Foit František Vladimír
*2. listopadu 1900, Tábor
31. srpna 1971, Celje (Slovinsko)
akademický sochař, cestovatel
Dětství a mládí prožil v kamenickém závodě otce Ferdinanda v Doupí, kde se zpracovávala mrákotínsko-řásenská i švédská žula. Po absolvování telčské reálky studoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích, pak v speciálce profesora Wrby v Drážďanech a u profesora Bourdella v Paříži, kde i vystavoval. Z tohoto období pocházejí práce Mulatská tanečnice, Pomník humanity, Zašlé věky, Italský boxer. Studia ukončil v Praze u profesora Štursy.
Roku 1931 podnikl s dr. Jiřím Baumem svou první cestu do Afriky, kterou popsal v knize Autem napříč Afrikou. V třicátých létech vytvořil celou řadu portrétů českých osobností, pro Jihlavu pomník Jana Husa. umístěný v současnosti v Hlinsku.
V r. 1947 odjel společně s manželkou Irenou na druhou africkou výpravu. Jejím cílem bylo portrétování Afričanů pro potřeby Hrdličkova muzea a sběr etnografického materiálu pro Náprstkovo muzeum v Praze. Obtíže, se kterými se manželé Foitovi setkali v tehdejším Belgickém Kongu (Demokratická republika Kongo) a politický zvrat, ke kterému došlo v tehdejším Československu (únor 1948), vedly k tomu, že africký pobyt se Foitovým prodloužil až do r. 1971.
V Nairobi působil F.V.Foit jako profesor na Kenyata College. Stal se tak učitelem řady mladých afrických výtvarníků. V této době vytvořil portréty několika afrických státníků. Je rovněž autorem monumentální fontány „Žízeň po vědění“, umístěné před univerzitou v Nairobi.
Doma zatím byl znárodněn rodinný podnik, Foitův návrat se stal nežádoucí. Zlikvidován byl i atelier v Doupí, kde bylo mnoho děl a sbírek z první cesty.
Z druhé cesty odeslal F.V.Foit do vlasti několik desítek portrétů Afričanů a zhruba 1 500 etnografických předmětů. Část těchto zásilek zřejmě nikdy do Československa nedorazila. Některé předměty byly poškozeny dopravou nebo jejich osud není znám. Přes tyto skutečnosti má ve své správě v současné době Hrdličkovo muzeum člověka Univerzity Karlovy v Praze ojedinělou kolekcí antropologických typů Afričanů, Náprstkovo muzeum více než 900 etnografických předmětů a pobočka Muzea Vysočiny v Telči spravuje kolekci etnografik z Foitovy pozůstalosti a část jeho sochařské tvorby z 30. a 40. let.
V r. 1971 odjeli manželé Foitovi do tehdejší Jugoslávie , kde F.V.Foit při autonehodě zahynul. Ve slovinském Velenje vzniklo poté muzeum věnované jeho tvorbě.
(Vzpomínky paní Ireny Foitové a rodinný archiv; Cestopis F. V. Foita Autem napříč Afrikou) (fb,hb)
31. srpna 1971, Celje (Slovinsko)
akademický sochař, cestovatel
Dětství a mládí prožil v kamenickém závodě otce Ferdinanda v Doupí, kde se zpracovávala mrákotínsko-řásenská i švédská žula. Po absolvování telčské reálky studoval na sochařsko-kamenické škole v Hořicích, pak v speciálce profesora Wrby v Drážďanech a u profesora Bourdella v Paříži, kde i vystavoval. Z tohoto období pocházejí práce Mulatská tanečnice, Pomník humanity, Zašlé věky, Italský boxer. Studia ukončil v Praze u profesora Štursy.
Roku 1931 podnikl s dr. Jiřím Baumem svou první cestu do Afriky, kterou popsal v knize Autem napříč Afrikou. V třicátých létech vytvořil celou řadu portrétů českých osobností, pro Jihlavu pomník Jana Husa. umístěný v současnosti v Hlinsku.
V r. 1947 odjel společně s manželkou Irenou na druhou africkou výpravu. Jejím cílem bylo portrétování Afričanů pro potřeby Hrdličkova muzea a sběr etnografického materiálu pro Náprstkovo muzeum v Praze. Obtíže, se kterými se manželé Foitovi setkali v tehdejším Belgickém Kongu (Demokratická republika Kongo) a politický zvrat, ke kterému došlo v tehdejším Československu (únor 1948), vedly k tomu, že africký pobyt se Foitovým prodloužil až do r. 1971.
V Nairobi působil F.V.Foit jako profesor na Kenyata College. Stal se tak učitelem řady mladých afrických výtvarníků. V této době vytvořil portréty několika afrických státníků. Je rovněž autorem monumentální fontány „Žízeň po vědění“, umístěné před univerzitou v Nairobi.
Doma zatím byl znárodněn rodinný podnik, Foitův návrat se stal nežádoucí. Zlikvidován byl i atelier v Doupí, kde bylo mnoho děl a sbírek z první cesty.
Z druhé cesty odeslal F.V.Foit do vlasti několik desítek portrétů Afričanů a zhruba 1 500 etnografických předmětů. Část těchto zásilek zřejmě nikdy do Československa nedorazila. Některé předměty byly poškozeny dopravou nebo jejich osud není znám. Přes tyto skutečnosti má ve své správě v současné době Hrdličkovo muzeum člověka Univerzity Karlovy v Praze ojedinělou kolekcí antropologických typů Afričanů, Náprstkovo muzeum více než 900 etnografických předmětů a pobočka Muzea Vysočiny v Telči spravuje kolekci etnografik z Foitovy pozůstalosti a část jeho sochařské tvorby z 30. a 40. let.
V r. 1971 odjeli manželé Foitovi do tehdejší Jugoslávie , kde F.V.Foit při autonehodě zahynul. Ve slovinském Velenje vzniklo poté muzeum věnované jeho tvorbě.
(Vzpomínky paní Ireny Foitové a rodinný archiv; Cestopis F. V. Foita Autem napříč Afrikou) (fb,hb)
VLOŽIL: Terezie Veselá (09.05.2012)
, UPRAVIL:
Petr Mach (17.03.2021)
