Slavíček Antonín Václav
* 1. ledna 1895, Rozseč, okr. Jihlava
† 27. října 1938, Zlín
malíř, grafik
Žák Uměleckoprůmslové školy v Praze. Jeho výtvarné studium přerušila 1. světová válka. Bojoval na ruské frontě a byl zajat. Vrátil se až r. 1921 s podlomeným zdravím. Po návratu do vlasti pokračoval ve studiu u profesorů Dítěte, Wurzla, Klugeho, Skřivánka, Špílara a V. H. Brunnera. Usadil se potom v Olšanech a později v Telči. V roce 1926 byl na studijní cestě ve Francii a v r. 1929 v Itálii, kde studoval staré mistry. Knižní výzdobu přispíval do Dobrého díla Josefa Floriána ve Staré Říši. Od r. 1921 byl členem výboru Občanské umělecké besedy, jehož časopis Život přinášel častěji reprodukce jeho prací, např. Polní květy, Hlava, Ilustrace, Pohřeb, Údolí. Později se stal členem Sdružení výtvarníků v Praze, jehož výstavy obesílal drobnými kolorovanými kresbami a akvarely. Vystavoval na četných domácích i zahraničních výstavách, dokonce až v Los Angeles. Jeho díla jsou ve sbírkách Ministerstva školství, Národní galerie, Galerie Vysočiny a v řadě dalších muzeí a galerií. Jeho knižní značky jsou ve sbírkách exlibristů v Bruselu. Mnohé obrazy jsou v majetku soukromých osob, zvláště na Vysočině. Pro Telč je velmi významné jeho sgrafito na sokolovně s názvem Blaník z roku 1924 (měří 5 x 8 m). Jeho dílo tvoří několik cyklů. Jsou to náměty ze života prostých lidí na Vysočině. Významné místo v jeho tvorbě zaujímají karikatury. V nich napadá morální, sociální a politický úpadek společnosti. Souborná výstava jeho kreseb byla v Krásné jizbě Družstevní práce v Praze v březnu 1936 a posmrtná výstava v síni Sdružení výtvarníků v Praze v lednu 1939 (88 prací). Posledním jeho dílem byly perokresby ke knize R. J. Vonky Od hroudy k chlebu, která vyšla v Praze r. 1939. A. V. Slavíček je pochován na hřbitově u sv. Anny v Telči.
(P. Toman: Nový slovník českoslov. výtvarných umělců, III. vydání, Praha 1947, sešit 34/35, str. 461)
(zk)
malíř, grafik
Žák Uměleckoprůmslové školy v Praze. Jeho výtvarné studium přerušila 1. světová válka. Bojoval na ruské frontě a byl zajat. Vrátil se až r. 1921 s podlomeným zdravím. Po návratu do vlasti pokračoval ve studiu u profesorů Dítěte, Wurzla, Klugeho, Skřivánka, Špílara a V. H. Brunnera. Usadil se potom v Olšanech a později v Telči. V roce 1926 byl na studijní cestě ve Francii a v r. 1929 v Itálii, kde studoval staré mistry. Knižní výzdobu přispíval do Dobrého díla Josefa Floriána ve Staré Říši. Od r. 1921 byl členem výboru Občanské umělecké besedy, jehož časopis Život přinášel častěji reprodukce jeho prací, např. Polní květy, Hlava, Ilustrace, Pohřeb, Údolí. Později se stal členem Sdružení výtvarníků v Praze, jehož výstavy obesílal drobnými kolorovanými kresbami a akvarely. Vystavoval na četných domácích i zahraničních výstavách, dokonce až v Los Angeles. Jeho díla jsou ve sbírkách Ministerstva školství, Národní galerie, Galerie Vysočiny a v řadě dalších muzeí a galerií. Jeho knižní značky jsou ve sbírkách exlibristů v Bruselu. Mnohé obrazy jsou v majetku soukromých osob, zvláště na Vysočině. Pro Telč je velmi významné jeho sgrafito na sokolovně s názvem Blaník z roku 1924 (měří 5 x 8 m). Jeho dílo tvoří několik cyklů. Jsou to náměty ze života prostých lidí na Vysočině. Významné místo v jeho tvorbě zaujímají karikatury. V nich napadá morální, sociální a politický úpadek společnosti. Souborná výstava jeho kreseb byla v Krásné jizbě Družstevní práce v Praze v březnu 1936 a posmrtná výstava v síni Sdružení výtvarníků v Praze v lednu 1939 (88 prací). Posledním jeho dílem byly perokresby ke knize R. J. Vonky Od hroudy k chlebu, která vyšla v Praze r. 1939. A. V. Slavíček je pochován na hřbitově u sv. Anny v Telči.
(P. Toman: Nový slovník českoslov. výtvarných umělců, III. vydání, Praha 1947, sešit 34/35, str. 461)
(zk)
VLOŽIL: Terezie Veselá (02.10.2012)
, UPRAVIL:
Petr Mach (23.03.2021)
