Podstatský – Lichtenstein Leopold
13. srpna 1763, ?
1. října 1813, Telč
majitel panství Telč
Telčského panství se ujal r. 1796. Byl c. k. komořín a získal hodnost majora. Touto hodností byl vyznamenán císařem Františkem I. za pomoc, kterou poskytl státu v obraně proti Napoleonovi (r. 1800 byl nadporučíkem moravsko-slezské legie dobrovolníků, bojoval u Aspernu. Osobně se zaručil císaři Napoleonovi v obsazené Vídni, že zajistí ve městě bezpečnost a pořádek). Celým zaměřením svého života náležel mezi tzv. josefinisty. Podporoval hospodářský a kulturní rozvoj města i panství, chápal význam sociálních opatření. Zřídil nadaci pro dospělé a zachovalé dívky (r. 1809), kterou doplnil dřívější nadaci Františky Slavatové. Současně se staral o tzv. pokračovací školu pro své pro své úředníky a zaměstnance (r. 1810 byl vydán školní řád, v němž se uvádějí předměty: hospodářství, vyměřování polí, anatomie zvířat domácích, sloh, poučky z právnictví aj.). Snažil se i o zřízení „nedělní školy pro dospělé občany a sedláky“. Když r. 1813 zemřel, postavili mu úředníci panství pomník v zámecké zahradě, který měl vyjádřit i jeho oblíbenost u Telčanů i ostatních obyvatel panství. Syn a dědic Leopolda I., Leopold II (1801 – 1848) byl znám svým vřelým vztahem k hudbě (zámecké divadlo a hudební produkce). Měl titul „c. k. dvorní hrabě hudby“.
(Beringer, Janoušek: Město a panství Telč, Telč 1891, str. 32; Tiray: Vlastivěda moravská, Telecký okres, Brno 1913, str. 117 – 120; Vlastivědný sborník Vysočiny, VI., Jihlava 1988, E. Melmuková: Historická úloha Telče v procesu národního obrození, str. 42 – 43)
(em)
1. října 1813, Telč
majitel panství Telč
Telčského panství se ujal r. 1796. Byl c. k. komořín a získal hodnost majora. Touto hodností byl vyznamenán císařem Františkem I. za pomoc, kterou poskytl státu v obraně proti Napoleonovi (r. 1800 byl nadporučíkem moravsko-slezské legie dobrovolníků, bojoval u Aspernu. Osobně se zaručil císaři Napoleonovi v obsazené Vídni, že zajistí ve městě bezpečnost a pořádek). Celým zaměřením svého života náležel mezi tzv. josefinisty. Podporoval hospodářský a kulturní rozvoj města i panství, chápal význam sociálních opatření. Zřídil nadaci pro dospělé a zachovalé dívky (r. 1809), kterou doplnil dřívější nadaci Františky Slavatové. Současně se staral o tzv. pokračovací školu pro své pro své úředníky a zaměstnance (r. 1810 byl vydán školní řád, v němž se uvádějí předměty: hospodářství, vyměřování polí, anatomie zvířat domácích, sloh, poučky z právnictví aj.). Snažil se i o zřízení „nedělní školy pro dospělé občany a sedláky“. Když r. 1813 zemřel, postavili mu úředníci panství pomník v zámecké zahradě, který měl vyjádřit i jeho oblíbenost u Telčanů i ostatních obyvatel panství. Syn a dědic Leopolda I., Leopold II (1801 – 1848) byl znám svým vřelým vztahem k hudbě (zámecké divadlo a hudební produkce). Měl titul „c. k. dvorní hrabě hudby“.
(Beringer, Janoušek: Město a panství Telč, Telč 1891, str. 32; Tiray: Vlastivěda moravská, Telecký okres, Brno 1913, str. 117 – 120; Vlastivědný sborník Vysočiny, VI., Jihlava 1988, E. Melmuková: Historická úloha Telče v procesu národního obrození, str. 42 – 43)
(em)
VLOŽIL: Terezie Veselá (02.10.2012)
, UPRAVIL:
Petr Mach (23.03.2021)
