návštěvníkům snadnou orientaci při návštěvě hřbitovů.
Je doplněna kvalitními fotografiemi a upozorňuje i na dílo zdejšího malíře Mořice Nágla, který zahynul v Osvětimi. Vydavatelem je město Telč, autorkou textu a fotografií je Iva Steinová ze společnosti Matana a.s.

Publikaci o židovských náhrobních kamenech na telčských hřbitovech představila 8. 12. 2015 poutavým vyprávěním v zaplněném sále Lannerova domu její autorka Iva Steinová. Ke zdaru večera přispělo vystoupení pěveckého sboru Pavla Saláka TELČísla.










Starý židovský hřbitov
Starý židovský hřbitov pro Židy z Telče a okolí leží za obcí Myslůvkou ve směru na Kostelní Vydří na katastru Velkého Pěčína, vesnice, která byla od 15. století v majetku městského špitálu v Telči. Na hřbitov dohlíží Matana, a.s., společnost pro správu nemovitostí Židovské obce v Praze. Matana uvedla hřbitov po desetiletích, kdy zarůstal vegetací a hrozil jeho zánik, do důstojného stavu, takže v současnosti představuje malebné a často navštěvované místo na trase turistické značky. (Obr. 1)
Existence hřbitova je potvrzena nejpozději k roku 1551, kdy je zmiňována lokalita „Židovec“. Počátky židovského osídlení se tedy shodují s příchodem majitele panství Zachariáše z Hradce do Telče. Na hřbitově je dochováno 153 náhrobků od počátku 17. století do roku 1878. Jazykem většiny náhrobků je hebrejština, od 20. let 19. století se objevují texty v němčině. Přibližně pětina dochovaných náhrobků pochází ze 17. století, do roku 1650 je jich dochováno třináct. Nejstarší náhrobní kameny se nacházejí v jihovýchodní části hřbitova, kam lze lokalizovat původní hřbitov menších rozměrů, později rozšiřovaný severně a západně.
Písemné zprávy o židovských obyvatelích Telče pocházejí přibližně ze stejné doby jako zmínky o zdejším hřbitově. Jedním z prvních Židů byl Fejtl, který roku 1565 koupil v Telči dům. Fejtlův náhrobek se na hřbitově nedochoval. V pramenech je okrajově zmíněn i Žid Jokl, jehož náhrobek z roku 1606 na hřbitově najdeme na mapě pod číslem 135 (Azriel, řečený Jokl Teltsch). (Obr. 2) Vedle stojící kámen z roku 1612 náleží Dverl, dceři Pinchase Jerušalmi (náhrobek č. 136). Rodina Jerušalmi pocházela z Prahy, je doložena na náhrobcích pražského starého židovského hřbitova. Lze předpokládat, že jméno Jerušalmi získala rodina díky návštěvě Jeruzaléma některým svým členem, možná přímo Pinchasem.
Náhrobek Jitl, dcery Simchy, ženy Judy z Polné, (náhrobek č. 37) z roku 1620 je ve spodní části zdoben vyrytým znamením magen David – Davidovy hvězdy. Na ženských náhrobcích se tento motiv vyskytuje jen zřídka a je zřejmě nejstarším doloženým znamením tohoto typu na náhrobku ženy na našem území. (Obr. 3)
V písemných pramenech je doloženo, že v roce 1618 žily v Telči tři židovské rodiny v jednom židovském domě. Mezi ně patřil Žid Šimrle, zesnulý krátce po požáru svého domu a pohřbený 1655 společně se svojí ženou (náhrobek č. 29).
V roce 1624 přišla do Telče čtvrtá rodina z Prahy. V jejím čele stál Ezechiel Hezky, který koupil dům „v ulici za panskou kuchyní“, dnešní čp. 109. Rodinné jméno Hezky vzniklo zkrácením hebrejského osobního jména Jechezkel, původní hebrejské verze jména Ezechiel. Na hřbitově nacházíme příbuzné Jechezkela Hezkého. Pod výtvarně zajímavým náhrobkem ve tvaru oslího hřbetu s reliéfem vinného hroznu je pohřbena Jechezkelova první manželka Rivka (1631, náhrobek č. 18). Pocházela z pražské rodiny Pfreim a do Telče přišla zřejmě s Jechezkelem v roce 1624. Po smrti své ženy Rivky se Jechezkel oženil v Telči znovu, jeho nevěstou se stala příslušnice telčské židovské rodiny Malka, dcera Fajviše (1648, náhrobek č. 10). V blízkosti stojí náhrobek Mešulama Fajviše Sachse (č. 13) z roku 1638, kterého lze hypoteticky označit na Malčina otce. Náhrobní nápis o něm mluví jako o cadikovi, spravedlivém, který ve svém životě konal vše „pro jméno Nebes“.

Roku 1650 vydal Vilém hrabě Slavata nařízení o omezení počtu židovských rodin v Telči. Rozhodující pro stanovení počtu byl rok 1618, kdy zde byly zaznamenány tři rodiny. Ze tří rodin, které ve městě žily po roce 1651, pocházely dvě z rodiny Hezkých. Členové rodiny Hezkých tvořili v 2. polovině 17. století převážnou část malé židovské komunity v Telči, koncem 17. století rozrostlé do celkového počtu 11 rodin.
Mezi náhrobky 2. poloviny 17. století můžeme identifikovat i několik členů rodiny Hezkých. Hlavní dvě osobnosti rodiny -Moše a Josef - zemřely až počátkem 18. století po pohnutém osudu, který jim přinesl dlouhotrvající soudní jednání v letech 1676 – 1690. Soudní spor vycházel z jejich živnosti obchodníků. Živili se obchodem s kořením, krátkým a střižním zboží, plátnem, hedvábím, vlnou a peřím. Byli považováni za bohaté a spolehlivé, půjčovali i hraběti Ferdinandu Vilému Slavatovi. Získali právo být místními měšťany, což se Židům podařilo jen výjimečně. V rámci svých pravidelných cest na trhy v Linci zajišťovali Josef a Moše přepravu zboží, které jim i na dluh svěřovali ostatní měšťané Telče. Avšak obchody se přestaly dařit a bratři museli vyhlásit bankrot. V roce 1677 byl sepsán jejich majetek, který obsahoval především látky uložené v jejich domech, a v synagoze museli přísahat, že žádné další zboží nikde nemají. Ve vysokém věku byli nuceni splácet své dluhy. Pohřbeni jsou na hřbitově pod jednoduchými náhrobky Moše (1707, náhrobek č. 90) a Josef (1701, náhrobek č. 4).
Stejně tak jako i jinde v Čechách a na Moravě čekaly telčské Židy v prvních desetiletích 18. století nepříjemné události. Židé museli svá obydlí na hlavním náměstí opustit a přestěhovat se do domů v jižní části města v uličce u hradeb, později nazývané Židovská.
V této době vstoupil v platnost patent nazývaný „familiantský zákon“, určující na základě předchozího sčítání celkový počet židovských rodin, který neměl být navyšován. Podle tohoto zákona se směl v židovské rodině ženit pouze nejstarší syn. Počet telčských familiantů se ustálil na 6 rodinách a zdejší židovská komunita tak patřila mezi nejmenší na Moravě.
Z první poloviny 18. století pochází i pozoruhodný náhrobek na starém telčském hřbitově. Je jím náhrobek Jicchaka, syna Naftaliho, z roku 1744, kdy zemřel ve věku asi 30 až 40 let (náhrobek č. 59). Jeho náhrobní kámen velkých rozměrů leží vlevo od vchodu hřbitova a je koncipován tak, že celý jeho obvod obíhá rytá zdobná linka. Je proto pravděpodobné, že náhrobek nebyl určen pro vztyčení, chybí mu totiž hrubě opracovaná část, která se zasazuje pod úroveň terénu.
Na hřbitově jsou pohřbeni i potomci známých osobností, např. Moše, syn prostějovského rabína Kaleva Feivla (1721, náhrobek č. 52). Z dalších náhrobků můžeme vyčíst lokality, dokládající kontakty s blízkými i dalekými židovskými obcemi. Zemřelými byli mladí muži, označení pojmem chatan - ženich, chystající v Telči svoji svatbu, např. Lejb, syn Jaakova K“c, pocházel z polského Krakova, (1704, náhrobek č. 91). (Obr. 4). Jeho náhrobní nápis je jediným dokladem o pohřbu kohena na tomto hřbitově.

Od roku 1787 měli Židé na základě patentu Josefa II. povinnost používat neměnná příjmení. Jejich nová jména sloužila ve vztahu k okolnímu světu a úřadům, nacházíme je tudíž v telčských písemných pramenech. V hebrejských náhrobních nápisech často přetrvávají pouze jejich osobní jména, nová příjmení se vyskytují až v průběhu 19. století. Identifikace je přesto možná na základě seznamu, který zachycuje starou i novou podobu jména. Příkladem je náhrobek Michla, syna Wolfa, z roku 1822, kterého lze určit jako Michla Lederera (náhrobek č. 71). Kolem roku 1800 působil v čele židovské obce v Telči.
Počátkem 19. století obsadila tři familiantská místa rodina Nagl, která přišla na Moravu z Čech. Od roku 1782 žila v Lukavci a v 80. letech postupně prošla židovskými obcemi v Polné a Puklicích. Nakonec se v roce 1789 usadila v Telči a stala se nájemcem vinopalny. Hlavou rodiny byl Lipman Filip Nagl, pohřbený roku 1818 na starém telčském hřbitově. Jeho náhrobek byl velmi zdařile zpracován v klasicistní podobě (č. 77). Lipman je na náhrobku uveden pouze osobním jménem, na rozdíl od vedle stojícího náhrobku jeho manželky Blimele, která zemřela ve věku 100 let téměř o třicet let později roku 1845 (náhrobek č. 78). (Obr. 5)
Nejvýznamnější židovskou osobností, zapsanou do dějin průmyslu v Telči a pohřbenou na zdejším hřbitově, je Jakob Lang (1756 – 1829). Narodil se v Colmaru v Alsasku, do habsburské monarchie přišel roku 1803 a nejprve se usadil v jihočeské Nové Včelnici. Do Telče přesídlil v roce 1807 a založil zde v dnešním Starém Městě továrnu na sukna, která prosperovala v době napoleonských válek vzhledem k velké spotřebě sukna na ošacení vojáků. Svůj dům v sousedství továrny v Hradecké ulici si Jakob Lang přestavěl na malou zámeckou residenci. Zemřel 19. 9. 1829 a pohřben byl v západní části hřbitova (náhrobek č. 145). Jeho náhrobek vykazuje znaky nových zvyků, které začaly pronikat do tradiční židovské společnosti. Celý nápis je totiž tesán latinkou v němčině. Langovo výsostné postavení v komunitě bylo původně zdůrazněno zasazením jeho náhrobku do prostoru pod krytou stříšku přímo v ohradní zdi.
Náhrobky z druhé poloviny 19. století jsou většinou soustředěny v západní části hřbitova. Mezi náhrobky z této doby najdeme i náhrobky rodiny Hirschmann, potomků původně pražské rodiny Hezkých. Nejmladší náhrobní kámen na hřbitově z roku 1878 patří Bele Babette Mandovski, rozené Wechsler.

Nový židovský hřbitov na Oslednicích
Nový židovský hřbitov byl založen roku 1879, v současnosti je v majetku Federace židovských obcí v ČR. Hřbitov byl obehnán ohradní zdí a při vstupu byl opatřen obřadní hřbitovní budovou. Celkový počet náhrobních a pamětních kamenů na hřbitově je 154. Jsou umístěny v pěti řadách vedoucích od západu k východu. Náhrobky pokryly jen necelou polovinu hřbitova, většina jeho plochy je prázdná.
Samostatná řada náhrobků, která vede podél západní zdi od jihu k severu, tvoří dětské oddělení. Nejstarší dětské náhrobky pocházejí z 80. let 19. století a jsou výtvarně zdobeny, což u dětských náhrobků nebývá obvyklé. Vyznačují se stejnou náročností zpracování jako kameny dospělých, zdobeny jsou rytými ornamenty i symbolickými znameními, např. Davidovu hvězdu najdeme na náhrobku ročního Davida Richarda Brocha (1881). V dětském oddělení jsou pohřbeny i děti haličských uprchlíků z období první světové války. Jejich náhrobky se odlišují svým zpracováním a specifická bývá i jejich výtvarná symbolika. Náhrobky dvou chlapců z Haliče zdobí symbol svícnu – menory, ve východní Evropě hojně užívaný zejména na náhrobcích žen. (Náhrobek Jaakova, syna Josefa Menczera, 1916.) (Obr. 6)
Některé rodiny mají na hřbitově vyhrazenu samostatnou menší sekci, jako například v severovýchodním rohu hřbitova rodina Stein, v těchto případech rodina pohřbívala své děti v rodinné sekci.

K nejuznávanějším osobnostem, pohřbeným na židovských hřbitovech, patří rabíni a učenci. Také na novém hřbitově v Telči jsou pohřbeni učenci, kteří dosáhli rabínského vzdělání. Ve starším období jím byl znalec Tóry Aharon Löwy (1886). Jeho pohřeb probíhal „s velkou poctou“, jak sděluje text jeho náhrobku. Roku 1903 zemřel ve věku 94 let učenec a znalec Tóry Josef Weisel, původem z Třeště. Až na jeho jméno psané latinkou ve spodní části je celý jeho náhrobní nápis vytesán v hebrejštině.
Vlastního rabína telčská obec zřejmě neměla, ačkoliv počátkem 20. století usilovala o jeho jmenování. Požadavkem židovské obce bylo, aby budoucí rabín ovládal i češtinu, což žadatelé nesplnili. Proto bylo rozhodnuto, že v Telči bude působit ve funkci zastupující rabína jindřichohradecký rabín Michael Rachmuth. Do počátku 20. století fungovala v Telči modlitebna v čp. 117. Roku 1904 nechala židovská obec stavitelem Karlem Wagnerem postavit při hradbách ve dvoře židovského obecního domu čp. 41 synagogu.
V roce 1910 měla židovská obec 120 členů. Tvořili ji starousedlíci, jejichž příjmení známe ze starého hřbitova a znovu je nacházíme na hřbitově novém. Řada rodin se do Telče nově přistěhovala a na hřbitově se pohřbívalo také ze širokého okolí.
Pouze několik náhrobků na novém hřbitově v Telči je opatřeno hebrejskými nápisy. Kromě Josefa Weisela jsou to náhrobky haličských uprchlíků, které si udržely tradiční podobu náhrobních textů. Většinou se na náhrobcích kombinovala hebrejština a němčina a od roku 1894 se začíná prosazovat i čeština. Text náhrobku Mindl Vilémíny Frischer je vytesán ve třech jazycích, v hebrejštině, češtině a němčině (1910). Na náhrobcích rodin Löwy, Böhm (obr. 7, náhrobek Josefa Böhma, 1892), Schrecker a Herrmann vyznačuje znamení levitské konvice levitský původ jejich držitelů.

Nápisy in memoriam na náhrobních kamenech zmiňují i další příslušníky rodin, kteří zemřeli v koncentračních táborech za druhé světové války (rodina Stein, Schulz, Perner, Klein, Spitzer, Böhm a Fürcht).
Ve dvou případech byl na hřbitově vztyčen kámen na památku člověka, který se v Telči nenarodil ani nezemřel. Pamětní kámen Henryho Hahna je umístěn před náhrobkem jeho předků, kteří v Telči žili v 19. a 20. století. Samotný Henry, původně Heinz či Hanuš, se narodil v Brně roku 1928, v Telči prožil dětství až do roku 1940, kdy rodina jeho otce složitým způsobem emigrovala do USA. Prosadil se svými znalostmi v oblasti metalurgie jako specialista, spolupracující s NASA, a stal se i prestižním filatelistou světového formátu. Byl velkým příznivcem Telče. Zasloužil se mj. o opravu věže sv. Ducha na počátku 90. let minulého století. Podporoval vydávání Telčských listů. Je autorem publikace Historie poštovnictví v Telči a okolí. Zemřel v USA v roce 2007.
Z 90. let 20. století zaujme jednoduchý pamětní kámen Rity Klímové s nápisem uvádějícím jen její jméno, příjmení a roky 1931 – 1995. Rita Klímová, disidentka, manželka Zdeňka Mlynáře, se stala po roce 1989 velvyslankyní v USA.
Na hřbitově však nenajdeme zmínky o mnoha židovských obyvatelích z Telče a okolí, kteří by zde byli za normálních okolností pohřbeni. Jedním z nich je malíř František Mořic Nagl (1889 – 1944), příslušník rozvětvené rodiny z Kostelní Myslové. Ve svých obrazech zachytil krajinu v okolí Telče a později i prostředí terezínského ghetta. Do Terezína byl s manželkou a dvěma dětmi transportován z Třebíče 22. května 1942 a v říjnu roku 1944 byli všichni zavražděni v Osvětimi. Podobný osud mělo 67 Židů z Telče, kteří byli transportováni do Terezína. Jejich památku připomínají keramické nápisové desky v ambitu kostela sv. Jakuba, instalované v roce 1994. F. M. Nagla navíc připomíná pamětní deska na náměstí Zachariáše z Hradce umístěná v blízkosti horní kašny.
Historické centrum města Telče, zapsané v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, může být obohaceno o další rozměr, o několikasetleté doklady života zdejší židovské komunity, které se nacházejí v nedalekém okolí. Náhrobky nalezené na starém hřbitově obohacují obraz o židovské komunitě v Telči a přispívají zejména k novému poznání jejích počátků v 17. století.
/z/