Pověst z Nevcehle

Nevcehle bývala obcí hornickou. Založili ji pro kovkopy, kteří v okolí těžili stříbro, železo, olovo a snad i jiné kovy. Pán, kterému byli horníci podřízeni, žil na hradě obklopeném hlubokými lesy a močály. Hrad, kde pobýval, se jmenoval Bechyně. Z dolování plynuly pánovi velké zisky, a tak žil bezstarostným životem v rozmařilých zábavách. Nic se nestaral, v jakých podmínkách žijí horníci. Hlavně, že mu všechny vytěžené kovy odevzdali. On pak pořádal okázalé hony, štvanice na zvěř v okolních lesích, hostiny a jiné zábavy. Stávalo se, že se horník při práci těžce zranil a nemohl již pánovi přinášet užitek. Tu se pán nerozpakoval takového chudáka vyhnat a tomu nezbylo než hledat obživu v žebrotě. Není divu, že byl pán u svých poddaných velmi neoblíbený. Jednou opět uspořádal pán na Bechyni veliký hon. Sezval hosty z blízkých i vzdálených hradů, vybral ty nejlepší koně a psy a štvanice mohla začít. Za hlaholu trub a rohů se páni rozjeli do lesů, aby uštvali statné jeleny a ulovili mnoho zvěře. Hlaholu veselí bylo ažaž. Daleko od hradu je zahnala lovecká vášeň. Teprve k večeru se unaveni vraceli, ale dříve než dojeli k hradu, strhla se prudká bouře. Lilo, vítr skučel, stromy se až k zemi ohýbaly. Promoklí lovci zastavili na kraji lesa. Nikomu se nechtělo do přívalu vody, která se lila z oblak na krajinu. Pak se zahleděli k hradu, jehož obrysy se v dáli rýsovaly. S hrůzou však uzřeli, že se hrad zvolna propadá do mokřiny. Tu se pán z Bechyně vzchopil, vzepjal se na svém koni a přinutil ho k prudké jízdě. Myslil, že se mu podaří hrad zachránit. Ale ten už byl ztracen. Čím víc usiloval pán o záchranu alespoň něčeho ze svého majetku, tím víc bylo patrno, jak marné je jeho úsilí. Propadl se do močálu i se svým koněm. Nic z pyšného hradu nezůstalo a nikdo nelitoval nadutého pána. Zůstal jen les a louka, které dosud lidé nazývají Bechyně.