Domy na náměstí

Náměstí vroubené malebnými domy se štíty a podloubími odpovídá svým rozsahem přibližně stavu při založení města. Tehdy to byly domy gotické
s charakteristickými rozměry (šířka do náměstí v průměru 8 - 10 m, hloubka okolo 30 m) a charakteristickým uspořádáním přízemí i patra, jež se u většiny
z nich, přes četné přestavby, dochovalo dodnes: z náměstí se velkými vraty
s kamenným ostěním (u některých domů je dodnes zachován lomený oblouk
(č. 8, 49, 59 aj.) vstupovalo do klenuté předsíně – mázhausu, která zaujímala zhruba 2/3 šíře výjimečně i celou šíři (č. 10, 15, 53, 62), do různé hloubky domovní parcely. Z tohoto prostoru, který původně sloužil řemeslné výrobě,
obchodu či prodeji piva, se vcházelo po schodech do patra a do sklepů
a tunelem do dvora.

V polovině 15. století bylo k většině domů na náměstí představěno podloubí
a celá průčelí se štíty podle jednotného plánu. Arkády, fasády a štíty byly utvářeny individuálně, některá průčelí však byla v dalších stoletích přestavována, takže renesanční charakter si zachovala pouze část z nich. Většina fasád a štítů nese znaky baroka, některé i slohů pozdějších.
Za zvláštní povšimnutí stojí zejména tyto budovy a měšťanské domy
(v pořadí od zámku kolem náměstí):

Č. 2. – Budova bývalé jezuitské koleje byla postavena na místě hřbitova, který se kdysi rozkládal kolem farního kostela sv. Jakuba. Do těchto míst také zasahoval hradní příkop. Na počátku 16. století byly na těchto parcelách postaveny tři domy panských zaměstnanců.
V roce 1651 všechny tyto pozemky vykoupila Františka Slavatová, rozená hraběnka z Meggau a v letech 1651 až 1655 zde nechala postavit jezuitskou kolej, ta sloužila jezuitské formaci i jako kolej třetího zkoušení. Za 119 let
trvání řádu v Telči jí prošlo několik tisíc jezuitských noviců.
Po zrušení řádu roku 1774 budova sloužila přibližně 100 let jako kasárna,
od roku 1883 pro školy měšťanské a obecní, v druhé pol. 20. století zde
působila střední škola a v současné době je sídlem Univerzitního centra
Telč Masarykovy univerzity Brno.
Přízemí budovy má křížovou klenbu, z původní fasády se dochoval jen portál
s letopočtem 1654. V roce 1906 bylo provedeno figurální sgrafito do Kyptova
náměstí podle kartonu V. Hubschmanna. Sgrafita představují Přemysla
Otakara II. se zakládací listinou města Telče a Jana Ámose Komenského.

Č. 3 – Jezuitské gymnázium
První známý majitel tohoto domu je již z roku 1540. Jezuité zde v roce 1673
zřídili latinské gymnázium a nechali dům v roce 1703 přestavět pro školní
potřeby. Jezuitské gymnázium v roce 1774 vystřídala hlavní škola a v roce
1852 zde vznikla nižší reálka, první na Moravě s vyučovacím českým jazykem.
Dnes ve zrekonstruovaném domě sídlí odloučené pracoviště Českého
vysokého učení technického Praha.

Č. 10 – Radnice
Mohutná stavba vznikla spojením dvou gotických domů. První zprávy o radnici pocházejí z roku 1443. Že zde již radnice existovala potvrzuje další zpráva
z roku 1499, která říká, že manželka písaře vyhodila nešťastnou náhodou
radnici do povětří i se zasedajícími konšely. Původní radnice pravděpodobně
v průběhu 16. století dvakrát vyhořela a s ní i většina listin a městských knih.
Při obnovení byla posunuta poněkud do náměstí a sloupy v loubí byly nahrazeny silnými pilíři.
Vnějšek je zdoben sgrafitovým kvádrováním, které bylo opraveno roku 1953.
Ze staré stavby radnice nalézáme v přízemku – bývalém mázhausu sloup,
jenž náleží pozdní gotice, jak svědčí jeho šroubovitě vinuté tělo.
Kolem poloviny 18. století byl celý objekt barokně upraven.
Vedle vstupních vrat je železná míra jednoho sáhu s vyznačením lokte a značka nadmořské výšky města 522,5 m. Na čelní straně v podloubí je osazena deska připomínající zápis města na seznam UNESCO v roce 1992. 
Interiér radnice byl častokrát upravován a přestavován pro potřeby úřadu.





Č. 15 – Nárožní měšťanský dům s arkýřem, jehož okénka mají, stejně jako okna v patře, kamenná gotická ostění. Na fasádě vzácná sgrafitová výzdoba s biblickými motivy z 2. poloviny 16. století byla po dlouhou dobu zakryta, objevená a obnovená v roce 1952. Na sgrafitu jsou vyobrazeny scény Ukřižování, Saul a David, Spravedlnost a další, včetně vyobrazení původního vzhledu domu s atikovým patrem a cimbuřím.

Č. 32 – dům vystupuje do náměstí, má pozdně barokní fasádu, která vznikla kolem roku 1800. Roku 1655 dům koupila vrchnost a zřídila zde kuchyni pro vrchnostenské úředníky. Na Zelený čtvrtek se zde, až do zrušení Josefem II.
v roce 1782, rozdávala chudině sladká kaše.

Č. 39 – mohutný renesanční dům s barokním průčelím. Na boční stěně je osazena deska, která připomíná, že zde jako student gymnázia bydlel v letech 1883 - 1887 básník Otokar Březina.

Č. 47 – dům s převýšenou kulisou domu, původně měšťanský pivovar, v roce 1807 upraven na dvojtřídní dívčí školu. Roku 1863 pro vyšší industriální třídu přistaveno patro a upraveno schodiště. Na přelomu 19. a 20. století sídlo nakladatelství Emila Šolce.

Č. 48 – dům barokně přestavěn v 18. století, jednoduchý volutový štít s kasulovým půdním oknem.

Č. 54 a 55 – renesanční domy, průčelí zakončena atikovým patrem se zubatým cimbuřím. Oba mají fasádu s psaníčkovitým sgrafitem.

Č. 57 – renesanční dům s barokním průčelím. Sochařská výzdoba štítu, tj. dvě dvojice andílků a dvě vázy, včetně reliéfu Immaculaty ve středním štítovém poli se připisuje Kasparu Oberovi.

Č. 59 – nejtypičtější barokní průčelí z druhé čtvrtiny 18. stol., na fasádě
vystupuje tepaný kříž. Diagonálně vytočené pilastry sahající od patek sloupů
až po vrchol štítu, zakončeného vázou. Umně vykrajované kalusové půdní okno.

Č. 61 – tento dům koupil v r. 1532 pekař Michal, pozdější starosta města.
V roce 1555 dům přestavěl a nechal vyzdobit, pravděpodobně umělci pracujícími
na zámku, sgrafity 11 starozákonních vojevůdců (Faraon, Adonias, Aza, David,
Goliáš, Saul, Serach, Senacherib, Nabuchodonozor, Holofernes, Antiochos).
Sgrafita byla objevena až v roce 1953 při restaurování domu. Nad okénkem
ve štítu je letopočet 1555.

Č. 62 – v domě je zachována část kamenného vjezdu do původní kovárny, strop v mázhauzu je bohatě zdobený. K inventáři mázhauzu patří starobylý kříž opředený pověstmi. Dům sloužil od roku 1883 až do roku 2019 pod různými názvy jako spořitelní ústav.

Č. 71 – původní panské sýpky z roku 1576, jako stavební součást zámku.
Později budova sloužila různým úřadům. Dnes je sídlem Městské knihovny a Základní
umělecké školy. Komorní sál v zadním traktu slouží škole i veřejnosti.

Na řadě sloupů podpírajících loubí najdeme v kameni vytesané štítky s řemeslnými znaky.


Vycházkové trasy:
Telč - město a historie (cca 2 km) - procházka historickým centrem města.
Město a kámen (cca 2 km) - architektura ve spojitosti se zpracováním místního kamene - žuly.