Šolc Emil
* 1. srpna 1861, Kutná Hora
knihkupec a nakladatel v Telči, později v Praze
Narodil se v Kutné Hoře v rodině knihkupce Šolce. Po čtyřech rocích reálky začal svou knihkupeckou praxi v r. 1882 u jihlavského Němce Bayera, který byl sice tolerantní vůči českým zákazníkům, ale nakonec pro neskrývané vlastenecké přesvědčení Emila Šolce propustil. Ten pak dále působil v Brně, Olomouci, Praze a Táboře, kde se seznámil s četnými literáty. R. 1884 se Šolc osamostatnil. Koupil německé Bibusovo knihkupectví v Telči a vybudoval z něj české knihkupectví, později vydavatelství a nakladatelství. Z popudu profesora reálky Leandra Čechu začal r. 1885 vydávat čtrnáctideník Orel (s přílohou Stráž pro Jihlavsko a Znojemsko), tištěný v Dačicích, a o rok později Orlici (v r.1889 změněno na Radhošť), tištěnou v Kutné Hoře, kde nebyla tak na očích cenzuře dačického hejtmana. Ten sahal často ke konfiskaci čísel novin a později knih. Vydavatel byl odsouzen k pokutě 6 tisíc zlatých. Při vydání Srbského knihy Spolek Rakouska s Německem, jejíž náklad byl konfiskován, byl Šolc dokonce vyšetřován pro velezradu. Nezalekl se však potíží a ve vydávání knih byl neúnavný. Soupis knih vydaných Šolcem, pořízený přednostou telečského soudu Emilem J. Pavelkou, zahrnuje přes 400 titulů z nejrůznějších oborů. V časopisech Orel a Orlice byly otištěny i literární prvotiny (fejetony a povídky) studenta Václava Jebavého – Březiny. Nakladatelství Šolcovo bylo vedle nakladatelství v Brně a Olomouci nejživější a přispívalo k národnímu uvědomění v celé jihozápadní Moravě, zejména v jihlavském a znojemském německém ostrovu. Šolc se od počátku zúčastnil horlivě veřejného života v Telči. S profesory reálky a s ostatními kulturními a politickými činiteli se scházel v Občanské besedě. Spolu s nimi byl zakladatel Národní jednoty pro jihozápadní Moravu v r. 1886. Současníci na něho vzpomínají jako na zábavného společníka a rovněž vzpomínají srdečnosti a pohostinnosti jeho manželky Kamily (+1916). V r. 1911 předává E. Šolc knihkupectví a nakladatelství v Telči Josefu Fišerovi a odchází do Prahy. Zde koupil nakladatelství Štorchovo a pokračoval s nakladatelstvím Šimáčkových, ale po pěti letech ze společnosti odchází a podniká opět samostatně. Praha zřejmě nesplnila to, co od ní očekával. Netajil se nikdy tím, že nejlepší časy prožil v Telči. Kromě vlastního podnikání zastával Šolc četné veřejné funkce nejen v Telči, ale i v Praze. Stal se např. po J.R. Vilímkovi starostou Svazu čsl. knihkupců a nakladatelů.
(Sekanina Fr.: Album representantů všech oborů veřejného života československého, Uměleckého nakladatelství Jos. Zeibrlich, Praha 1927, str.1145, Nosovský K.: Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví čs., Praha 1927, str. 494 – 495, Máša J.: Osm let na hranici českomoravské, I. díl, Brno 1930, str. 5, 11, 21, 66)
† 16. srpna 1931, Praha
knihkupec a nakladatel v Telči, později v Praze
Narodil se v Kutné Hoře v rodině knihkupce Šolce. Po čtyřech rocích reálky začal svou knihkupeckou praxi v r. 1882 u jihlavského Němce Bayera, který byl sice tolerantní vůči českým zákazníkům, ale nakonec pro neskrývané vlastenecké přesvědčení Emila Šolce propustil. Ten pak dále působil v Brně, Olomouci, Praze a Táboře, kde se seznámil s četnými literáty. R. 1884 se Šolc osamostatnil. Koupil německé Bibusovo knihkupectví v Telči a vybudoval z něj české knihkupectví, později vydavatelství a nakladatelství. Z popudu profesora reálky Leandra Čechu začal r. 1885 vydávat čtrnáctideník Orel (s přílohou Stráž pro Jihlavsko a Znojemsko), tištěný v Dačicích, a o rok později Orlici (v r.1889 změněno na Radhošť), tištěnou v Kutné Hoře, kde nebyla tak na očích cenzuře dačického hejtmana. Ten sahal často ke konfiskaci čísel novin a později knih. Vydavatel byl odsouzen k pokutě 6 tisíc zlatých. Při vydání Srbského knihy Spolek Rakouska s Německem, jejíž náklad byl konfiskován, byl Šolc dokonce vyšetřován pro velezradu. Nezalekl se však potíží a ve vydávání knih byl neúnavný. Soupis knih vydaných Šolcem, pořízený přednostou telečského soudu Emilem J. Pavelkou, zahrnuje přes 400 titulů z nejrůznějších oborů. V časopisech Orel a Orlice byly otištěny i literární prvotiny (fejetony a povídky) studenta Václava Jebavého – Březiny. Nakladatelství Šolcovo bylo vedle nakladatelství v Brně a Olomouci nejživější a přispívalo k národnímu uvědomění v celé jihozápadní Moravě, zejména v jihlavském a znojemském německém ostrovu. Šolc se od počátku zúčastnil horlivě veřejného života v Telči. S profesory reálky a s ostatními kulturními a politickými činiteli se scházel v Občanské besedě. Spolu s nimi byl zakladatel Národní jednoty pro jihozápadní Moravu v r. 1886. Současníci na něho vzpomínají jako na zábavného společníka a rovněž vzpomínají srdečnosti a pohostinnosti jeho manželky Kamily (+1916). V r. 1911 předává E. Šolc knihkupectví a nakladatelství v Telči Josefu Fišerovi a odchází do Prahy. Zde koupil nakladatelství Štorchovo a pokračoval s nakladatelstvím Šimáčkových, ale po pěti letech ze společnosti odchází a podniká opět samostatně. Praha zřejmě nesplnila to, co od ní očekával. Netajil se nikdy tím, že nejlepší časy prožil v Telči. Kromě vlastního podnikání zastával Šolc četné veřejné funkce nejen v Telči, ale i v Praze. Stal se např. po J.R. Vilímkovi starostou Svazu čsl. knihkupců a nakladatelů.
(Sekanina Fr.: Album representantů všech oborů veřejného života československého, Uměleckého nakladatelství Jos. Zeibrlich, Praha 1927, str.1145, Nosovský K.: Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví čs., Praha 1927, str. 494 – 495, Máša J.: Osm let na hranici českomoravské, I. díl, Brno 1930, str. 5, 11, 21, 66)
VLOŽIL: Terezie Veselá (02.10.2012)
, UPRAVIL:
Petr Mach (23.03.2021)
