Beringer Jan
Biedermann Michael Lazar
Bílkovský František
Bílek Jan Pavel
Bílek Leopold
Březina Otokar (Václav Jebavý)
Bystřický František
Caha Antonín
Cejnar Alois
Cejnar Karel
Cvek Vojtěch
Čech Leandr
Daňkovský Řehoř
Divoký Metod
Doleželová Bohumila
Dvořák Josef
Fišer Josef
Fixel Jan
Florian František
Florián Josef
Florián Michael
Foit František Vladimír
Foitová Marie
Francl Jaroslav
Fromek František
Furch Vincenc
Grande Ludwig Eduard Johann
Grósz Frigyes (Gross Friedrich)
Guaita Hyacinthus Maria
Hartmanová Marie
Havelka František
Hejda Karel st.
Hejda Karel ml.
Hodovi, Tomáš a Zuzana
Hrudička Alois
Horák Jaroslav
Hůrek Jaroslav
Hurych Oldřich
Hvězda Jan z Vícemilic
Janoušek Jaroslav
Janků Hynek
Janků Marie
Jeřábek Václav
Kameník Antonín
Katrnožka Stanislav
Kopřivová Marie
Korbel Zdeněk
Kouba Jaroslav
Kozák Stanislav
Kožík František
Kramář Oldřich
Krátký Bohumil
Krejčů Marie
Krepčík Jaroslav
Krepčíková Hedvika
Krupička Emanuel
Kypta Jan Evangelista
Kříž Oldřich
Lang Jakob
Lesný Vincenc
Lolek Stanislav
Macka Václav
Maggi Baldassare
Magni Rostislav
Marek Jan
Mareš Jiří
Marten - Mrkva Jiří
Martínek Václav
Máša Jan
Maška Karel Jaroslav
Maška Otakar
Mátl Josef
Mátl Ladislav
Mátlová Jiřina
Mazal Ferdinand
Mezoun Jan
Michna Cyril
Michna Jan
Mládek Jan
Mohr Josef Mikuláš
Nágl František Mořic
Němec Antonín
Norek Bohumil
Novák František
Nypl Bohumil
Oliva Josef
Optát Beneš
Paclík Karel ml.
Paclík Karel st.
Palliardi Jaroslav
Pantoflíček Ctibor
Pantofllíček Jaroslav
Partl Jan
Pavelka Emil Jiří
Petrů Zdeněk
Podbrdský Josef
Podstatský – Lichtenstein Leopold
Pokorný Bohumír
Poppe Václav
Pospíšil Antonín
Pospíchal Jan
Procházka Jiří František de Lauro
Ptáček Augustin
Rajský Stanislav
Rampula Josef
Remeš Josef
Rodová – Šašecí Božena
Říha Josef
Sankot František
Sankot Josef Jan
Schaefer Theodor ml.
Schaefer Theodor st.
Schaschetsy Leopold
Sládek Karel
Slavata Vilém z Chlumu a Košumberka
Slavatová Františka, roz. z Meggau
Slavíček Antonín Václav
Smetana Josef
Slonek Karel
Sobotka Josef
Srb Jan
Staněk František
Strnad Antonín
Suchý Raimund
Svoboda Josef
Šafránek Miloš
Šašecí Filip
Šašecí Otto
Šašecí Oto
Šolc Emil
Štocker Matěj
Šťáva Zdeněk
Taub Siegfried
Tamchyna Petr
Těšík Josef
Těšínský Oldřich
Tiray Jan
Tobiášek Josef
Urbánek Vladimír
Vaníček Lubomír
Vávra Josef
Vlk Jan
Voříšek Antonín
Vystrčil Josef
Zachariáš z Hradce
Zapletal Simeon
Zapletal Jaroslav ml.
Zapletal Jaroslav st.
Zrzavý Jan
Horák Jaroslav
31. srpna 1914, okr. Hodonín
13. dubna 1984, Telč
kulturní pracovník, divadelní ochotník
Dětství prožil Jaroslav Horák na Slovácku, kde se z podnětu staršího bratra dostal v místním ochotnickém spolku k několika dětským rolím. První vážnější herecké pokusy podnikl v Podivíně. Po absolvování obchodní školy v Břeclavi nastoupil jako prodavač v Telči u p. Furchta a později u p. Řežába. Zde se zapojil do ochotnické činnosti, věnoval se hlavně režii. Když se r. 1940 oženil a zařídil si obchod ve Veltrusích, zapojil se i tam do ochotnické činnosti. Tehdy se soukromě vzdělával u známých pražských herců O. Korbeláře a V. Vydry. Po válce se vrátil do Telče. Když r. 1950 vznikl při závodu Motorpal Závodní klub a ochotníci se stali jeho součástí, byl Jaroslav Horák jejich vedoucím činitelem, hercem, režisérem, dramaturgem i scénografem. V této činnosti pokračoval i po zániku Závodního klubu Motorpalu v souboru Lidové divadlo, který působil v rámci Kulturního klubu. Jaroslav Horák divadlo neopustil do své smrti.
Pod vedením Jaroslava Horáka uvedl ochotnický soubor v Telči mnoho veseloher, detektivek, historické hry i pohádky pro děti. Zajížděl i do okolních měst a vsí. Pravidelně se zúčastňoval divadelních festivalů v Třešti, jednou i krajské přehlídky v Adamově. V Telči se hrálo v sokolovně nebo na zámeckém nádvoří. V r. 1960 uvedl v premiéře Kožíkovu hru Meluzína. Tehdy požádal Horák F. Kožíka, aby napsal hru z místního prostředí. Tak vznikla hra Město šťastných lásek.
Jaroslav Horák nastudoval s telčskými ochotníky 41 her, sám sehrál 25 rolí. Pod jeho vedením se uskutečnilo celkem 167 představení.
(Archiv telčských ochotníků uložený u p. Jaroslava Kouby)
(hb)
13. dubna 1984, Telč
kulturní pracovník, divadelní ochotník
Dětství prožil Jaroslav Horák na Slovácku, kde se z podnětu staršího bratra dostal v místním ochotnickém spolku k několika dětským rolím. První vážnější herecké pokusy podnikl v Podivíně. Po absolvování obchodní školy v Břeclavi nastoupil jako prodavač v Telči u p. Furchta a později u p. Řežába. Zde se zapojil do ochotnické činnosti, věnoval se hlavně režii. Když se r. 1940 oženil a zařídil si obchod ve Veltrusích, zapojil se i tam do ochotnické činnosti. Tehdy se soukromě vzdělával u známých pražských herců O. Korbeláře a V. Vydry. Po válce se vrátil do Telče. Když r. 1950 vznikl při závodu Motorpal Závodní klub a ochotníci se stali jeho součástí, byl Jaroslav Horák jejich vedoucím činitelem, hercem, režisérem, dramaturgem i scénografem. V této činnosti pokračoval i po zániku Závodního klubu Motorpalu v souboru Lidové divadlo, který působil v rámci Kulturního klubu. Jaroslav Horák divadlo neopustil do své smrti.
Pod vedením Jaroslava Horáka uvedl ochotnický soubor v Telči mnoho veseloher, detektivek, historické hry i pohádky pro děti. Zajížděl i do okolních měst a vsí. Pravidelně se zúčastňoval divadelních festivalů v Třešti, jednou i krajské přehlídky v Adamově. V Telči se hrálo v sokolovně nebo na zámeckém nádvoří. V r. 1960 uvedl v premiéře Kožíkovu hru Meluzína. Tehdy požádal Horák F. Kožíka, aby napsal hru z místního prostředí. Tak vznikla hra Město šťastných lásek.
Jaroslav Horák nastudoval s telčskými ochotníky 41 her, sám sehrál 25 rolí. Pod jeho vedením se uskutečnilo celkem 167 představení.
(Archiv telčských ochotníků uložený u p. Jaroslava Kouby)
(hb)
VLOŽIL: Terezie Veselá (26.09.2012)