Záchranná stanice
Záchrannou stanici volně žijících zvířat provozuje Pavel Dvořák.
telefon: 605 780 737, 567 243 725
Záchrannou stanici volně žijících zvířat najdete u zdi zámeckého parku při cestě ze Slavatovské ulice (výpadovka na Jindřichův Hradec) do areálu škol v Hradecké ulici.
V případě nálezu volně žijícího živočicha, opuštěných mláďat nebo zraněných zvířat kontaktujte záchrannou stanici.
Málokdo ví, že v Telči provozovaná Záchranná stanice volně žijících zvířat má za sebou již několik let své činnosti. Je registrována jako občanské sdružení a propaguje ochranu přírody, organizuje výchovné akce. Zabývá se především zajištěním péče o nalezená poraněná zvířata ve snaze umožnit jim návrat do volné přírody, péčí o ohrožené druhy zvířat, péčí o krajinu a údržbu krajiny.
Záchranná stanice je umístěna na velice pěkném místě vedle vstupu do zámeckého parku. Je oblíbena především u dětských návštěvníků nejen na dnech otevřených dveří, které se konají u příležitosti Dne Země ve spolupráci s odborem životního prostředí MěÚ Telč.
O vznik Záchranné stanice se zasloužil hlavně Pavel Dvořák, který financuje stanici z vlastních finančních prostředků a za pomoci několika sponzorů.
Stanici je možno navštívit i mimo dny otevřených dveří po telefonické dohodě na telefonním čísle 605 780 737.
Srdečně zveme malé i velké návštěvníky k prohlídce stanice
Telčský zookoutek (rozhovor pro Telčské listy 01-02/2011)
Záchranná stanice volně žijících zvířat Telč, občanské sdružení stejného názvu provozuje již řadu let u zdi zámeckého parku areál, dětmi často nazývaný jako ZOO. Duší tohoto zařízení je Pavel Dvořák, kterému jsem položil pár otázek.
Ahoj Pavle, jak dlouho vlastně stanice funguje a jak se její aktivity vyvíjely?
Stanice má za sebou již 16 let provozu. Prvními chovanci byly 3 mladé poštolky vypadlé z hnízda, byly úspěšně dokrmeny a vypuštěny do přírody. Po tomto úspěšném zásahu počty zvířat začaly narůstat a přišla i první zklamání v podobě úhynů, které se člověka vždy hluboce dotknou. Postupně přicházely nové problémy, ty jsem průběžně konzultoval s kolegy z jiných stanic a navázali jsme tak vzájemnou spolupráci. V roce 2004 jsme založili občanské sdružení. Dnes prochází stanicí v průměru 100-120 živočichů ročně.
Co tedy v současnosti stanice zajišťuje?
Spravujeme území od Jihlavy na jih po Slavonice a od Jindřichova Hradce po Moravské Budějovice. Služba pro potřebný zásah je zajištěna prakticky 24 hodin denně, včetně sobot a nedělí. Jak již název našeho zařízení napovídá, zajišťujeme péči pouze o zvířata z volné přírody, nikoli o zvířata domácí.
Kromě hendikepovaných živočichů jsou ve stanici k vidění i další chovanci, můžeš nám je představit?
Naše stanice je hojně navštěvována rodiči s dětmi, proto v areálu vznikl malý zookoutek. K vidění jsou zde velmi oblíbené kozy kamerunské s kozlem Matějem, dikobraz Vavřinec, prasátka pekari páskovaný, liška Jaruška, mýval Michal s kamarádem, párek kuny skalní Marunka a Čak, pštrosi nandu pampový, jelínek mundžak malý. V areálu stanice jsou k vidění i různá plemena slepic a domácí holubi. Většina těchto chovanců má poněkud pohnuté osudy, o tom si s návštěvníky většinou povídáme.
Kromě práce je třeba jistě spousty peněz, kdo fungování stanice podporuje?
Otázka financí je vždy poněkud ožehavá. V roce 2010 byla na provoz vynaložena částka 125 861 Kč (krmivo, dovoz poraněných zvířat, materiál na opravu a údržbu ohrad, klecí a ubikací pro zvířata a drobné provozní náklady). Od Jihočeského kraje pravidelně dostáváme 50 tis. Kč. Město Telč nám přispělo částkou 15 tis. Kč. Drobní sponzoři pak 13 tis. Kč. Zbývající částka, téměř 48 tis. Kč, byla hrazena z rozpočtu naší rodiny. Tato činnost se nedá dělat jenom jako zábava, ale vyžaduje to spoustu sebezapření a přesvědčení, že děláte dobrou věc, že ta námaha za to stojí.
Jaké jsou nejčastější omyly lidí, co přicházejí do stanice?
Lidé si často myslí, že pomoc potřebují všechna zvířata, která najdeme venku. Mnohdy se k nám dostanou mláďata pouze uložená matkou k odpočinku, tam samozřejmě nastává problém. Mnozí neví, že rušení zvířat v jejich přirozeném prostředí je zakázáno zákonem. Pokud někdo takové zvíře objeví, stačí nám to pouze nahlásit a po obchůzce se rozhodne co dál. Další věc, která se stává, je, že nám lidé nosí domácí zvířátka. Zcela výjimečně vyřešíme i takový problém, ale bohužel prostory naší stanice jsou omezené.
Zdeněk Posád, odbor životního prostředí MěÚ Telč pro Telčské listy 01-02/2011
Dikobraz Vavřinec
S velkým zájmem se setkala v minulých TL reportáž o záchranné stanici volně žijících zvířat pana Pavla Dvořáka. Dnes představujeme jednoho z prvních obyvatel „telčského zookoutku“. Je jím dikobraz obecný, který dostal jméno Vavřinec. Původním domovem dikobrazů je jih Itálie a Sicílie, kde byli zřejmě vysazeni Římany, kteří je rádi lovili pro chutné maso.
Dikobraz vypadá jako velký ježek, s ním však nemá nic společného. Je to po bobrovi druhý největší hlodavec Evropy. Může dosáhnout váhy až 27 kg.
Dikobraz si v domovině vyhrabává hluboké nory, ve kterých přečkává den. Za soumraku se pak vydává za potravou. Vyhrabává různé kořínky, sbírá spadlé ovoce, ale nepohrdne ani hmyzem, žábami nebo hady. Dikobraz denně spořádá 1,2 kg kvalitní potravy.
Telčské listy 03/2011
Mýval Michal
Mýval severní patří mezi medvídkovité šelmy. Doma je od Panamy přes USA až po jih Kanady. Je velice přizpůsobivý každému prostředí, od pouští přes lesy až po hustě osídlené oblasti. Jeho černá „lupičská“ maska jako by vyjadřovala jeho povahu. Když vyrazí za potravou nebo když si umane, že něco chce, nedá pokoj, dokud toho nedosáhne.
Dospělý mýval může vážit až 15,5 kg. Je to zvíře s převážně noční aktivitou.
Má velice jemné a citlivé tlapky, které v noci používá jako oči. Toto chování mu dalo jméno, vše, co do nich uchopí, ohmatává jako by to omýval.
Michala si před sedmi roky pořídila jako domácího mazlíčka jedna rodina. Když dospěl a začal demolovat byt, nastal problém co s ním. Proto jsme se ho ujali. Michalovou potravou je čerstvé maso, vejce, ovoce, psí granule a jako pamlsek dostává hrstku dětských piškot.
Telčské listy 04/2011
Psík Pejsek
Psík mývalovitý, patří mezi psovité šelmy. Vzhledem připomíná mývala severního, dříve měl název mývalovec kuní. Váží 5 až 10 kg. Je to jediná psovitá šelma, která má zimní spánek.
Původním domovem je v severovýchodní Asii, v severní Číně, Japonsku a na východní Sibiři. Ve 40. letech minulého století byl vysazen v evropské části Ruska jako kožešinové zvíře, odtud se začal rozšiřovat směrem na západ do severní a střední Evropy. Psík se rád zdržuje v blízkosti vodních ploch, je aktivní převážně v noci. Jako potravu loví hlavně hlodavce, obzvlášť hryzce, malé ondatry, ryby a sbírá různé bobule a plody. V jarních měsících dochází k páření a po 45 až 60 dnech se rodí 6 až 9 štěňat. Tím se vysvětluje tak rychlé šíření psíka do Evropy.
Náš psík byl zabaven myslivcům, kteří na něm cvičili psy, přežíval v otřesných podmínkách, rok žil na necelém metru čtverečním bez možnosti se schovat. V naší stanici žije už 6 roků a je v dobré kondici. Je to samec a dostal jméno Pejsek. Nemůžeme ho vypustit do přírody, protože v našich podmínkách je to druh nepůvodní.
Telčské listy 05/2011
Liška Jaruška
Liška obecná je krátkonohá psovitá šelma. Žije v rozsáhlých oblastech, které zahrnují téměř celou Evropu. Obývá téměř všechny biotopy. Jako úkryt využívá nory po jezevcích, které si dále upravuje. Nora má několik východů umístěných většinou na jižní straně. Nora je jakousi základnou, ze které liška podniká lovecké výpravy po svém teritoriu. Živí se velmi rozmanitou potravou, hlavně hlodavci, vybírá hnízda na zemi hnízdících ptáků, žere žáby a leklé ryby, sbírá poražená zvířata kolem silnic, nepohrdne ani dešťovkami, larvami hmyzu, chrousty. Ráda sbírá lesní plody, jeřabiny a švestky. V lednu až únoru probíhá páření a po 50 až 52 dnech se rodí 3-6 mláďat. Liška často bývá označována jako šiřitel vztekliny, proto se dle potřeby provádí vakcinace pomocí kapslí s účinnou látkou.
Naše liška se k nám dostala přes známého, který byl pozván myslivci na norování. Mláděte se mu zželelo, vzal ho domů, kde ho dudlíkem odkojil, a když povyrostlo, nastal problém kam s ním. My jsme se jí ujali, je to samička, dostala jméno Jaruška a žije u nás již desátý rok. Občas ji necháme proběhnout po zahradě, ale nejbezpečněji se cítí ve svém výběhu. Svoji náklonnost dává najevo hlasitým chechtáním při osobním kontaktu.
Telčské listy 06/2011
Tchoř Fredinka
Tchoř tmavý je lasicovitá šelma, váží 600-950 g, má světlý obličej s tmavou maskou a při běhu má typicky zvednutý hřbet. Domestikovaná forma tchoře se nazývá fretka. Fretka zdomácněla už ve starém Římě a od té doby se chovala na lov králíků. Tchoř žije v Evropě, severní Africe a na východ až po Ural. Přednostně obývá úkryty v blízkosti vody. Vyhýbá se hustým lesům. Tchoři loví především za soumraku a v noci, dobře plavou a potápějí se, slídí v hustém porostu. Jako potravu sbírá myši, žáby, ještěrky, poraněné či mrtvé ryby, různý hmyz, ptačí mláďata a občas mladé králíky. Je-li tchoř ohrožen, vystřikuje silně páchnoucí sekret z podocasních žláz.
Páření probíhá v březnu až dubnu, březost trvá 7 týdnů, pak samice rodí 3-9 mláďat. Jsou porostlá jemnou srstí a váží asi 10 g, po 3 měsících se mláďata osamostatní.
Stavy počtu tchořů se neustále snižují, zřejmě je to důsledek odstraňování mokřin. Tchoř je proto zařazen do kategorie ohrožených druhů.
Naši fretku choval nezodpovědný chovatel, a když ho přestala bavit, vypustil ji do lesa. Krátce poté šla mladá rodina s dětmi na procházku a milá fretka se k nim přidala. Přivezli ji do Dačic a pak byla prostřednictvím policie předána naší stanici. U nás pak dostala jméno Fredinka a těší se dobrému zdraví.
Adoptovali si ji žáci Základní školy v Hradecké ulici a přispěli finanční částkou na péči o ni. Rád bych jim za to poděkoval. Poděkování patří i žákům Základní školy Telč v Masarykově ulici. Ti už podruhé nakoupili a předali naší stanici krmivo pro námi chované šelmy.
Telčské listy 07/2011
Pekari
Pekari páskovaný se podobá malému prasátku, váží 30-40 kg, jeho tělo je kryto hustou štětinatou tmavou srstí se světlým páskem kolem krku. Obývá stepní i křovinaté oblasti a okraje lesních komplexů. Je poměrně hojný a je často loven pro chutné maso. V přírodě žijí v malých rodinných skupinách o 10-15 členech, poznají se navzájem podle pachu vydávaného zvláštní pachovou žlázou umístěnou na hřbetě. Jako potrava jim slouží výhonky rostlin, bobule, semena, hlízy, v menší míře hmyz a obratlovci.
Pekari se vyskytuje v jižní části Severní Ameriky, Novém Mexiku, Arizoně Texas v USA, Střední Americe a velké části Jižní Ameriky až po Argentinu. K rozmnožování dochází po celý rok a není vázané na roční období. Březost trvá 5 měsíců, samice rodí 1 - 3 mláďata do předem připraveného hnízda, které si sama staví ze suché trávy a výhonů rostlin. Mláďata jsou zbarvena do rezava a nejsou náchylná k podchlazení. Matka kojí mláďata 2 měsíce, pohlavně dospívají do 1,5 roku. Samice mívá obyčejně jeden vrh do roka.
Naše pekari jsme koupili v roce 2009 ze ZOO Praha. V loňském roce jim byl vybudován nový, prostorný výběh se zateplenou ubikací, na který si velice rychle zvykli, a zcela ztratili svoji předchozí plachost. Zatím jsme se bohužel ještě nedočkali jejich potomků.
Telčské listy 08/2011
Muntžak malý
Na první pohled vypadá jako malý srnec, je to však nejmenší zástupce jelenovitých na světě. Váží kolem 12 kg. Samci jsou ozdobeni malými jednoduchými parůžky na nezvykle velkých pučnicích. Mívají prodloužené horní špičáky, samičky mají špičáky pouze krátké. Tento znak svědčí o vývojové primitivnosti celé skupiny muntžaků v rámci jelenovitých. Muntžak využívá nízké keřovité porosty v hustých lesích, kde se velmi obratně a tiše pohybuje. Jeho domovinou jsou hory jižní Číny. Muntžak malý byl úspěšně vysazen ve Francii a Anglii. V Anglii se velice dobře uchytil a patří tam mezi běžnou lovnou zvěř.
Muntžaci se zdržují v keřovitých úkrytech po většinu dne. Nevytváří skupiny, pouze při páření se samec připojí na několik týdnů k samici. Říje probíhá v lednu až únoru, březost trvá 7 měsíců a rodí se pouze jedno mládě, vážící přibližně jeden kilogram. Velice srdnatě brání své teritorium, při boji s vetřelci používá parůžky, ale i své dlouhé špičáky, kterými způsobuje hluboké rány. Jako potravu využívá velké množství bylin, travin, listí keřů a stromů a rád okusuje pupeny. V zimním období vyžaduje kvalitní potravu bohatou na bílkoviny a nerostné látky.
Náš muntžak byl zakoupen od soukromého chovatele, dostal jméno Muntžík. Je to velice vděčný chovanec a snad se nám podaří k němu sehnat samičku.
Telčské listy 09/2011
Koza kamerunská
Asi nejznámější obyvatel našeho zookoutku, kterého žádný z návštěvníků nepřehlédne a nepřeslechne, je koza kamerunská. Je to starobylé původní západoafrické zakrslé plemeno, rané a vysoce plodné, s krátkou a hustou srstí. Obě pohlaví jsou rohatá, přičemž kozy mají růžky menší, dozadu zahnuté. Kozli mají relativně mohutné rohy a bradku. Plemeno se vyznačuje harmonickou a pevnou konstitucí a mimořádným temperamentem. Při volné pastvě spásají velmi různorodý pokryv, kromě trávy též křoviny. Jsou velmi odolné vůči parazitálním onemocněním. Plemeno se chová zejména na západním pobřeží Afriky, a to hlavně v Ghaně, Kamerunu, Libérii a Nigérii. Celosvětově se velmi často chová v zoo jako kontaktní zvíře.
Ve své domovině tyto kozy slouží jako zdroj masa a kůží. Kozy se nedojí, mléko slouží výhradně k výživě kůzlat. Koza mívá dvakrát ročně 2-3 kůzlata.
Naše stádo čítá 6 - 13 kusů zvířat, kozla Matěje a pět koz (Matyldu, Lízu, Klotyldu, Cecilku a Pepinu) a stále se měnící počet kůzlat. Kozám se u nás dobře daří, což je patrné podle nových přírůstků.
Telčské listy 10/2011
.jpg)
Opeření obyvatelé I
Kromě savců obývají zookoutek i zástupci ptačí říše. Asi nejnápadnější jsou bílí holoubci. Je to typické plemeno starých selských dvorů benešovský bílý. Jedná se o nenáročné plemeno, dobře se množící, poměrně statného tělesného rámce. Naši holoubci jsou již tradičně vypouštěni při různých slavnostních událostech na telčském náměstí, odkud se bez problému vždy vrátí domů.
Další obyvatelé jsou zástupci domácí drůbeže, jedná se o zdrobnělé formy slepic: holokrčky - jsou primitivní nenáročné plemeno, které se chová kolem rovníku po celém světě; vyandotky - v barevné formě žlutá a bílá columbia jsou vynikající užitkové plemeno vhodné do malých prostor, slepička každý den snese vajíčko. Mezi chovateli jsou oblíbené jako velmi dobré kvočny; kočinky - další plemeno s bohatým, jemným opeřením a rousy na nohách, kohouti tohoto plemene vypadají jako malí samurajové; jsou zde zastoupeny i kříženky různých plemen.
Perlička modrá - původní domovinou je Afrika, chovají se jako užitkové plemeno, snášejí vajíčka s velmi tvrdou skořápkou, je pro ně charakteristický hlasitý křik, kterým varují před predátory.
Opeřenci v našem zookoutku jsou krmeni převážně obilím a vařenými brambory. Slepice si velmi rády pochutnají na drobně nasekaném syrovém mase. Drůbež spolu s kozami kamerunskými dokreslují typický vzhled venkovských dvorečků, tak jak je mají mnozí z nás stále v paměti.
Telčské listy 11/2011
Opeření obyvatelé II
V minulém čísle jsme si představili opeřence z našeho zookoutku spíše užitkového charakteru. Nyní si představíme dravé ptáky z volné přírody, které pro jejich zranění nebylo možné vypustit zpět do přírody.
Dravci ve volné přírodě fungují jako zdravotní policie, loví nemocné nebo poraněné živočichy a sbírají též uhynulá zvířata.
Při jejich aktivitách v přírodě se stane, že pták zaujatý lovem přehlédne překážku a nárazem si způsobí zranění. S tímto handicapem pták ve volné přírodě nemá šanci obstát. Pokud má štěstí, někdo ho nalezne a nález nám oznámí, ptáka odchytíme a ve spolupráci s veterinárním lékařem rozhodneme o dalším postupu léčby. V případě, že vše probíhá ideálním způsobem, je možné dravce vypustit zpět do volné přírody, úspěšnost zotavení bývá asi 50% z přijatých ptáků. Stává se, že někteří sice přežijí, ale jejich postižení je trvalé a nedovoluje jim navrátit se zpět do volné přírody. Tito ptáci pak zůstávají v péči naší záchranné stanice. Zde mají dostatek potravy a bezpečí.
Momentálně u nás žijí: káně lesní (9 kusů), káně rousná (1), poštolka obecná (3), výr velký (2), krkavec velký (1), moták pochop (1). Ptáci jsou v uzavřených voliérách, kde mají možnost koupele a odpočinku. Jsou krmeni převážně kuřecím masem. Denně zkonzumují přibližně 3 kuřata běžné velikosti.
Osudy jednotlivých zvířat jsou natolik odlišné a zajímavé, že je všechny nelze v tomto příspěvku popsat. To bývá velmi často tématem diskuzí s návštěvníky našeho zařízení.
Telčské listy 12/2011
telefon: 605 780 737, 567 243 725
Záchrannou stanici volně žijících zvířat najdete u zdi zámeckého parku při cestě ze Slavatovské ulice (výpadovka na Jindřichův Hradec) do areálu škol v Hradecké ulici.V případě nálezu volně žijícího živočicha, opuštěných mláďat nebo zraněných zvířat kontaktujte záchrannou stanici.
Málokdo ví, že v Telči provozovaná Záchranná stanice volně žijících zvířat má za sebou již několik let své činnosti. Je registrována jako občanské sdružení a propaguje ochranu přírody, organizuje výchovné akce. Zabývá se především zajištěním péče o nalezená poraněná zvířata ve snaze umožnit jim návrat do volné přírody, péčí o ohrožené druhy zvířat, péčí o krajinu a údržbu krajiny.
Záchranná stanice je umístěna na velice pěkném místě vedle vstupu do zámeckého parku. Je oblíbena především u dětských návštěvníků nejen na dnech otevřených dveří, které se konají u příležitosti Dne Země ve spolupráci s odborem životního prostředí MěÚ Telč.
O vznik Záchranné stanice se zasloužil hlavně Pavel Dvořák, který financuje stanici z vlastních finančních prostředků a za pomoci několika sponzorů.
Stanici je možno navštívit i mimo dny otevřených dveří po telefonické dohodě na telefonním čísle 605 780 737.
Srdečně zveme malé i velké návštěvníky k prohlídce stanice
Telčský zookoutek (rozhovor pro Telčské listy 01-02/2011)
Záchranná stanice volně žijících zvířat Telč, občanské sdružení stejného názvu provozuje již řadu let u zdi zámeckého parku areál, dětmi často nazývaný jako ZOO. Duší tohoto zařízení je Pavel Dvořák, kterému jsem položil pár otázek.
Ahoj Pavle, jak dlouho vlastně stanice funguje a jak se její aktivity vyvíjely?Stanice má za sebou již 16 let provozu. Prvními chovanci byly 3 mladé poštolky vypadlé z hnízda, byly úspěšně dokrmeny a vypuštěny do přírody. Po tomto úspěšném zásahu počty zvířat začaly narůstat a přišla i první zklamání v podobě úhynů, které se člověka vždy hluboce dotknou. Postupně přicházely nové problémy, ty jsem průběžně konzultoval s kolegy z jiných stanic a navázali jsme tak vzájemnou spolupráci. V roce 2004 jsme založili občanské sdružení. Dnes prochází stanicí v průměru 100-120 živočichů ročně.
Co tedy v současnosti stanice zajišťuje?
Spravujeme území od Jihlavy na jih po Slavonice a od Jindřichova Hradce po Moravské Budějovice. Služba pro potřebný zásah je zajištěna prakticky 24 hodin denně, včetně sobot a nedělí. Jak již název našeho zařízení napovídá, zajišťujeme péči pouze o zvířata z volné přírody, nikoli o zvířata domácí.
Kromě hendikepovaných živočichů jsou ve stanici k vidění i další chovanci, můžeš nám je představit?
Naše stanice je hojně navštěvována rodiči s dětmi, proto v areálu vznikl malý zookoutek. K vidění jsou zde velmi oblíbené kozy kamerunské s kozlem Matějem, dikobraz Vavřinec, prasátka pekari páskovaný, liška Jaruška, mýval Michal s kamarádem, párek kuny skalní Marunka a Čak, pštrosi nandu pampový, jelínek mundžak malý. V areálu stanice jsou k vidění i různá plemena slepic a domácí holubi. Většina těchto chovanců má poněkud pohnuté osudy, o tom si s návštěvníky většinou povídáme.
Kromě práce je třeba jistě spousty peněz, kdo fungování stanice podporuje?
Otázka financí je vždy poněkud ožehavá. V roce 2010 byla na provoz vynaložena částka 125 861 Kč (krmivo, dovoz poraněných zvířat, materiál na opravu a údržbu ohrad, klecí a ubikací pro zvířata a drobné provozní náklady). Od Jihočeského kraje pravidelně dostáváme 50 tis. Kč. Město Telč nám přispělo částkou 15 tis. Kč. Drobní sponzoři pak 13 tis. Kč. Zbývající částka, téměř 48 tis. Kč, byla hrazena z rozpočtu naší rodiny. Tato činnost se nedá dělat jenom jako zábava, ale vyžaduje to spoustu sebezapření a přesvědčení, že děláte dobrou věc, že ta námaha za to stojí.
Jaké jsou nejčastější omyly lidí, co přicházejí do stanice?
Lidé si často myslí, že pomoc potřebují všechna zvířata, která najdeme venku. Mnohdy se k nám dostanou mláďata pouze uložená matkou k odpočinku, tam samozřejmě nastává problém. Mnozí neví, že rušení zvířat v jejich přirozeném prostředí je zakázáno zákonem. Pokud někdo takové zvíře objeví, stačí nám to pouze nahlásit a po obchůzce se rozhodne co dál. Další věc, která se stává, je, že nám lidé nosí domácí zvířátka. Zcela výjimečně vyřešíme i takový problém, ale bohužel prostory naší stanice jsou omezené.
Zdeněk Posád, odbor životního prostředí MěÚ Telč pro Telčské listy 01-02/2011
Dikobraz VavřinecS velkým zájmem se setkala v minulých TL reportáž o záchranné stanici volně žijících zvířat pana Pavla Dvořáka. Dnes představujeme jednoho z prvních obyvatel „telčského zookoutku“. Je jím dikobraz obecný, který dostal jméno Vavřinec. Původním domovem dikobrazů je jih Itálie a Sicílie, kde byli zřejmě vysazeni Římany, kteří je rádi lovili pro chutné maso.
Dikobraz vypadá jako velký ježek, s ním však nemá nic společného. Je to po bobrovi druhý největší hlodavec Evropy. Může dosáhnout váhy až 27 kg.
Dikobraz si v domovině vyhrabává hluboké nory, ve kterých přečkává den. Za soumraku se pak vydává za potravou. Vyhrabává různé kořínky, sbírá spadlé ovoce, ale nepohrdne ani hmyzem, žábami nebo hady. Dikobraz denně spořádá 1,2 kg kvalitní potravy.
Telčské listy 03/2011
Mýval MichalMýval severní patří mezi medvídkovité šelmy. Doma je od Panamy přes USA až po jih Kanady. Je velice přizpůsobivý každému prostředí, od pouští přes lesy až po hustě osídlené oblasti. Jeho černá „lupičská“ maska jako by vyjadřovala jeho povahu. Když vyrazí za potravou nebo když si umane, že něco chce, nedá pokoj, dokud toho nedosáhne.
Dospělý mýval může vážit až 15,5 kg. Je to zvíře s převážně noční aktivitou.
Má velice jemné a citlivé tlapky, které v noci používá jako oči. Toto chování mu dalo jméno, vše, co do nich uchopí, ohmatává jako by to omýval.
Michala si před sedmi roky pořídila jako domácího mazlíčka jedna rodina. Když dospěl a začal demolovat byt, nastal problém co s ním. Proto jsme se ho ujali. Michalovou potravou je čerstvé maso, vejce, ovoce, psí granule a jako pamlsek dostává hrstku dětských piškot.
Telčské listy 04/2011
Psík PejsekPsík mývalovitý, patří mezi psovité šelmy. Vzhledem připomíná mývala severního, dříve měl název mývalovec kuní. Váží 5 až 10 kg. Je to jediná psovitá šelma, která má zimní spánek.
Původním domovem je v severovýchodní Asii, v severní Číně, Japonsku a na východní Sibiři. Ve 40. letech minulého století byl vysazen v evropské části Ruska jako kožešinové zvíře, odtud se začal rozšiřovat směrem na západ do severní a střední Evropy. Psík se rád zdržuje v blízkosti vodních ploch, je aktivní převážně v noci. Jako potravu loví hlavně hlodavce, obzvlášť hryzce, malé ondatry, ryby a sbírá různé bobule a plody. V jarních měsících dochází k páření a po 45 až 60 dnech se rodí 6 až 9 štěňat. Tím se vysvětluje tak rychlé šíření psíka do Evropy.
Náš psík byl zabaven myslivcům, kteří na něm cvičili psy, přežíval v otřesných podmínkách, rok žil na necelém metru čtverečním bez možnosti se schovat. V naší stanici žije už 6 roků a je v dobré kondici. Je to samec a dostal jméno Pejsek. Nemůžeme ho vypustit do přírody, protože v našich podmínkách je to druh nepůvodní.
Telčské listy 05/2011
Liška JaruškaLiška obecná je krátkonohá psovitá šelma. Žije v rozsáhlých oblastech, které zahrnují téměř celou Evropu. Obývá téměř všechny biotopy. Jako úkryt využívá nory po jezevcích, které si dále upravuje. Nora má několik východů umístěných většinou na jižní straně. Nora je jakousi základnou, ze které liška podniká lovecké výpravy po svém teritoriu. Živí se velmi rozmanitou potravou, hlavně hlodavci, vybírá hnízda na zemi hnízdících ptáků, žere žáby a leklé ryby, sbírá poražená zvířata kolem silnic, nepohrdne ani dešťovkami, larvami hmyzu, chrousty. Ráda sbírá lesní plody, jeřabiny a švestky. V lednu až únoru probíhá páření a po 50 až 52 dnech se rodí 3-6 mláďat. Liška často bývá označována jako šiřitel vztekliny, proto se dle potřeby provádí vakcinace pomocí kapslí s účinnou látkou.
Naše liška se k nám dostala přes známého, který byl pozván myslivci na norování. Mláděte se mu zželelo, vzal ho domů, kde ho dudlíkem odkojil, a když povyrostlo, nastal problém kam s ním. My jsme se jí ujali, je to samička, dostala jméno Jaruška a žije u nás již desátý rok. Občas ji necháme proběhnout po zahradě, ale nejbezpečněji se cítí ve svém výběhu. Svoji náklonnost dává najevo hlasitým chechtáním při osobním kontaktu.
Telčské listy 06/2011
Tchoř FredinkaTchoř tmavý je lasicovitá šelma, váží 600-950 g, má světlý obličej s tmavou maskou a při běhu má typicky zvednutý hřbet. Domestikovaná forma tchoře se nazývá fretka. Fretka zdomácněla už ve starém Římě a od té doby se chovala na lov králíků. Tchoř žije v Evropě, severní Africe a na východ až po Ural. Přednostně obývá úkryty v blízkosti vody. Vyhýbá se hustým lesům. Tchoři loví především za soumraku a v noci, dobře plavou a potápějí se, slídí v hustém porostu. Jako potravu sbírá myši, žáby, ještěrky, poraněné či mrtvé ryby, různý hmyz, ptačí mláďata a občas mladé králíky. Je-li tchoř ohrožen, vystřikuje silně páchnoucí sekret z podocasních žláz.
Páření probíhá v březnu až dubnu, březost trvá 7 týdnů, pak samice rodí 3-9 mláďat. Jsou porostlá jemnou srstí a váží asi 10 g, po 3 měsících se mláďata osamostatní.
Stavy počtu tchořů se neustále snižují, zřejmě je to důsledek odstraňování mokřin. Tchoř je proto zařazen do kategorie ohrožených druhů.
Naši fretku choval nezodpovědný chovatel, a když ho přestala bavit, vypustil ji do lesa. Krátce poté šla mladá rodina s dětmi na procházku a milá fretka se k nim přidala. Přivezli ji do Dačic a pak byla prostřednictvím policie předána naší stanici. U nás pak dostala jméno Fredinka a těší se dobrému zdraví.
Adoptovali si ji žáci Základní školy v Hradecké ulici a přispěli finanční částkou na péči o ni. Rád bych jim za to poděkoval. Poděkování patří i žákům Základní školy Telč v Masarykově ulici. Ti už podruhé nakoupili a předali naší stanici krmivo pro námi chované šelmy.
Telčské listy 07/2011
PekariPekari páskovaný se podobá malému prasátku, váží 30-40 kg, jeho tělo je kryto hustou štětinatou tmavou srstí se světlým páskem kolem krku. Obývá stepní i křovinaté oblasti a okraje lesních komplexů. Je poměrně hojný a je často loven pro chutné maso. V přírodě žijí v malých rodinných skupinách o 10-15 členech, poznají se navzájem podle pachu vydávaného zvláštní pachovou žlázou umístěnou na hřbetě. Jako potrava jim slouží výhonky rostlin, bobule, semena, hlízy, v menší míře hmyz a obratlovci.
Pekari se vyskytuje v jižní části Severní Ameriky, Novém Mexiku, Arizoně Texas v USA, Střední Americe a velké části Jižní Ameriky až po Argentinu. K rozmnožování dochází po celý rok a není vázané na roční období. Březost trvá 5 měsíců, samice rodí 1 - 3 mláďata do předem připraveného hnízda, které si sama staví ze suché trávy a výhonů rostlin. Mláďata jsou zbarvena do rezava a nejsou náchylná k podchlazení. Matka kojí mláďata 2 měsíce, pohlavně dospívají do 1,5 roku. Samice mívá obyčejně jeden vrh do roka.
Naše pekari jsme koupili v roce 2009 ze ZOO Praha. V loňském roce jim byl vybudován nový, prostorný výběh se zateplenou ubikací, na který si velice rychle zvykli, a zcela ztratili svoji předchozí plachost. Zatím jsme se bohužel ještě nedočkali jejich potomků.
Telčské listy 08/2011
Muntžak malýNa první pohled vypadá jako malý srnec, je to však nejmenší zástupce jelenovitých na světě. Váží kolem 12 kg. Samci jsou ozdobeni malými jednoduchými parůžky na nezvykle velkých pučnicích. Mívají prodloužené horní špičáky, samičky mají špičáky pouze krátké. Tento znak svědčí o vývojové primitivnosti celé skupiny muntžaků v rámci jelenovitých. Muntžak využívá nízké keřovité porosty v hustých lesích, kde se velmi obratně a tiše pohybuje. Jeho domovinou jsou hory jižní Číny. Muntžak malý byl úspěšně vysazen ve Francii a Anglii. V Anglii se velice dobře uchytil a patří tam mezi běžnou lovnou zvěř.
Muntžaci se zdržují v keřovitých úkrytech po většinu dne. Nevytváří skupiny, pouze při páření se samec připojí na několik týdnů k samici. Říje probíhá v lednu až únoru, březost trvá 7 měsíců a rodí se pouze jedno mládě, vážící přibližně jeden kilogram. Velice srdnatě brání své teritorium, při boji s vetřelci používá parůžky, ale i své dlouhé špičáky, kterými způsobuje hluboké rány. Jako potravu využívá velké množství bylin, travin, listí keřů a stromů a rád okusuje pupeny. V zimním období vyžaduje kvalitní potravu bohatou na bílkoviny a nerostné látky.
Náš muntžak byl zakoupen od soukromého chovatele, dostal jméno Muntžík. Je to velice vděčný chovanec a snad se nám podaří k němu sehnat samičku.
Telčské listy 09/2011
Koza kamerunskáAsi nejznámější obyvatel našeho zookoutku, kterého žádný z návštěvníků nepřehlédne a nepřeslechne, je koza kamerunská. Je to starobylé původní západoafrické zakrslé plemeno, rané a vysoce plodné, s krátkou a hustou srstí. Obě pohlaví jsou rohatá, přičemž kozy mají růžky menší, dozadu zahnuté. Kozli mají relativně mohutné rohy a bradku. Plemeno se vyznačuje harmonickou a pevnou konstitucí a mimořádným temperamentem. Při volné pastvě spásají velmi různorodý pokryv, kromě trávy též křoviny. Jsou velmi odolné vůči parazitálním onemocněním. Plemeno se chová zejména na západním pobřeží Afriky, a to hlavně v Ghaně, Kamerunu, Libérii a Nigérii. Celosvětově se velmi často chová v zoo jako kontaktní zvíře.
Ve své domovině tyto kozy slouží jako zdroj masa a kůží. Kozy se nedojí, mléko slouží výhradně k výživě kůzlat. Koza mívá dvakrát ročně 2-3 kůzlata.
Naše stádo čítá 6 - 13 kusů zvířat, kozla Matěje a pět koz (Matyldu, Lízu, Klotyldu, Cecilku a Pepinu) a stále se měnící počet kůzlat. Kozám se u nás dobře daří, což je patrné podle nových přírůstků.
Telčské listy 10/2011
Opeření obyvatelé IKromě savců obývají zookoutek i zástupci ptačí říše. Asi nejnápadnější jsou bílí holoubci. Je to typické plemeno starých selských dvorů benešovský bílý. Jedná se o nenáročné plemeno, dobře se množící, poměrně statného tělesného rámce. Naši holoubci jsou již tradičně vypouštěni při různých slavnostních událostech na telčském náměstí, odkud se bez problému vždy vrátí domů.
Další obyvatelé jsou zástupci domácí drůbeže, jedná se o zdrobnělé formy slepic: holokrčky - jsou primitivní nenáročné plemeno, které se chová kolem rovníku po celém světě; vyandotky - v barevné formě žlutá a bílá columbia jsou vynikající užitkové plemeno vhodné do malých prostor, slepička každý den snese vajíčko. Mezi chovateli jsou oblíbené jako velmi dobré kvočny; kočinky - další plemeno s bohatým, jemným opeřením a rousy na nohách, kohouti tohoto plemene vypadají jako malí samurajové; jsou zde zastoupeny i kříženky různých plemen.
Perlička modrá - původní domovinou je Afrika, chovají se jako užitkové plemeno, snášejí vajíčka s velmi tvrdou skořápkou, je pro ně charakteristický hlasitý křik, kterým varují před predátory.
Opeřenci v našem zookoutku jsou krmeni převážně obilím a vařenými brambory. Slepice si velmi rády pochutnají na drobně nasekaném syrovém mase. Drůbež spolu s kozami kamerunskými dokreslují typický vzhled venkovských dvorečků, tak jak je mají mnozí z nás stále v paměti.
Telčské listy 11/2011
Opeření obyvatelé IIV minulém čísle jsme si představili opeřence z našeho zookoutku spíše užitkového charakteru. Nyní si představíme dravé ptáky z volné přírody, které pro jejich zranění nebylo možné vypustit zpět do přírody.
Dravci ve volné přírodě fungují jako zdravotní policie, loví nemocné nebo poraněné živočichy a sbírají též uhynulá zvířata.
Při jejich aktivitách v přírodě se stane, že pták zaujatý lovem přehlédne překážku a nárazem si způsobí zranění. S tímto handicapem pták ve volné přírodě nemá šanci obstát. Pokud má štěstí, někdo ho nalezne a nález nám oznámí, ptáka odchytíme a ve spolupráci s veterinárním lékařem rozhodneme o dalším postupu léčby. V případě, že vše probíhá ideálním způsobem, je možné dravce vypustit zpět do volné přírody, úspěšnost zotavení bývá asi 50% z přijatých ptáků. Stává se, že někteří sice přežijí, ale jejich postižení je trvalé a nedovoluje jim navrátit se zpět do volné přírody. Tito ptáci pak zůstávají v péči naší záchranné stanice. Zde mají dostatek potravy a bezpečí.
Momentálně u nás žijí: káně lesní (9 kusů), káně rousná (1), poštolka obecná (3), výr velký (2), krkavec velký (1), moták pochop (1). Ptáci jsou v uzavřených voliérách, kde mají možnost koupele a odpočinku. Jsou krmeni převážně kuřecím masem. Denně zkonzumují přibližně 3 kuřata běžné velikosti.
Osudy jednotlivých zvířat jsou natolik odlišné a zajímavé, že je všechny nelze v tomto příspěvku popsat. To bývá velmi často tématem diskuzí s návštěvníky našeho zařízení.
Telčské listy 12/2011
VLOŽIL: Terezie Veselá (09.05.2012)
, UPRAVIL:
Ilona Jeníčková (21.12.2016)
