Dětský domov

zřizovatel: Kraj Vysočina

adresa: Dětský domov, Štěpnická 111, 588 56 Telč
tel.: 567 243 435
e-mail: ddtelc@ctn.cz

ředitel: Mgr. Milan Opravil

Dětský domov poskytuje celoroční náhradní rodinnou péči pro děti s nařízenou ústavní výchovou.

Rozhovor s ředitelem Milanem Opravilem v Telčských listech 01-02 2018
Milan Opravil: Pomocná ruka? Na konci našeho ramene
Srdcař a optimista. I proto otevírá v letošním roce naši tradiční rubriku. Mgr. Milan Opravil, absolvent telčského gymnázia, kam se po studiu Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity vrátil jako učitel. V roce 2005 se stává ředitelem Dětského domova v Telči. Přes dvacet let je starostou Dyjice. Je ženatý, manželka učí na základní škole, dcera Dagmar rovněž absolvovala pedagogické studium. Velkou radost mu přináší vnuk Ondřej.
Jaké byly Vánoce?
Předvánoční shon byl dynamický. Vánoční klid mi přinesly adventní koncerty v Telči a Dyjici. Štědrý večer a dárky na domově i s rodinou. Na Hod boží přijela dcera s manželem a devítiměsíčním vnukem. Tradiční byl také výšlap na potápěče do Řídelova a zastavení na Vanůvku.
Který vánoční dárek Vás nejvíc potěšil?
V mládí sportovní dárky, v současné době jsem rád, když se všichni sejdeme a jsme zdraví. Vždy byla u nás pod stromečkem kniha a může být i „měkouš“, např. moje nová zimní bunda.
Část dětství jste prožil v dětském domově. Jak na to vzpomínáte?
Velice rád, nepřinášelo mi to žádné trauma. Toto období pro mne bylo vyplněno hlavně sportem a studiem. Mnoho lidí mi pomohlo, asi nejvíce pan Barták.
Dnes jste ve stejném domově ředitelem. S jakými pocity a předsevzetími jste před dvanácti lety nastupoval?
Po 18 letech na gymnáziu v Telči to byla výrazná změna v šíři záběru a musel jsem se zorientovat ve financování. Měl jsem to štěstí, že jsem měl na co navazovat a v práci pana ředitele Bartáka mohl jen pokračovat. I když jdete do známého prostředí, vždy vás mohou některé situace překvapit.
Co se změnilo od Vašeho nástupu?
Změn je velké množství, zvýšila se administrativa a legislativní nejistota. Co se nemění, je OPS „Čtyřlístek“. Pomáhá zajišťovat finance pro volnočasové aktivity dětí, které nelze hradit ze státního rozpočtu. Někteří sponzoři odcházejí, jiní přicházejí. Máme však i celou řadu dlouhodobých sponzorů. Nemusí jít vždy o velké částky, např. rybáři nám dávají léta vánoční kapry a Lesy ČR vánoční stromky, za což všem sponzorům děkuji.
Často dnes slyšíme, že některé děti nejen ve školách jsou nevychované, příliš sebevědomé, drzé atd. Jak to vidíte Vy? Jsou jiné než před dvanácti lety, kdy jste nastoupil?
Nevím, zda to byl Platón či Aristoteles, který charakterizoval puberťáky přibližně takto: Jsou příliš hluční, nechtějí nic dělat, o všem diskutují a tyranizují své učitele a i tehdy platilo, že 2+ 2 = 4 stejně jako dnes. V současné době mají více informací, ve kterých se nemohou vyznat, a je na nás dospělých, abychom je nenuceně provedli tímto obdobím.
Jak tráví volný čas? Co jim nabízíte?
Snažím se o to, aby dětský domov byl „otevřený“, tzn. nejenže děti mají klíče od vrat, ale aby se co nejvíce zapojily do veřejného života. Navštěvují sportovní, kulturní a jiné kroužky a akce ve městě. V domově máme keramickou pec, malou tělocvičnu s posilovnou, vybavení na zimní a letní rekreaci i hudební nástroje. Je na dětech a vychovatelích, jestli se budou nudit, nebo se zapojí do volnočasových aktivit.
Je jasné, že sociální sítě vítězí nad knihami. Přesto se zeptám, jsou u vás také čtenáři?
Děti mají přístup do sociálních sítí a upozorňujeme je i na toto nebezpečí. V dětském domově je na každé rodinné skupině knihovnička, ve které si mohou vybrat dle zájmu. Děti mohou chodit také do městské knihovny, poměrně velkým čtenářem je Eliška a i malý Tonda chodí s knihou dinosaurů.
Čím jste se mohl v loňském roce pochlubit?
Radosti i starosti jsou jak v dětském domově, tak v Dyjici i u Opravilů. V loňském roce se nám narodil v březnu první vnouček – to bylo radosti („až mi špatně bylo“). V obci je poměrně čilý společenský život, i v dětském domově se střídají úspěchy a neúspěchy jako v běžné rodině.
Současný trend spíše upřednostňuje pěstounskou péči před dětskými domovy. Co Vy na to?
To je otázka na dvoje vydání Telčských listů. Domnívám se, že oboje má právo na existenci. Pokud pěstouni pomáhají, je to jen dobře, a i když je dnes pro mnohé slovo dětský domov bráno spíše pejorativně, pro mnohé je to jedna z posledních šancí. Pěstounů nikdy nebude dost a kritizovat dětské domovy jako poslední šanci, se mi zdá nelogické. Rozumím tomu, že pěstouni chtějí především malou, chytrou, zdravou, blonďatou holčičku.
Jaké mají Vaši svěřenci startovací podmínky? Jak se uplatňují v reálném životě?
Stejně jako děti v běžných rodinách různé. Není pravda, že v osmnácti letech musí opustit dětský domov. Pak s nimi uzavíráme dohodu o tzv. „dobrovolném pobytu“, který je limitovaný ukončením přípravy na budoucí povolání. Mají možnost se vrátit do původní rodiny, odejít do rodiny partnera. Existují i Domovy na půl cesty, kde mohou být maximálně dva roky – je to jistá forma osamostatnění připomínající studentské koleje. Ideální ale je najít si po vyučení práci a nájemné bydlení. S tím dětem pomáháme a někteří žijí mezi námi. V některých případech je ještě krátký časový úsek na hodnocení. Někdy se „děti“ přijdou pochlubit sami, o některých nevíme a někdy se objeví i exekutor. Kladným příkladem může být Mirek, po odchodu z DD pracoval po celou dobu jako důlní zámečník, nerozvedený a dnes díky celoživotní práci v dolech je již v důchodu.
V TL jsme Vás představili také jako úspěšného starostu. Teď připomenu Kulturní klub Bezobav, známý v celé republice, který finančně podporujete. Jaké koncerty v letošním roce byste doporučil našim čtenářům?
V Dyjici starostuji od roku 1994 a uvidíme, jak se bude situace vyvíjet na podzim. Spolek Bezobav není vyloženě záležitost obce a funguje pod různými jmény již dlouho (Pastičky). Paní Renata zve různé muzikanty, obec poskytne kulturáček a určitou finanční podporu. V Dyjici je každoroční adventní koncert v kapličce na návsi. Během roku máme osm koncertů, více se můžete dozvědět na stránkách bezobavdyjice.cz.
A Vaše zájmy? Jak vypadá volný víkend u Opravilů?
S přechodem na nové zaměstnání jsem „obětoval“ fotbal v SK Telč. Radost i starosti dnes mám v zaměstnání, na obci i v rodině. Každý den se manželka nebo já objevujeme v okolí Dyjice a Zvolenovic s mírně rozmazleným labradorem Jeffem. Dovolenou trávíme většinou v České republice. O víkendu je práce i okolo domu.
Co Vám udělá největší radost?
Radost by mi udělala spolupráce s rodiči našich dětí, která je velice problematická. Na obci snížení administrativy a doma mi udělá radost nedělní oběd, pokud je podle mých představ. Těším se na návštěvy dcery s manželem a malým vnukem Ondrou, kdy si užívám roli dědečka. Se zájmem sleduji vývojovou psychologii a aktivity „mrňouse“.
Jaké přání v letošním roce byste si chtěl splnit?
Žádné speciální přání nemám. Přeji sobě i čtenářům zdraví a spokojenost, i když ve volebním roce nemohou být všichni spokojeni. Snažím se děti učit, že pomocnou ruku mají na konci svého ramene, a proto bude záležet hlavně na nás a našich přátelích, jaký bude rok 2018.
Marta Horáková pro Telčské listy 01-02 2018