Mažoretky Telč

První mažoretková skupina v Telči byla založena v roce 2007 pod názvem Mažoretky Telč.
Informace o telčských mažoretkách získáte na www.mazoretkytelc.cz

V roce 2018 získala Renáta Křížková Cenu města Telče za dlouholeté vedení spolku Mažoretky Telč a úspěšnou reprezentaci města

Ze srpnového mažoretkového Mistrovství Evropy IAM v chorvatské Opatiji, na kterém měla naše děvčata soupeřky z Polska, Maďarska, Ukrajiny, Bulharska, Francie a Chorvatska, si telčský tým přiváží řadu skvělých umístění. Těmi nejcennějšími jsou třetí místa, jinak tituly druhých vicemistryň v kategoriích velkých skupin Kadet a Senior. Ani v sólových soutěžích se ale děvčata neztratila. Karolína Hradilová v Sólo kadet se s maďarskou soupeřkou dělila o 4. a 5. místo, Sabina Rychtecká byla v Sólo junior sedmá a Duo J. Ježková, E. Bednářová obsadilo šesté místo. V první desítce se umístily i Miniformace junior a Miniformace senior. „Umístění si velice ceníme a vážíme. Nejenom těch medailových, ale i ostatních, protože být v sólu na pátém nebo šestém místě v Evropě je obrovský úspěch,“ uvedla vedoucí a trenérka Mažoretek Telč v jedné osobě, Renáta Křížková. Připomněla také, že k úspěchu přispěla i skvělá choreografie, kterou pro telčské mažoretky připravuje Marie Strnadová a poděkovala všem, kteří pomohli především finančně k tomu, aby se mažoretky mohly ME zúčastnit.
Podle TZ srpen 2018

V sobotu 13. května 2017 bojovaly telčské mažoretky o Moravskou perlu v Moravské Třebové. Všechny kategorie byly plně obsazené, o to víc těší skutečnost, že si naše mažoretky z takto obsazené soutěže odvezly ze všech kategorií medaile.
Skladba Mexiko a především její bezchybné provedení přinesla kadetkám v kategorii miniformací nejen 1. místo, ale tato choreografie byla vyhlášena absolutním vítězem soutěže s nejvyšším bodovým ohodnocením. Děvčata tak získala Moravskou perlu.
Telčské listy 06/2017

Mažoretky bojovaly na Evropě
Téměř před koncem prázdnin, 25. až 28. srpna 2016, se zúčastnily Mažoretky Telč, z.s., Růže a Růžičky, XIII. IAM - mistrovství Evropy v maďarském Siófoku. Děvčata bojovala ve třech kategoriích s náčiním baton – miniformace kadetky, miniformace seniorky a velká formace juniorky. Již při čtvrtečním soutěžním klání byla vidět na děvčatech nervozita, které se nedokázaly do konce mistrovství zbavit. Děvčata bojovala, jak mohla, ale v Maďarsku se jim lepila smůla na paty. Nejlépe dopadla miniformace seniorek, která ve složení S. Liščáková, A. Vyvadilová, K. Lazárková, M. Křížová, K. Doskočilová, K. Štěpánová a S. Rychtecká dokázala v obrovském horku vybojovat páté, bodované, místo.
Pro naše mažoretky, i pro nás samotné, to byla zkušenost a být součástí mezinárodního klání velkým zážitkem. Budeme se snažit, abychom se i příští rok na Evropu probojovaly.
Renata Křížková a Marie Strnadová pro Telčské listy 10/2016

Rozhovor s Renatou Křížkovou v Telčských listech 01-02/2017

Od házené k mažoretkám

Před deseti lety neuměla odpovědět na otázku: „Kluci v Telči mají hokej, fotbal, skejtbord, florbal, ale co děvčata?“ A tak založila oddíl mažoretek. Trefila se do černého. Za uplynulou dekádu prošla mažoretkovou skupinou více než stovka děvčat. Dnes jsou Mažoretky Telč samostatným spolkem, který má ve čtyřech kategoriích 58 aktivních členek. Příznivce a podporovatele spolku nelze spočítat. V dnešním díle seriálu Lidé mikroregionu představujeme zakladatelku a vedoucí Mažoretek Telč, paní Renatu Křížkovou.

Proč mažoretky?
K mažoretkám jsem se dostala díky mladší dceři, pro kterou jsme hledali s manželem spojení něčeho, co by spojovalo sport, tanec a pohyb. To vše jsme našli v mažoretkách. Oddíl mažoretek byl nejblíže v Jihlavě. A právě tam se mi dostaly mažoretky takzvaně pod kůži. S nápadem založit mažoretky v Telči mě oslovila vedoucí odboru kultury paní Peichlová a já, s dcerou Maruškou, jsme ho začaly realizovat.

Kam mám zařadit mažoretkové aktivity? Je to sport, nebo umění blízké tanci?
Co jsou vlastně mažoretky, se již dlouho diskutuje na všech úrovních. V dnešní době, kdy již dávno jen nepochodují na dechovou hudbu, se pevně zařadily mezi sportovní odvětví. Především práce s hůlkou (batonem) při twirlingových prvcích vyžaduje zručnost a koordinaci pohybu. Při choreografiích se stále více využívají prvky z moderní gymnastiky a krasobruslení. O tom, že mažoretky jsou bezpochyby sportem, svědčí také množství soutěží na všech úrovních. A těchto soutěží stále přibývá.

Kategorie mažoretek?
Jsou čtyři. Děti (4 až 7 roků), kadetky (8 až 10 roků), juniorky (11 až 15 roků) a nad 15 let seniorky. Nově se objevila také kategorie Rodičovských týmů. Tato kategorie nemá věkové omezení. V našem spolku máme tedy Poupátka – děti, Růžičky – kadetky a Růže – juniorky. Několik našich děvčat vystupuje v sólových skladbách a miniformacích v kategorii seniorek. Někomu možná v jejich případě slovo seniorky vyloudí úsměv na tváři, ale jsou to nádherné slečny ve věku 16 – 18 let.

Předpoklady pro to být mažoretkou?
Tuto otázku dostávám často i z řad rodičů, kteří chtějí svoje dcerky do mažoretek zapsat. Já vždy odpovídám, že musí především chtít samotné děvče a rodiče ho musí v jeho chtění podpořit. Dále samozřejmě hudební sluch, pohybové nadání, koordinace pohybů, trpělivost, vytrvalost. Pro mne je asi nejdůležitější to chtění a vytrvalost, protože spousta z výše uvedeného se dá nacvičit, ale nesmí chybět vůle.

Co životospráva?
Mažoretky nevyžadují žádnou speciální stravu. Díky tomu, že to jsou slečny, které se chtějí líbit, nemusíme řešit ani problémy s přejídáním. Já jsem zastánkyní, že jíst se má vše. Co ale vidím u děvčat nerada, a všechny to ví, jsou sladké nápoje, smažené hranolky, solené chipsy...

Spočítáte, kolik vystoupení jste za 10 let absolvovaly?
Vystoupení na různých akcích a společenských událostech bylo za těch deset let nespočet. Ty spočítané nemáme. Procestovaly jsme napříč Českou republiku, město Telč jsme reprezentovaly i na Slovensku a na mistrovství Evropy v Maďarsku. Ale co spočítané máme, jsou hodiny v tělocvičnách. Tam jsme strávily 2 888 hodin, vymyslely jsme 42 choreografií. Ze soutěží jsme dovezly 70 pohárů a cen. Mezi naše úspěchy lze započítat i pořádání mezinárodní soutěže „O střevíček z pohádkové Telče“. Soutěž je velmi oblíbená a za sedm ročníků na ni přijelo více než pět tisíc soutěžících.

Financování?
Stejně jako ve všech amatérských sportovních odvětvích, navíc na malém městě, je financování složité. Největší část tvoří roční příspěvky členek, vlastně rodičů. Snažíme se uspět s našimi projekty v grantech Kraje Vysočina. Důležitá je pro nás i finanční podpora města. A samozřejmě sponzoři. Ale kdo je kdy zkoušel oslovit, ví, jak je to složité nějaké finanční příspěvky získat. Všechny peníze vkládáme do kostýmů, dopravného, pronájmů… Obě, já i Maruška, děláme vše bez nároků na finanční odměnu. Snažíme se maximálně šetřit a udělat si spoustu věcí samy. Od té choreografie, účetnictví, vypsání projektů až třeba po šití kostýmů.

Co připravujete pro letošní rok?
Samozřejmě, jako každý rok, se chystáme na několik nepostupových soutěží. Přihlášené jsme i na postupovou soutěž, kde týmy na prvních čtyřech místech mají zajištěný postup na mistrovství Evropy, které bude letos začátkem července v Bulharsku. Také připravujeme účast nejstarších děvčat na festivalu ve Francii. Na čem již intenzivně pracujeme, jsou přípravy dalšího ročníku mažoretkové soutěže O střevíček z pohádkové Telče.

Jaký sport jste sama dělala?
Aktivně jsem hrála házenou v druholigové Modetě Jihlava. Protože je házená tvrdým sportem, chtěla jsem pro mé dcery něco jemnějšího a více holčičího. To je důvod, proč v házené dcery nepokračují. V době mé školní docházky mažoretky v Československu neexistovaly, ale v jiných státech, především západní Evropy, byly populární již od poloviny minulého století.

Jaké jsou vaše záliby?
Ráda chodím na procházky s našimi psy, mám ráda i turistické výšlapy, výlety na kole a četbu. Samozřejmě mým největším koníčkem jsou mažoretky. Tato činnost mi zabírá téměř všechen volný čas. Rok mám rozdělený tak, že od ledna do května připravuji soutěž v Telči, potom začínám pracovat na nových choreografiích pro další školní rok a připravuji program na letní týdenní soustředění, od září do prosince nacvičuji s děvčaty nové choreografie a připravuji vánoční besídku. Bez podpory rodiny by tato záliba nešla realizovat.

Na co jsem se zapomněl zeptat?
Určitě jsme měli v rozhovoru zmínit příznivce a podporovatele našeho oddílu. Bez nich bychom nemohli existovat. Jsou to především rodiče děvčat a řada dalších. Nebudu je všechny vyjmenovávat, nechci na nikoho zapomenout. Tak alespoň jedno jméno. Paní Marie Tomášová pro účastníky soutěže O střevíček z pohádkové Telče pravidelně peče a nazdobí perníčky v podobě telčských domů. Rozdali jsme jich již skoro šest tisíc! Je to velmi milá pozornost a také nezanedbatelná propagace města. /z/