Beringer Jan
Biedermann Michael Lazar
Bílkovský František
Bílek Jan Pavel
Bílek Leopold
Březina Otokar (Václav Jebavý)
Bystřický František
Caha Antonín
Cejnar Alois
Cejnar Karel
Cvek Vojtěch
Čech Leandr
Daňkovský Řehoř
Divoký Metod
Doleželová Bohumila
Dvořák Josef
Fišer Josef
Fixel Jan
Florian František
Florian Jan
Florian Josef
Florian Michael
Foit František Vladimír
Foitová Marie
Francl Jaroslav
Fromek František
Furch Vincenc
Grande Ludwig Eduard Johann
Grósz Frigyes (Gross Friedrich)
Guaita Hyacinthus Maria
Hartmanová Marie
Havelka František
Hejda Karel ml.
Hejda Karel st.
Hodovi, Tomáš a Zuzana
Horák Jaroslav
Hrudička Alois
Hůrek Jaroslav
Hurych Oldřich
Hvězda Jan z Vícemilic
Janků Hynek
Janků Marie
Janoušek Jaroslav
Jeřábek Václav
Kameník Antonín
Katrnožka Stanislav
Kopřivová Marie
Korbel Zdeněk
Kouba Jaroslav
Kozák Stanislav
Kožík František
Kramář Oldřich
Krátký Bohumil
Krejčů Marie
Krepčík Jaroslav
Krepčíková Hedvika
Krupička Emanuel
Kypta Jan Evangelista
Kříž Oldřich
Lang Jakob
Lesný Vincenc
Lolek Stanislav
Macka Václav
Maggi Baldassare
Magni Rostislav
Marek Jan
Mareš Jiří
Marten - Mrkva Jiří
Martínek Václav
Máša Jan
Maška Karel Jaroslav
Maška Otakar
Mátl Josef
Mátl Ladislav
Mátlová Jiřina
Mazal Ferdinand
Mezoun Jan
Michna Cyril
Michna Jan
Mládek Jan
Mohr Josef Mikuláš
Nágl František Mořic
Němec Antonín
Norek Bohumil
Novák František
Nypl Bohumil
Oliva Josef
Optát Beneš
Paclík Karel ml.
Paclík Karel st.
Palliardi Jaroslav
Pantoflíček Ctibor
Pantofllíček Jaroslav
Partl Jan
Pavelka Emil Jiří
Petrů Zdeněk
Podbrdský Josef
Podstatský – Lichtenstein Leopold
Pokorný Bohumír
Poppe Václav
Pospíchal Jan
Pospíšil Antonín
Procházka Jiří František de Lauro
Ptáček Augustin
Rajský Stanislav
Rampula Josef
Remeš Josef
Rodová – Šašecí Božena
Říha Josef
Sankot František
Sankot Josef Jan
Schaefer Theodor ml.
Schaefer Theodor st.
Schaschetsy Leopold
Sládek Karel
Slavata Vilém z Chlumu a Košumberka
Slavatová Františka, roz. z Meggau
Slavíček Antonín Václav
Slonek Karel
Smetana Josef
Sobotka Josef
Srb Jan
Staněk František
Strnad Antonín
Suchý Raimund
Svoboda Josef
Šafránek Miloš
Šašecí Filip
Šašecí Oto
Šašecí Otto
Šolc Emil
Štocker Matěj
Šťáva Zdeněk
Tamchyna Petr
Taub Siegfried
Těšík Josef
Těšínský Oldřich
Tiray Jan
Tobiášek Josef
Urbánek Vladimír
Vaníček Lubomír
Vávra Josef
Vlk Jan
Voříšek Antonín
Vystrčil Josef
Zachariáš z Hradce
Zapletal Simeon
Zapletal Jaroslav ml.
Zapletal Jaroslav st.
Zrzavý Jan
Šašecí Oto
* 21. srpna 1892, Telč
zemědělský odborník, řádný člen Čs. akademie zemědělské, představitel ČSR v Mezinárodním ústavu zemědělském v Římě.
Syn profesora Otty Šašecího byl již v mládí činný v kulturních aktivitách telčských studentů. V době první republiky se stal představitelem ČSR v Mezinárodním ústavu zemědělském v Římě (dnes organizace OSN FAO). V této funkci podnikl v roce 1929 studují cestu do východní Evropy (Maďarsko, Rumunsko, SSSR, Finsko, baltské republiky, Polsko). Na základě svých zkušeností byl povolán do Ministerstva zemědělství v Praze, kde v době okupace mohl podávat informace odbojovým skupinám. Jako ministerský rada odešel v roce 1950 předčasně do důchodu. To však nemohlo zabránit jeho uvěznění v roce 1957 a uskutečnění monstrprocesu se zemědělskými odborníky v roce 1958 a jejich odsouzení. Po amnestii v r. 1960 se vrátil domů. K rehabilitaci však došlo až po událostech “Pražského jara”. Do Telče se vždy vracel rád a znovu, na sklonku života spolupracoval i při záchraně sbírkového fondu telečského muzea. Pochován je na hřbitově u Matky Boží.
(Materiály z rodinného archivu)
† 15. listopadu 1974, Jihlava
zemědělský odborník, řádný člen Čs. akademie zemědělské, představitel ČSR v Mezinárodním ústavu zemědělském v Římě.
Syn profesora Otty Šašecího byl již v mládí činný v kulturních aktivitách telčských studentů. V době první republiky se stal představitelem ČSR v Mezinárodním ústavu zemědělském v Římě (dnes organizace OSN FAO). V této funkci podnikl v roce 1929 studují cestu do východní Evropy (Maďarsko, Rumunsko, SSSR, Finsko, baltské republiky, Polsko). Na základě svých zkušeností byl povolán do Ministerstva zemědělství v Praze, kde v době okupace mohl podávat informace odbojovým skupinám. Jako ministerský rada odešel v roce 1950 předčasně do důchodu. To však nemohlo zabránit jeho uvěznění v roce 1957 a uskutečnění monstrprocesu se zemědělskými odborníky v roce 1958 a jejich odsouzení. Po amnestii v r. 1960 se vrátil domů. K rehabilitaci však došlo až po událostech “Pražského jara”. Do Telče se vždy vracel rád a znovu, na sklonku života spolupracoval i při záchraně sbírkového fondu telečského muzea. Pochován je na hřbitově u Matky Boží.
(Materiály z rodinného archivu)
VLOŽIL: Terezie Veselá (02.10.2012)
, UPRAVIL:
Petr Mach (23.03.2021)