Kozák Stanislav
6. května 1911, Opařany, okr. Tábor
23. května 1981, Praha
hlasatel čs. rozhlasu
Otec St. Kozáka byl zřízencem Ústavu pro postižené děti a zemřel, když bylo Stanislavovi 10 let. Matka byla porodní asistentkou. Měl o dva roky staršího bratra, kněze, který byl později misionářem na Dálném východě. St. Kozák navštěvoval Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči a po maturitě studoval na lékařské fakultě. Studium však nedokončil. V mládí hrával ochotnické divadlo, pěstoval sólový i sborový zpěv.
V roce 1942 byl díky svému hlasu přijat za hlasatele rozhlasu. V revolučních dnech roku 1945 byl prvním, kdo v rozhlase volal českou veřejnost a ozbrojené složky na pomoc bojujícímu rozhlasu. Ve chvílích, kdy se v budově rozhlasu již střílelo, 5. května odpoledne ohlašoval celému národu ustavení České národní rady. S dalším spolupracovníkem Zdeňkem Mančalem vyzýval všechny spojence, aby přišli na pomoc bojující Praze. Když byla budova rozhlasu bombardována německými letadly, přestěhoval vysílačku s dalšími kolegy do Husova domu na Vinohradech a odtud vysílali až do úplného osvobození Prahy. V dalších letech se zasazoval o objektivní a nestranické vysílání rozhlasu. Protože byl znám jeho protikomunistický postoj, byla mu po únoru 1948 další práce v rozhlase znemožněna. Byl na hodinu propuštěn.
Přestěhoval se pak do Telče, pracoval v Motorpalu, později v kamenolomu, v mlékárně v Jihlavě a konečně, již jako úředník, v Interiéru v Třešti. V roce 1964 přešel na ředitelství tohoto podniku v Praze.
V Telči žil 16 let. Zapojil se zde i do kulturního života, zpíval v telčském pěveckém sboru Smetana a zúčastnil se s ním mnoha koncertů. Po návratu do Prahy se stal členem pražského pěveckého sboru Smetana.
(Svobodné slovo, 5. 5. 1990, M. Gabrielová: Stálo za to žít; Novinový článek J. Weniga: Jen pro ten jediný den, květen 1968; dopis pí. H. Kozákové z 8. 2. 1995, uložený u (jm))
(jm)
23. května 1981, Praha
hlasatel čs. rozhlasu
Otec St. Kozáka byl zřízencem Ústavu pro postižené děti a zemřel, když bylo Stanislavovi 10 let. Matka byla porodní asistentkou. Měl o dva roky staršího bratra, kněze, který byl později misionářem na Dálném východě. St. Kozák navštěvoval Arcibiskupské gymnázium v Praze Bubenči a po maturitě studoval na lékařské fakultě. Studium však nedokončil. V mládí hrával ochotnické divadlo, pěstoval sólový i sborový zpěv.
V roce 1942 byl díky svému hlasu přijat za hlasatele rozhlasu. V revolučních dnech roku 1945 byl prvním, kdo v rozhlase volal českou veřejnost a ozbrojené složky na pomoc bojujícímu rozhlasu. Ve chvílích, kdy se v budově rozhlasu již střílelo, 5. května odpoledne ohlašoval celému národu ustavení České národní rady. S dalším spolupracovníkem Zdeňkem Mančalem vyzýval všechny spojence, aby přišli na pomoc bojující Praze. Když byla budova rozhlasu bombardována německými letadly, přestěhoval vysílačku s dalšími kolegy do Husova domu na Vinohradech a odtud vysílali až do úplného osvobození Prahy. V dalších letech se zasazoval o objektivní a nestranické vysílání rozhlasu. Protože byl znám jeho protikomunistický postoj, byla mu po únoru 1948 další práce v rozhlase znemožněna. Byl na hodinu propuštěn.
Přestěhoval se pak do Telče, pracoval v Motorpalu, později v kamenolomu, v mlékárně v Jihlavě a konečně, již jako úředník, v Interiéru v Třešti. V roce 1964 přešel na ředitelství tohoto podniku v Praze.
V Telči žil 16 let. Zapojil se zde i do kulturního života, zpíval v telčském pěveckém sboru Smetana a zúčastnil se s ním mnoha koncertů. Po návratu do Prahy se stal členem pražského pěveckého sboru Smetana.
(Svobodné slovo, 5. 5. 1990, M. Gabrielová: Stálo za to žít; Novinový článek J. Weniga: Jen pro ten jediný den, květen 1968; dopis pí. H. Kozákové z 8. 2. 1995, uložený u (jm))
(jm)
VLOŽIL: Terezie Veselá (26.09.2012)
, UPRAVIL:
Petr Mach (17.03.2021)
