Furch Vincenc

8. srpna 1817, Krasonice, okres Jihlava
5. ledna 1864, Vídeň
básník - obrozenec

Vincenc Furch se narodil na zámku v Krasonicích, kde byl jeho otec správcem, ve službách hraběte Podstatského-Lichtensteina. Otec pocházel z Popic u Mikulova a byl německé národnosti. Matka byla z Telče, rozená Zvachová, Češka. Vincenc byl nejmladší ze čtyř sourozenců, z nichž jedna sestra zemřela v dětství. Když bylo Vincencovi 12 let, zemřela mu matka. V roce 1820 byl jeho otec přeložen do Telče. V Telči navštěvoval Vincenc hlavní školu, gymnázium absolvoval v Jihlavě a filozofickou fakultu v Brně. Zde již jako student šířil svobodomyslné názory. Studoval také práva na olomoucké právnické fakultě, kde na něj měl velký vliv A. V Šembera. Posléze odešel Furch r. 1841 do Vídně, kde zprvu zastával úřednické místo. Přátelský poměr mezi Šemberou a Furchem se rozvíjel i ve Vídni, kde Šembera vyučoval českému jazyku. Jeho zásluhou byla vydána Furchova vlastenecká báseň k oslavě jmenin J. Pálkoviče. Již před tím však vyšla báseň s historickým námětem Vpád Mongolů na Moravu a cyklus básní Plané růže. V roce 1843 vyšel další svazek Písně a rozličné básně. Furchova tvorba se řadí k okruhu romantismu Františka Čelakovského.

Kresba: Vincenc Furch. Dle litografie zemřelého nakreslil F. Richter.

V r. 1847 složil k národní hymně moravskou sloku, pro kterou se stal podezřelým policii, a tak se uchýlil do Telče a později do Veselíčka, kde se zamiloval do správcovy dcery. Její otec ji však nechtěl dát Čechovi. Po této prohře se Furch uzavřel do sebe a žil samotářsky. Zklamání vyzařuje z jeho sbírky Malby sepiové. Jeho básnické dílo je v současnosti téměř zapomenuto. V roce 1974 bylo znovu připomenuto pěkným výborem, který vyšel v Brně pod názvem Plná luna. Básníci František Halas a František Hrubín se vyjádřili o jeho verších o lásce pochvalně a pokládali je za "nejkrásnější milostné básně na prahu novodobé české poezie".

Furch se často vracel do Telče, kde byla pochována jeho matka a kde žil a zemřel i jeho otec. Často říkával svým přátelům, že chce zemřít v Telči. Proto, když se v roce 1928 ve Vídni rušil hřbitov, na kterém byl pochován, byly jeho ostatky slavnostně převezeny do Telče a uloženy na hřbitově u sv. Anny do hrobu rodiny Iglů.

Dílo:
Básně (1843), Barvy a zvuky (novely 1848), Písně a balady z války turecké (1850), Polské dumky, dramata: Slavibor na Štramberce, Poslední boje baltických Slovanů.

(Ottův slovník naučný, díl VI., Praha 1893, str. 954 - 955; Literární toulky Moravou [V. Kovářík], Albatros Praha 1985, str. 22 - 23)
(jm)

Fotografie: Rodinný hrob Furchů na hřbitově u sv. Anny, do kterého byly v roce 1928 uloženy ostatky básníka. Foto: Bohumil Bína

Telčské listy 08 /2017
Před 200 lety se narodil Vincenc Furch. Úředník s duší básníka
Úředník a básník? To se snad samo sebou vylučuje. Následující životní příběh našeho krajana toto schéma vyvrací.
8. srpen 1817. Krasonice
Na zdejším zámku se rodina hospodářského správce Antonína Furcha rozrostla o další přírůstek. K synovi Antonínovi Ignáci (1814) a dceři Anně Aloisii (1815) přibyl malý Vincenc. Vzápětí byl pokřtěn v kostele sv. Vavřince za přítomnosti kmotrů, Vincence a Johany Zwachových, rodičů matky Anny, telčských měšťanů.
1820 až 1835. Telč a Jihlava
Furchovi se stěhují do Telče, kde otec získal nové pracovní místo. Pro Vincence je to výhoda. Do hlavní školy na náměstí to má z domova blízko, nedaleko bydlí dědeček s babičkou (čp. 52, dnes Steidlerovi) a další příbuzní. V roce 1829 odchází na jihlavské latinsko – německé gymnázium, umírá mu maminka. Dochované vysvědčení z roku 1834: Chování, náboženství, latina, řečtina, zeměpis a obchod, matematika – samé výborné.
1837 až 1841. Brno a Olomouc
Studuje filozofii v Brně a od roku 1837 práva v Olomouci. Tiskem vychází (1841) jeho první báseň Vidění.
1841 až 1864. Vídeň. Úředník Furch
Postupně pracuje v Komorní účtárně, na Generální účetní správě, Ministerstvu obchodu, průmyslu a veřejných staveb, Ústřední komunikační účtárně a nakonec na Nejvyšším úřadě kontrolním. Začíná jako praktikant, postupně je účetní revident, oficiál, dvorní koncipista, účetní rada... Úřady a funkce, ve kterých by básníka nikdo nehledal.
1841 až 1864. Bibliografie básníka Furcha
Básně Vincence Furcha, I. II., Olomouc 1844; Barvy a zvuky. Původní práce V. F., Vídeň 1848; Písně a balady z války uherské od V.F. Praha 1850; Básně, Praha 1874; Písně hostýnské, Horní Moštěnice, 1883; Poslední boje baltických Slovanů; Akordy – Planá růže – Písně moravské, Vybrané básně, Praha 1917.
5. ledna 1864. Vídeň
Básník (a úředník) Furch předčasně umírá. Je mu teprve 46 roků... O dva dny později projde po páté hodině odpoledne z Postgasse 1 velký smuteční průvod do katedrály sv. Štěpána. Rakev zdobí vavřínový věnec a trikolóra ve slovanských barvách. Nad hrobem na hřbitově sv. Marka zazpívá Zpěvácký spolek slovanský, smuteční projev přednese básník V. K. Šembera, syn básníkova přítele a profesora slovanských jazyků na vídeňské univerzitě A. V. Šembery. Nakonec byla přítomným rozdána tištěná pohřební báseň...

Místa dost mi přáno,
místa ke snívání,
k zámkům ve povětří,
v srdci k milování.
Místa dost mi přáno
jako kvítku v máji,
místa dosti v zemi,
až mě pochovají.
V.F. Malby sépiové

23. září 1928. Telč
Péčí městské rady byly ostatky básníka přeneseny z vídeňského hřbitova do Telče. Za velké účasti občanstva vykonán obřad ve farním kostele a ozdobená rakev provázená nosiči věnců a kytic, školní mládeží, korporacemi, zástupci úřadů a městskou radou uložena v rodinném hrobě na hřbitově u sv. Anny.
2017. Telč, Krasonice
Přejte básníkovi květ zapomenutí, napsal v nadsázce Antonín Bartušek v sedmdesátých letech minulého století v práci Plná luna, kterou nám Vincence Furcha po řadě let znovu objevil. Ale také. Nad básníkovým hrobem na pomníku ve Vídni se brzy po jeho úmrtí objevilo: Nezapomene národ Tvůj na Tebe, pěvče milý, a nad předčasným rovem Tvým v horkých slzách kvílí. A tak snad tento stručný text naplňuje obojí. Svou krátkostí (ne)zapomenutí podle historika (a také básníka) Bartuška i malou vzpomínku. /z/
Telčské listy 08 2017