Radioamatéři

Patří do Telčské encyklopedie - První v Telči i v Československu: Radioamatéři

Zapomenutá historie. Překvapivé! Zcela nové! Ani jeden z předchozích přívlastků dostatečně nevyjadřuje poznatky badatele Ing. Ladislava Poláka z nejstarší historie československého radioamatérství se vztahem k Telči. Zálibě, která ještě nedávno v profesionálním prostředí řídila letecký provoz, zprávy o počasí a zachraňovala životy. Je 19. května 1930 a po zkouškách získává v Praze 6 radioamatérů první koncese k vysílání v Československu. Šok! Dva z nich jsou z Telče! Vzápětí přibývá další malá skupina zapálených nadšenců pro morseovku v éteru. I v ní je muž z Telče! A do třetice. V roce 1931 získává radioamatérskou koncesi první žena v Československu. Asi již nepřekvapí. Je z Telče! Jak to, že jsme byli, po Praze, druhým nejpočetněji zastoupeným sídlem v novém oboru? Jak to, že jsme na to zapomněli, jak to, že o tom tak málo víme? Odpověď? Životní osudy telčských pionýrů radioamatérství. MUDr. Zdeněk Neumann (*1905) se v roce 1943 stává obětí holocaustu. Ing. Ladislav Vydra (*1904) odchází před válkou do USA, odkud se již do republiky nevrací. Řadu let je zde pak spolupracovníkem Hlasu Ameriky. Pro Ing. Miroslava Švejnu je od roku 1934 domovem Slovensko. Jarmila Heřmanová (*1909) odchází před rokem 1940 také z Telče. Stává se paní Štědrou v Praze.
Uveřejňujeme skeny QSL lístků (karty formátu pohlednice, jimiž si amatéři navzájem potvrzují navázané spojení) telčských průkopníků radioamatérství. 
MUDr. Zdeněk Neumann vysílal jako OK2AC. Před rokem 1930 vysílal bez povolení jako CSUN, CS2UN ad. Uveřejňujeme jeho dva QSL lístky. První je z období před získáním koncese, druhý z roku 1937.
Ing. Ladislav Vydra vysílal před získáním koncese jako EC2YD, viz QSL lístek z roku 1927. Lístek W3AAZ-1 dokazuje, že se radioamatérství věnoval ještě v roce 1965 v USA.
Ing. Miroslav Švejna získal koncesi OK2AL. Později, na Slovensku, vysílal jako OK3AL.
Jarmila Heřmanová měla po získání koncese značku OK2JL. Nepoužitý lístek OK2AJ je z doby jejího vysílání před získáním koncese. K ní navíc získala kytici růží od předsedy zkušební komise. Od roku 1971 je pochována na hřbitově u sv. Anny.

Za poskytnutí skenů QSL lístků a odbornou pomoc při zpracování tohoto dílu Telčské encyklopedie děkujeme Ing. Ladislavu Polákovi z Tábora.
/z/ Telčské listy 02/2014


Tu vysielač B. Bystrica... I zásluhou telčského rodáka!
Přesně před 70 lety, 29. srpna 1944, vypuklo v Banské Bystrici Slovenské národní povstání (SNP). Zásadní odmítnutí politiky Slovenského štátu a spolupráce s nacistickým Německem zařadilo naše východní sousedy mezi země protihitlerovského uskupení. V této, pro Slovensko historické, události sehrál nezanedbatelnou roli telčský rodák Ing. Miloslav Švejna (*31.8.1911).
PhDr. Jana Odrobiňáková z Muzea SNP v Banské Bystrici, autorka studie Slobodný slovenský vysielač. Povstalecký rozhlas v Banskej Bystrici, ji pro TL popsala takto: „Osudnou se pro vysílání povstaleckého rozhlasu stal pátý den Povstání, sobota 2. září. Nálet německých letadel na jeho vysílač v Laskomeri ho vyřadil z provozu. Okamžitě bylo nutné najít řešení, protože vysílání bylo pro Povstání životně důležité. Našlo se ve vojenském vysílači pro leteckou komunikaci na letišti Tri Duby. I tak ho bylo ale potřeba upravit. V této vypjaté situaci se jeden z organizátorů povstaleckého rozhlasu, majitel radiotechnické dílny v Banské Bystrici, Ing. Karol Dillnberger, obrátil o pomoc na svého přítele, Ing. Miloslava Švejnu z nedaleké Podbrezové. Podařilo se. Nejenže byly během jediné noci provedeny nezbytné úpravy vysílače, ale Miloslav Švejna za pomoci pracovníků tamějších železáren, ve kterých pracoval, ho nainstaloval na ukořistěný nákladní automobil Mercedes. Povstalecké vedení tak dostalo vysílač slyšitelný v okruhu 60 km, navíc v úpravě, která snižovala nebezpečí jeho opětovného zničení bombardováním. Ani tato obětavost a vysoká odborná pomoc řady lidí okolo Miloslava Švejny ale nezabránily tomu, že 27. října v éteru zaznělo: „Prestávame vysielať situačné správy, budeme bojovat do víťazného konca...“ Vývoj událostí šel v tomto okamžiku zatím jiným směrem, než plánovali organizátoři Povstání. 30. října se v Banské Bystrici konala „oslava“ jeho porážky. Ti, kterým se nepodařilo ustoupit do hor, byli vystaveni pronásledování. Také Miloslav Švejna se ocitl ve vězení gestapa. Zřejmě ho zachránila jeho příslušnost do protektorátu, protože na počátku roku 1945 byl eskortován do vězení v Brně. Zde se šťastně dočkal konce války. Vrátil se k rodině na Slovensko, k práci hutního odborníka a také ke své milované radiotelegrafii.
Z mnoha zdrojů jsem se pokusil shromáždit životní příběh muže, na kterého rodné město téměř zapomnělo. Bohužel se neobjevil ani v biografickém slovníku Kdo byl kdo z telčských osobností, který vyšel na počátku 90. let. Lidská paměť je krátká...
Škola plná radioamatérů
Píše se rok 1922 a Mílu, jak mu říkají spolužáci, čeká velká změna. Místo do chlapecké školy na náměstí zamíří 1. září do tehdy majestátní budovy reálky v Masarykově ulici. Nespornou výhodou je, že školu má prakticky naproti rodnému domu v Tyršově ulici. Ta na své jméno ale ještě čeká, stejně jako protější parcela na stavbu sokolovny. Za štěstí může také považovat to, že fyziku a matematiku na reálce přednáší, spíš učí přesně podle Komenského, dr. Vojtěch Štech. Radiový přijímač, který si sám sestrojil, zaujme v hodinách fyziky snad všechny studenty. Některé ale o trochu více. Jako třeba starší Mílovy spolužáky, Láďu Vydru, Zdeňka Neumanna nebo Rudu Buriana. A také Mílu. S pomocí tatínka, mimochodem majitele jednoho z prvních rozhlasových přijímačů ve městě, se s nimi seznámí. Podle jejich vzoru se pouští do stavby svého prvního přijímače a vysílače. Práci mu usnadňuje široko daleko jediný obchůdek s elektrotechnickými součástkami pana Heřmana, jinak správce městské elektrárny. Ta stojí zatím osamoceně v budoucí Staňkově ulici. Také na dohled od Mílova bydliště a reálky. Že se zde potkává s jednou z dcer pana Heřmana, o dva roky starší Jarmilkou, je jaksi samozřejmé. Že to bude za pár let první žena, která v Československu získá radioamatérskou koncesi, nemůže nikdo tušit. Na podzim 1929 se v éteru ozvou nové signály OK2RD. Vysílá Miloslav Švejna, zatím nelegálně, stejně jako ostatní radioamatéři v Československu. Jako kdyby to bylo dnes. Chybí potřebná legislativa... To už ale Míla není žákem telčské reálky. Poslední ročník střední školy dokončí v Táboře. Důvod přestupu? Můžeme se jen dohadovat, zda jím bylo onemocnění otce, který brzy na to umírá.
Vysokoškolský diplom a koncese k vysílání
Miloslav Švejna pokračuje ve studiích na tehdy vyhlášené, a v republice jediné, Vysoké škole báňské v Příbrami, předchůdkyni dnešní VŠB - TU v Ostravě. 24. února 1934 zde se skvělým výsledkem skládá státní zkoušku a stává se inženýrem oboru hutnictví. Otázkou je, z čeho měl mladý muž větší radost. O čtyři roky dříve, 14. října 1930, totiž stejně úspěšně složil před komisí ministerstva pošt zkoušku pro získání koncese na radiové vysílání. Na Vánoce 1930 se v éteru ozval poprvé nový, již legální, volací znak OK2AL. Jen znalí morseovky poznají Mílovu vtipnou „fintu“ před zkušební komisi při volbě značky mezi jeho nelegální RD a zvolenou AL. Své starší kamarády, L. Vydru a Z. Neumanna, prakticky „dohnal“. Radioamatérskou koncesi získali jen o 5 měsíců dříve, 19. května 1930.
Na Slovensku, ale v republice
Půl roku po promoci, v květnu 1934, nastupuje Miloslav Švejna do tehdy Státních železáren v Podbrezové. Pracuje zde v různých technických funkcích. Později také zakládá rodinu. Ve Slovenském štátě
Miloslav Švejna stále pracuje v podbrezovských železárnách, postoupil na místo vedoucího technické přípravy výroby. Jako Čech ale nesmí vysílat. I demontovaný vysílač je pro režim nebezpečný, a tak neunikne pozornosti gestapa. Zachrání ho soudní znalec Karol Dillnberger. Ještě se spolu setkají. V radiovém zákulisí SNP, popsaném v úvodu příspěvku.
Opět v Československu
Po válce se Miloš Švejna vrací do Podbrezové. Je vedoucí celopodnikové údržby, krátce stojí v čele celého podniku, do roku 1964 zastává funkci hlavního inženýra. Ale hlavně. Opět vysílá OK3AL a úspěšně závodí v radioamatérských soutěžích. Pod jeho vedením zde vzniká úspěšný radioklub OK3KAC.
Příběh končí v Košicích
Strojírenský a hutnický gigant, Východoslovenské železárny, má potíže. Důvodů je mnoho. Hlavně ale chybí odborníci. Píše se rok 1964. Miloš Švejna je „převelen“ do Košic. Ani zde při náročné funkci výrobně-technického náměstka nezapomíná na morseovku. Je duší největšího radioklubu v tehdejším Československu OK3VSZ, na jehož založení se podílel. V roce 1977 odchází do důchodu. Dál se ale věnuje radiosvětu, předává své bohaté zkušenosti mládeži. 11. července 1995 se životní pouť Miloslava Švejny uzavírá.
Závěr za mě napsali ve smutečním oznámení jeho přátelé a spolupracovníci v Košicích: „Bol vzorom, radcom, pomocníkom a kamarátom. Bol to ozaj dobrý človek a celým srdcom radioamatér.“
O. Zadražil, Telčské listy 08/2014

Foto: 1932. Miloslav Švejna (uprostřed) před rodným domem v Tyršově ulici s kamarády - radioamatéry. Zcela vpravo je další absolvent reálky a radioamatér Rudolf Burian OK2AT z Třeště.
Archiv Anton Mráz, Košice

Telčské stopy v éteru
únor 1924 Ustavil se přípravný výbor Radioklubu československého. Pod výzvou k jeho založení je podepsán prof. Dr. Jaroslav Pantoflíček, přednosta Geodetického ústavu Vysoké školy technické v Praze (a telčský rodák).
2. dubna 1924 Prof. Jaroslav Pantoflíček se stal členem výboru nově ustanoveného Československého radioklubu.
21. června 1926 Ladislav Vydra (20) a Zdeněk Neumann (21) poprvé mezi sebou navázali radiové spojení. Stalo se v Telči mezi domy čp. 67 a 39 na náměstí.
2. ledna 1929 Prvním Čechoslovákem, který získal diplom WAC, je Ladislav Vydra. Diplom se uděluje za navázání spojení se stanicemi na všech světadílech.
19. května 1930 Ministerstvo pošt a telegrafů udělilo prvních šest amatérských vysílacích koncesí v Československu. Získali je také Ladislav Vydra OK2AG a Zdeněk Neumann OK2AC.
14. října 1930 Další obyvatel Telče složil zkoušky pro amatérskou vysílací koncesi. Miloslav Švejna OK2AL.
17. června 1931 Zkoušky pro získání amatérské koncese pro vysílání složila v Praze první žena v Československu. Jarmila Heřmanová Ok2JL z Telče.
Zdroj: Josef Daneš: Za tajemstvím éteru; NADAS 1985
Telčské listy 10/2014