Svoboda Josef
* 11. srpna 1919, Telč
† 15. září 1998, Caracas – Venezuela
hudebník, průkopník jazzové hudby v Telči
Byl prostřední z pěti synů známého telčského cukráře Antonína Svobody na malém podloubí. Po základním vzdělání se vyučil holičem, ale brzy zvítězila láska k hudbě, pro niž měl mimořádné nadání. Jako samouk si osvojil hru na celou řadu hudebních nástrojů a pronikl i do tajů komponování. Získal kapelnickou koncesi a vyučoval hře na různé nástroje. Ze svých malých i velkých žáků sestavil orchestr, se kterým vystupoval a který dirigoval. Jím vedený dechový orchestr hrával při různých slavnostních i smutečních příležitostech. V době války, kdy byly zakázány taneční zábavy, objížděl se svými přáteli hudebníky (většinou na kolech) blízké obce a hrál na tzv. „Koncertech na přání“ českou populární hudbu. Do povědomí Telčanů – pamětníku se zapsal hlavně svým jazzovým orchestrem, na svou dobu vyspělým, s populárním názvem HARRY JAZZ.
V roce 1948 si brzy uvědomil, že nastupující režim nebude nakloněn jeho velké lásce – jazzu, a koncem roku s několika přáteli hudebníky emigroval. Po krátkém čase v Rakousku, kde působil v hudební redakci vídeňského rozhlasu, přesídlil do jižní Ameriky a hlavní město Venezuely Caracas se stalo jeho druhým domovem. Také tam se věnoval hudbě, převážně opět jazzového zaměření. Vedl a řídil řadu orchestrů, jejichž nahrávky se pravidelně objevovaly ve venezuelském rozhlase. Stal se také velkým propagátorem české hudby v jižní Americe.
Své rodné město opakovaně navštívil, kýženého návratu se však nedožil. Je pochován se svojí chotí Slávkou na novém hřbitově v Caracasu. Vzpomínka na něj žije v písni „Rozloučil se den“, kterou pro Telč složil a která je stále v repertoáru i současných hudebních souborů.
(Telčské listy 10/1998 Smutná zpráva z Caracasu, Jihlavské listy z 13. října 1998, Rodinný archiv bratra Bohuslava; osobní vzpomínky.)
(os)
hudebník, průkopník jazzové hudby v Telči
Byl prostřední z pěti synů známého telčského cukráře Antonína Svobody na malém podloubí. Po základním vzdělání se vyučil holičem, ale brzy zvítězila láska k hudbě, pro niž měl mimořádné nadání. Jako samouk si osvojil hru na celou řadu hudebních nástrojů a pronikl i do tajů komponování. Získal kapelnickou koncesi a vyučoval hře na různé nástroje. Ze svých malých i velkých žáků sestavil orchestr, se kterým vystupoval a který dirigoval. Jím vedený dechový orchestr hrával při různých slavnostních i smutečních příležitostech. V době války, kdy byly zakázány taneční zábavy, objížděl se svými přáteli hudebníky (většinou na kolech) blízké obce a hrál na tzv. „Koncertech na přání“ českou populární hudbu. Do povědomí Telčanů – pamětníku se zapsal hlavně svým jazzovým orchestrem, na svou dobu vyspělým, s populárním názvem HARRY JAZZ.
V roce 1948 si brzy uvědomil, že nastupující režim nebude nakloněn jeho velké lásce – jazzu, a koncem roku s několika přáteli hudebníky emigroval. Po krátkém čase v Rakousku, kde působil v hudební redakci vídeňského rozhlasu, přesídlil do jižní Ameriky a hlavní město Venezuely Caracas se stalo jeho druhým domovem. Také tam se věnoval hudbě, převážně opět jazzového zaměření. Vedl a řídil řadu orchestrů, jejichž nahrávky se pravidelně objevovaly ve venezuelském rozhlase. Stal se také velkým propagátorem české hudby v jižní Americe.
Své rodné město opakovaně navštívil, kýženého návratu se však nedožil. Je pochován se svojí chotí Slávkou na novém hřbitově v Caracasu. Vzpomínka na něj žije v písni „Rozloučil se den“, kterou pro Telč složil a která je stále v repertoáru i současných hudebních souborů.
(Telčské listy 10/1998 Smutná zpráva z Caracasu, Jihlavské listy z 13. října 1998, Rodinný archiv bratra Bohuslava; osobní vzpomínky.)
(os)
VLOŽIL: Terezie Veselá (02.10.2012)
, UPRAVIL:
Petr Mach (23.03.2021)
