Muzeum techniky Telč

Muzeum pro celou rodinu.
Historické automobily, motocykly, velocipedy, kočárky, móda, hračky (stovky exponátů)

www.muzeumtechnikytelc.cz

Muzeum techniky najdete v Telči v ulici Na Sádkách (100 m od centrálního parkoviště). Parkování pro návštěvníky v areálu muzea zdarma.

Tel. 736 734 324

Expozice je otevřena:
květen - září: denně 10.00 - 18.00 hod.
duben, říjen: víkendy, svátky 10.00 - 17.00 hod.
listopad - březen: po domluvě na tel. 736 734 324

Jarní a podzimní vyjížďka strojů minulého tisíciletí s burzou náhradních dílů (duben, září)
Veteránská revue (květen)

V historickém objektu bývalé parní pily nedaleko centrálního parkoviště byla otevřena sbírka historické techniky. V muzeu můžete obdivovat historické automobily, motocykly, bicykly, rádia, telefony, kamna, elektropřístroje, nábytek, hasičskou techniku a sbírku stabilních motorů. Dále je vytvořena expozice historické automobilní dílny s dobovými nástroji. Velmi významnou část tvoří ucelená sbírka kočárků pro děti včetně starých panenek a hraček. Návštěvníky čeká též pohled do staré kuchyně a ševcovsko-krejčovské dílny. Nejednoho návštěvníka zamrazí při pohledu do interiéru zubařské ordinace s historickým křeslem a nožní vrtačkou. Vše je doplněno o věci denní potřeby našich babiček.
Aleš Wimmer

Rozhovor pro Telčské listy 05 2019
Aleš Wimmer: Není pravda, že se v muzeích zastavil čas
Povolání „vedoucí muzea“ není vůbec běžné. V mikroregionu by ho mohlo do případného dotazníku statistiků uvést jen několik málo jedinců. Aleš Wimmer je ale i mezi touto malou skupinou výjimkou. Muzeum techniky v bývalé výrobní hale pily Na Sádkách nejen vede, ale dokonce mu i patří.
Čím jste chtěl být, když jste byl žákem základní školy?
Uvažoval jsem o povolání restaurátora. Určitě proto, že otec v tomto oboru pracoval.
Představa laiků o práci v muzeu: chodí pěkně oblečený, setkává se zajímavými lidmi, vítá návštěvníky, něco jim povídá... Vypadá Váš pracovní den podle tohoto schématu?
V sezóně snad, i když... Ale od října do dubna je zcela jiný.
Popište svůj „zimní“ pracovní den.
To je jednoduché. Od rána do večera v dílně při renovaci a údržbě sbírkových předmětů. Podle potřeby také při opravách objektu expozice.
Co znamená to „i když...“ v předchozí odpovědi?
Rozdíl mezi prací ve státním nebo jiném podobném muzeu. V tom našem jsme střídavě v několika rolích. Vedoucí, průvodce, uklízeč, správce sbírek... Myslím, že tomu tak je v každém podobném soukromém muzeu.
Není tajemství, že Muzeum techniky jste vybudovali společně s otcem. Kdo koho musel pro tento nápad více přemlouvat?
Nikdo nikoho. Od samého počátku to byl společný nápad, který jsme také společně uvedli do života.
Co bylo na jeho realizaci nejtěžší?
Objem údržbových a stavebních prací, který se postupně „objevoval“.
Zažil jste při ní vůbec něco veselého?
Třeba hned na samém počátku, když jsme v roce 2012 na prahu zimy ve vaťácích a ušankách sami prováděli nezbytné demoliční práce. Procházející Lipkami nám mávali a my jim odpovídali. Po čase jsme se dozvěděli, že nás považovali za zahraniční dělníky. Kdo jiný by takovou práci v jejich představách dělal...
Řada lidí vidí muzea jako instituce, kde se zastavil čas. Platí to i pro to vaše.
S tímto pohledem nesouhlasím. A v tomto případě to vztahuji jak na soukromá, tak i na ta státní muzea. Vedle již zmíněné údržby výstavního fondu a vyhledávání nových exponátů musíme neustále nabízet nějaké nové aktivity, abychom v konkurenci elektronického světa vůbec obstáli.
Například?
Sám třeba dvakrát ročně organizuji pro příznivce techniky jarní a podzimní „vyjížďky strojů minulého tisíciletí“. Jsou spojeny s burzou a přivádí tak do muzea nové návštěvníky. Podobně třeba Veteránská revue nebo retro závod Mezi dvěma branami. Na každé se nějak podílím. Expozice je také vděčným místem pro malířské plenéry. Vyzkoušel jsem si to se žáky základní umělecké školy. Rád bych pro ně získal i další školy nejen ve městě, ale třeba i malířský kurz U3V Masarykovy univerzity.
Otázka, kterou nemají kasteláni či muzejníci v oblibě. Novinka letošní sezóny?
Dva „nové“ automobily. Závodní vůz Praga z roku 1931 a malý nákladní stejného výrobce z roku 1929.
Asi další neoblíbená otázka od laiků? Nejcennější exponát muzea?
Těžká otázka i odpověď. Ale... Čtyři veteráni RollsRoyce z první poloviny minulého století.
Který exponát má Aleš Wimmer nejraději?
Všechny, které jsem z neutěšeného stavu zachránil pro budoucnost.
A který budí u návštěvníků největší pozornost?
To záleží, kterého návštěvníka myslíte. U žen, od malých slečen počínaje až po seniorky, to je jednoznačně sbírka kočárků. Jak loutkových, tak těch opravdových. U pánů a kluků to jsou samozřejmě všechny vystavené automobily a motocykly.
Zcela otevřeně. Často slyším: To je (v muzeu) všechno Wimmerovo?
Za tuhle otázku jsem rád. Kdepak, řada exponátů je zapůjčena našimi přáteli.
Sen Aleše Wimmera. Jaký exponát by si přál v muzeu mít?
Nebudu neskromný. Letadlo, nejraději funkční, z doby I. světové války.
Může mít, nebo má, majitel muzea ještě jinou zálibu, než tu profesní?
Ne. Ale není to přesná odpověď. Pokud je čas, tak je to turistika v regionu a plavání ve zdejších rybnících.
Spokojenost s návštěvností? Obecně i obyvatel města.
V loňské sezóně byla dobrá. Domácích z Telče a okolí bych ale rád uvítal více.
Proč by měl k vám do muzea zavítat zájemce o historii Telče, kterému svět techniky mnoho neříká?
To nejde oddělit. Ať chceme nebo nechceme, řemesla a technika patří k historii. Ovlivňovaly, vlastně ovlivňují, náš život v jeho celém spektru.
Konkrétní „telčské“ exponáty?
Tak to nestačí prostor tohoto rozhovoru. Vystrčilova stříkačka z roku 1924, pokladna obchodníka pana Čápa, klavír manželky doktora Krupičky z konce 19. století, zubařská křesla prvních telčských stomatologů, Leopolda Svobody a Otty Neumanna...
Druhé volební období jste také členem komise rady města pro kulturu a cestovní ruch. Váš pohled...
Byl bych rád, kdyby se činnost komise neomezovala jen na rozdělování finančních příspěvků jednotlivým spolkům, ale aktivně ovlivňovala kulturní dění ve městě a jeho úroveň.
Za rozhovor poděkoval O. Zadražil