Beringer Jan
Biedermann Michael Lazar
Bílkovský František
Bílek Jan Pavel
Bílek Leopold
Březina Otokar (Václav Jebavý)
Bystřický František
Caha Antonín
Cejnar Alois
Cejnar Karel
Cvek Vojtěch
Čech Leandr
Daňkovský Řehoř
Divoký Metod
Doleželová Bohumila
Dvořák Josef
Fišer Josef
Fixel Jan
Florian František
Florian Jan
Florian Josef
Florian Michael
Foit František Vladimír
Foitová Marie
Francl Jaroslav
Fromek František
Furch Vincenc
Grande Ludwig Eduard Johann
Grósz Frigyes (Gross Friedrich)
Guaita Hyacinthus Maria
Hartmanová Marie
Havelka František
Hejda Karel ml.
Hejda Karel st.
Hodovi, Tomáš a Zuzana
Horák Jaroslav
Hrudička Alois
Hůrek Jaroslav
Hurych Oldřich
Hvězda Jan z Vícemilic
Janků Hynek
Janků Marie
Janoušek Jaroslav
Jeřábek Václav
Kameník Antonín
Katrnožka Stanislav
Kopřivová Marie
Korbel Zdeněk
Kouba Jaroslav
Kozák Stanislav
Kožík František
Kramář Oldřich
Krátký Bohumil
Krejčů Marie
Krepčík Jaroslav
Krepčíková Hedvika
Krupička Emanuel
Kypta Jan Evangelista
Kříž Oldřich
Lang Jakob
Lesný Vincenc
Lolek Stanislav
Macka Václav
Maggi Baldassare
Magni Rostislav
Marek Jan
Mareš Jiří
Marten - Mrkva Jiří
Martínek Václav
Máša Jan
Maška Karel Jaroslav
Maška Otakar
Mátl Josef
Mátl Ladislav
Mátlová Jiřina
Mazal Ferdinand
Mezoun Jan
Michna Cyril
Michna Jan
Mládek Jan
Mohr Josef Mikuláš
Nágl František Mořic
Němec Antonín
Norek Bohumil
Novák František
Nypl Bohumil
Oliva Josef
Optát Beneš
Paclík Karel ml.
Paclík Karel st.
Palliardi Jaroslav
Pantoflíček Ctibor
Pantofllíček Jaroslav
Partl Jan
Pavelka Emil Jiří
Petrů Zdeněk
Podbrdský Josef
Podstatský – Lichtenstein Leopold
Pokorný Bohumír
Poppe Václav
Pospíchal Jan
Pospíšil Antonín
Procházka Jiří František de Lauro
Ptáček Augustin
Rajský Stanislav
Rampula Josef
Remeš Josef
Rodová – Šašecí Božena
Říha Josef
Sankot František
Sankot Josef Jan
Schaefer Theodor ml.
Schaefer Theodor st.
Schaschetsy Leopold
Sládek Karel
Slavata Vilém z Chlumu a Košumberka
Slavatová Františka, roz. z Meggau
Slavíček Antonín Václav
Slonek Karel
Smetana Josef
Sobotka Josef
Srb Jan
Staněk František
Strnad Antonín
Suchý Raimund
Svoboda Josef
Šafránek Miloš
Šašecí Filip
Šašecí Oto
Šašecí Otto
Šolc Emil
Štocker Matěj
Šťáva Zdeněk
Tamchyna Petr
Taub Siegfried
Těšík Josef
Těšínský Oldřich
Tiray Jan
Tobiášek Josef
Urbánek Vladimír
Vaníček Lubomír
Vávra Josef
Vlk Jan
Voříšek Antonín
Vystrčil Josef
Zachariáš z Hradce
Zapletal Simeon
Zapletal Jaroslav ml.
Zapletal Jaroslav st.
Zrzavý Jan
Podstatský – Lichtenstein Leopold
13. srpna 1763, ?
1. října 1813, Telč
majitel panství Telč
Telčského panství se ujal r. 1796. Byl c. k. komořín a získal hodnost majora. Touto hodností byl vyznamenán císařem Františkem I. za pomoc, kterou poskytl státu v obraně proti Napoleonovi (r. 1800 byl nadporučíkem moravsko-slezské legie dobrovolníků, bojoval u Aspernu. Osobně se zaručil císaři Napoleonovi v obsazené Vídni, že zajistí ve městě bezpečnost a pořádek). Celým zaměřením svého života náležel mezi tzv. josefinisty. Podporoval hospodářský a kulturní rozvoj města i panství, chápal význam sociálních opatření. Zřídil nadaci pro dospělé a zachovalé dívky (r. 1809), kterou doplnil dřívější nadaci Františky Slavatové. Současně se staral o tzv. pokračovací školu pro své pro své úředníky a zaměstnance (r. 1810 byl vydán školní řád, v němž se uvádějí předměty: hospodářství, vyměřování polí, anatomie zvířat domácích, sloh, poučky z právnictví aj.). Snažil se i o zřízení „nedělní školy pro dospělé občany a sedláky“. Když r. 1813 zemřel, postavili mu úředníci panství pomník v zámecké zahradě, který měl vyjádřit i jeho oblíbenost u Telčanů i ostatních obyvatel panství. Syn a dědic Leopolda I., Leopold II (1801 – 1848) byl znám svým vřelým vztahem k hudbě (zámecké divadlo a hudební produkce). Měl titul „c. k. dvorní hrabě hudby“.
(Beringer, Janoušek: Město a panství Telč, Telč 1891, str. 32; Tiray: Vlastivěda moravská, Telecký okres, Brno 1913, str. 117 – 120; Vlastivědný sborník Vysočiny, VI., Jihlava 1988, E. Melmuková: Historická úloha Telče v procesu národního obrození, str. 42 – 43)
(em)
1. října 1813, Telč
majitel panství Telč
Telčského panství se ujal r. 1796. Byl c. k. komořín a získal hodnost majora. Touto hodností byl vyznamenán císařem Františkem I. za pomoc, kterou poskytl státu v obraně proti Napoleonovi (r. 1800 byl nadporučíkem moravsko-slezské legie dobrovolníků, bojoval u Aspernu. Osobně se zaručil císaři Napoleonovi v obsazené Vídni, že zajistí ve městě bezpečnost a pořádek). Celým zaměřením svého života náležel mezi tzv. josefinisty. Podporoval hospodářský a kulturní rozvoj města i panství, chápal význam sociálních opatření. Zřídil nadaci pro dospělé a zachovalé dívky (r. 1809), kterou doplnil dřívější nadaci Františky Slavatové. Současně se staral o tzv. pokračovací školu pro své pro své úředníky a zaměstnance (r. 1810 byl vydán školní řád, v němž se uvádějí předměty: hospodářství, vyměřování polí, anatomie zvířat domácích, sloh, poučky z právnictví aj.). Snažil se i o zřízení „nedělní školy pro dospělé občany a sedláky“. Když r. 1813 zemřel, postavili mu úředníci panství pomník v zámecké zahradě, který měl vyjádřit i jeho oblíbenost u Telčanů i ostatních obyvatel panství. Syn a dědic Leopolda I., Leopold II (1801 – 1848) byl znám svým vřelým vztahem k hudbě (zámecké divadlo a hudební produkce). Měl titul „c. k. dvorní hrabě hudby“.
(Beringer, Janoušek: Město a panství Telč, Telč 1891, str. 32; Tiray: Vlastivěda moravská, Telecký okres, Brno 1913, str. 117 – 120; Vlastivědný sborník Vysočiny, VI., Jihlava 1988, E. Melmuková: Historická úloha Telče v procesu národního obrození, str. 42 – 43)
(em)
VLOŽIL: Terezie Veselá (02.10.2012)
, UPRAVIL:
Petr Mach (23.03.2021)