Kožík František
16. května 1909, Uherský Brod
5. dubna 1997, Praha
básník, spisovatel
Prožil dětství v Uherském Brodě a z velké části také u dědečka – okresního soudce v Telči. V Uherském Brodě začal studovat na reálném gymnáziu (1919 – 1925), studia dokončil v Brně (1927). Poté zde vystudoval Právnickou fakultu (doktorát 1931), současně navštěvoval dramatické odd. brněnské konservatoře (absolvoval rovněž v r. 1931). Další dva roky byl zapsán na Filozofické fakultě. Po tuto dobu byl soudcovským čekatelem, brzy však jeho umělecké nadání převýšilo zájmy právnické. Až do r. 1941 byl zaměstnán u Čs. rozhlasu v Brně, kde se věnoval nejrozmanitější činnosti (reportér, scénárista, aj.), v letech 1941 – 51 byl dramaturgem Čs. rozhlasu v Praze. V dalších letech byl spisovatelem z povolání, uměleckým vedoucím Estrádního jednatelství v Praze a poté dramaturgem Čs. státního filmu v Praze. Básnická, prozaická i dramatická tvorba Františka Kožíka je velice obsáhlá. Byl básníkem lyrikem navazujícím na poezitivnosti a vystižení nálad. Ve třicátých letech vydal několik sbírek (Trnitá souhvězdí, Na břehu noci, Cesta k lidem a další). V pozdějších sbírkách vyjadřuje spojení se životem a oslavu přírodních krás. Těžko říct, zda těžiště jeho tvorby je v dílech prozaických či dramatických. Největších úspěchů dosáhl svými životopisnými romány (Největší z Pierotů, Básník neumírá, Josef Mánes, Fanfára pro krále abychom jmenovali ty nejznámější), ale také faktografickými životopisy (Cervantes, J. A. Komenský aj.). Četné jsou i jeho povídky jak pro dospělé, tak zejména pro děti. Tam dominuje často sportovní tematika (např. o Emilu Zátopkovi, průkopnících lyžařství, cyklistických závodech apod.) Dětem jsou věnovány i básnické sbírky a povídky ze školního prostředí. Z dramatické tvorby jsou známé jeho rozhlasové hry, scénáře k filmům, operní i operetní libreta, zejména pak divadelní hry pro mládež i pro dospělé.
Nelze pominout jeho vřelý vztah k městu Telči, daný jeho rodinnými pouty, který se obráží i v jeho básnické, literární i dramatické tvorbě. Do Telče a okolí situuje některé své povídky (pro děti „Vlajka vítězů“, „Prstýnek z vlasů“ též jako rozhlasová hra) básnické sbírky („Město vzpomínek“), fejetony a rozhlasová pásma, ale také průvodce Telčí, texty k fotografiím a básnické texty později zhudebněné. Nejznámější je jeho romantická povídka „Jezerní růže“, která vypráví o seznámení a lásce jeho rodičů v Telči. V neposlední řadě pak jeho historická črta a posléze romantická komedie „Město šťastných lásek“, věnovaná telčským ochotníkům, kteří tuto hru v roce 1962 premiérově nastudovali a opakovaně hráli i v zámku.
(Kronika ochotnického divadla v Telči (manželé Koubovi); Vlček J.: František Kožík a jeho literární vztahy k Telči (dipl. práce 1966); Osobní vzpomínky)
5. dubna 1997, Praha
básník, spisovatel
Prožil dětství v Uherském Brodě a z velké části také u dědečka – okresního soudce v Telči. V Uherském Brodě začal studovat na reálném gymnáziu (1919 – 1925), studia dokončil v Brně (1927). Poté zde vystudoval Právnickou fakultu (doktorát 1931), současně navštěvoval dramatické odd. brněnské konservatoře (absolvoval rovněž v r. 1931). Další dva roky byl zapsán na Filozofické fakultě. Po tuto dobu byl soudcovským čekatelem, brzy však jeho umělecké nadání převýšilo zájmy právnické. Až do r. 1941 byl zaměstnán u Čs. rozhlasu v Brně, kde se věnoval nejrozmanitější činnosti (reportér, scénárista, aj.), v letech 1941 – 51 byl dramaturgem Čs. rozhlasu v Praze. V dalších letech byl spisovatelem z povolání, uměleckým vedoucím Estrádního jednatelství v Praze a poté dramaturgem Čs. státního filmu v Praze. Básnická, prozaická i dramatická tvorba Františka Kožíka je velice obsáhlá. Byl básníkem lyrikem navazujícím na poezitivnosti a vystižení nálad. Ve třicátých letech vydal několik sbírek (Trnitá souhvězdí, Na břehu noci, Cesta k lidem a další). V pozdějších sbírkách vyjadřuje spojení se životem a oslavu přírodních krás. Těžko říct, zda těžiště jeho tvorby je v dílech prozaických či dramatických. Největších úspěchů dosáhl svými životopisnými romány (Největší z Pierotů, Básník neumírá, Josef Mánes, Fanfára pro krále abychom jmenovali ty nejznámější), ale také faktografickými životopisy (Cervantes, J. A. Komenský aj.). Četné jsou i jeho povídky jak pro dospělé, tak zejména pro děti. Tam dominuje často sportovní tematika (např. o Emilu Zátopkovi, průkopnících lyžařství, cyklistických závodech apod.) Dětem jsou věnovány i básnické sbírky a povídky ze školního prostředí. Z dramatické tvorby jsou známé jeho rozhlasové hry, scénáře k filmům, operní i operetní libreta, zejména pak divadelní hry pro mládež i pro dospělé.
Nelze pominout jeho vřelý vztah k městu Telči, daný jeho rodinnými pouty, který se obráží i v jeho básnické, literární i dramatické tvorbě. Do Telče a okolí situuje některé své povídky (pro děti „Vlajka vítězů“, „Prstýnek z vlasů“ též jako rozhlasová hra) básnické sbírky („Město vzpomínek“), fejetony a rozhlasová pásma, ale také průvodce Telčí, texty k fotografiím a básnické texty později zhudebněné. Nejznámější je jeho romantická povídka „Jezerní růže“, která vypráví o seznámení a lásce jeho rodičů v Telči. V neposlední řadě pak jeho historická črta a posléze romantická komedie „Město šťastných lásek“, věnovaná telčským ochotníkům, kteří tuto hru v roce 1962 premiérově nastudovali a opakovaně hráli i v zámku.
(Kronika ochotnického divadla v Telči (manželé Koubovi); Vlček J.: František Kožík a jeho literární vztahy k Telči (dipl. práce 1966); Osobní vzpomínky)
VLOŽIL: Terezie Veselá (02.10.2012)
, UPRAVIL:
Petr Mach (17.03.2021)
