Kalendář akcí

OTTO STRITZKO: JAKO KŘEN / obrazy 
Městská galerie Hasičský dům, Telč
 
O GALERII
Po úspěšných výstavách věnovaných stému výročí narození významných malířů s blízkým vztahem k Telči a okolí, jimiž byli Míla Doleželová a Jan Křen, přichází Městská galerie Hasičský dům s dalším již nežijícím autorem, jímž je Otto Stritzko. Význam a výtvarné kvality tohoto malíře, jenž byl svými současníky označován jako „moravský Chagall”, bude opravdu důstojným doplňkem obnovené expozice Jana Zrzavého v Telči.
 
O AUTOROVI
Otto Stritzko se narodil 2. února 1908 v Jaroměřicích nad Rokytnou a zde prožil dětství. Už jako malé dítě byl nadšen barvou. S radostí pozoroval z okna rodného domu na náměstí slavnostní shromáždění a průvody. Zvláště se mu líbily rakouskouherské uniformy s čepicemi bohatě zdobenými peřím. V jaroměřickém zámku, jehož správcovou byla jeho babička, obdivoval malby na zdech a kvetoucí rostliny v zámeckém parku. Dlouho se radoval i z exotického kachního pírka, které si přivezl z rodinného výletu do vídeňského Schönbrunnu.
Když mu bylo dvanáct let, tak se rodina přestěhovala do Moravských Budějovic, kde jeho otec koupil sodovkárnu. Zde navštěvoval gymnázium. Po čtyřech letech studia odešel na učitelský ústav, který studoval dva roky v Brně a dva roky v Praze.
Důležité pro něj bylo v roce 1926 seznámení s Josefem Florianem, knižním vydavatelem Dobrého díla, sídlícím ve Staré Říši. V jeho knihovně bylo mimo pozoruhodné literatury i mnoho výtvarných reprodukcí a velké množství originálů významných českých i zahraničních autorů.
V letech 1928–⁠⁠⁠⁠1934 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1928 viděl první samostatnou výstavu Jindřicha Štyrského a Toyen a Stritzkovu tvorbu v následujících letech ovlivnil surrealismus. Jeho přáteli se stali spolužáci František Hudeček, Jiří Trnka, Zdeněk Sklenář a další, později velmi významní malíři.
Od roku 1931 do roku 1947 upravoval knihy pro nakladatelství Melantrich a Vyšehrad, mimo jiné vytvořil obálku knihy Jakuba Demla Zapomenuté světlo. První výstavu měl v Beaufortově síni v Praze v roce 1939 spolu s manželkou Marií, rozenou Florianovou, a s Kamilem Lhotákem. Výstava měla velmi příznivé ohlasy, přesto však, aby uživil rodinu, se musel z Prahy odstěhovat a začít restaurovat nástěnné malby na mnoha místech Čech a Moravy.

Po smrti svého tchána Josefa Floriana se v roce 1942 rodina se synem Jakubem odstěhovala do Staré Říše, kde se o rok později narodila dcera Juliana. V letech 1944–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1945 byl totálně nasazený na práci v lesích u Staré Říše, v padesátých letech pak stavěl rodinný dům, který byl dokončen na konci let šedesátých.
Až do roku 1973, kdy odešel do penze, provedl restaurátorské práce na několika desítkách památkových objektů Čech a Moravy, kromě kompletní opravy výmalby hradu Bítov to byly i významné fresky na strakonickém hradu, Pičíně či v brněnských kostelích. Také restauroval malby na zámku v Telči.
Zemřel 24. června 1986 v nemocnici v Jihlavě, pochován byl ve Staré Říši. Už v roce 1978 vytvořil kolorovaný kovořez vlastního parte.
Přestože se Otto Stritzko mohl vlastní malbě v té době věnovat většinou jen mimo restaurátorskou sezónu a o nedělích, maloval daleko od Prahy, vystavoval jen sporadicky, byl v nemilosti komunistického režimu, se kterým vedl neustálé polemiky a kterému se odmítal podřídit, tak vytvořil pozoruhodné dílo, které obstojí vedle obrazů nejznámějších jmen české moderní malby. To se jasně ukázalo na několika současných velkých tematických výstavách. Stritzkovy obrazy jsou zastoupeny ve sbírkách 18 státních muzeí a galerií, po jeho smrti bylo uspořádáno několik velkých samostatných výstav. V roce 2023 vyšla téměř pětisetstránková kniha Pavla Kryštofa Nováka Otto Stritzko známý i neznámý. Největším znalcem Stritzkova díla je historik umění Mgr. Ivo Binder, který se také velmi ochotně podílí na konzultacích spojených s telčskou výstavou.
 
O VÝSTAVĚ
Jak je odborné veřejnosti dnes již zřejmé, dílo Otto Stritzka je svou kvalitou zcela srovnatelné s dílem Jana Zrzavého, Bohuslava Reynka či Jaroslava Panušky, vyjmenujeme-li jen největší autory spojené s Vysočinou. Stritzkovy obrazy můžeme zařadit zpočátku k surrealismu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ artificialismu, později pak mluvíme o symbolismu, fauvismu, secesním ornamentalismu, lidové malbě, expresionismu i kubismu. V obrazech převládá výrazná osobitá barevnost a děj. Ve 30. letech byl označován v recenzích za lyrického malíře, o deset let později však už vidíme v jeho obrazech mnoho děje. Můžeme mluvit o literární příběhovosti nebo epice. Jsou zde biblické příběhy, literární náměty i humorné skazky. O dějích svých obrazů podával Stritzko návštěvníkům rozsáhlé výklady. Mimo osobité malby psal i stejně pozoruhodné a svérázné humorné texty a dopisy, které v katalogu a na výstavě také představíme a které nám dokreslí autorovu nekonvenční osobnost.
 
Výstava zahrne pečlivý výběr asi padesáti obrazů vybraných a vypůjčených ze sbírek čtyř státních institucí, z pozůstalosti i z více soukromých sbírek, včetně jedné z německého Wiesbadenu. Dále kresby a skicáky, zmiňované texty, linoryty, vlastní parte, knihy, kterým dělal obálky, fotografie i originální láhev Stritzkovy sodovkárny. Expozici doplní i dva obrazy Stritzkovy manželky Marie. Výstava potrvá 5 měsíců, začne 1. srpna 2025 a skončí 4. ledna 2026. Důvod, proč se výstava zaměřená především na malby jmenuje Jako křen, se dozvíte na výstavě v Městské galerii Hasičský dům.