Doleželová Bohumila
12. listopadu 1922, Prostějov
30. prosince 1993, Telč
akademická malířka
B. Doleželová absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze u profesora F. Pukla. Pak 4 roky u něho pracovala jako asistentka. Byla úspěšnou grafičkou, později však přešla k malbě, kde mohla lépe vyjádřit svou životní filozofii.
V té době opustila Prahu. Se svým mužem J. Marešem se odstěhovali nejprve do opuštěné cihelny u Jihlávky, později do vesnické chaloupky v Klatovci. Teprve když mexický obchodník skoupil celou kolekci obrazů z výstavy v Galerii Vysočiny v Jihlavě (r. 1967), si zakoupili dům v Telči, ve kterém pak žila do konce svého života.
Její dílo bylo inspirováno byzantskými ikonami, dalším inspiračním zdrojem bylo umění orientální. Ovlivněna byla Pablem Nerudou, mexickými malíři a španělským básníkem Gar. Lorcou.
Zdroj přirozeného, čistého a prostého života našla u cikánů. V té souvislosti se její jméno začalo spojovat s označením "malířka cikánů". Vytvořila soubor šesti set obrazů s touto tematikou. Stala se světově známou malířkou, její obrazy jsou nejen v Mexiku, ale i v USA, Paříži, Tel Avivu a jinde. Do povědomí české veřejnosti se dostala ilustracemi cikánských pohádek (r. 1960).
Nejznámější je freska v jihlavské lékárně na Masarykově náměstí, další díla jsou v Galerii Vysočiny, v hotelu Gustav Mahler, v Praze je freska na čtyřech stěnách bývalé vinárny Beograd a obraz venkovské pouti v obchodním domě na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice.
Samota po smrti blízkých lidí ji přivedla ke křesťanství a biblickým motivům, zejména novozákonním a její obrazy dostaly nový duchovní a filozofický rozměr. Soubor 450 obrazů odkázala Dominikánskému klášteru v Jihlavě, kde byla 9. listopadu 1995 otevřena celková stálá expozice jejích obrazů a děl jejího manžela J. Mareše.
(Katalog stálé galerie v Dominikánském klášteře v Jihlavě z r. 1995; Časopis Zuzana č. 4, r. 1994; Jihlavské listy, 14. 1. 1994, J. Sedlák: Malířka velkých očí.) (zk)
30. prosince 1993, Telč
akademická malířka
B. Doleželová absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze u profesora F. Pukla. Pak 4 roky u něho pracovala jako asistentka. Byla úspěšnou grafičkou, později však přešla k malbě, kde mohla lépe vyjádřit svou životní filozofii.
V té době opustila Prahu. Se svým mužem J. Marešem se odstěhovali nejprve do opuštěné cihelny u Jihlávky, později do vesnické chaloupky v Klatovci. Teprve když mexický obchodník skoupil celou kolekci obrazů z výstavy v Galerii Vysočiny v Jihlavě (r. 1967), si zakoupili dům v Telči, ve kterém pak žila do konce svého života.
Její dílo bylo inspirováno byzantskými ikonami, dalším inspiračním zdrojem bylo umění orientální. Ovlivněna byla Pablem Nerudou, mexickými malíři a španělským básníkem Gar. Lorcou.
Zdroj přirozeného, čistého a prostého života našla u cikánů. V té souvislosti se její jméno začalo spojovat s označením "malířka cikánů". Vytvořila soubor šesti set obrazů s touto tematikou. Stala se světově známou malířkou, její obrazy jsou nejen v Mexiku, ale i v USA, Paříži, Tel Avivu a jinde. Do povědomí české veřejnosti se dostala ilustracemi cikánských pohádek (r. 1960).
Nejznámější je freska v jihlavské lékárně na Masarykově náměstí, další díla jsou v Galerii Vysočiny, v hotelu Gustav Mahler, v Praze je freska na čtyřech stěnách bývalé vinárny Beograd a obraz venkovské pouti v obchodním domě na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice.
Samota po smrti blízkých lidí ji přivedla ke křesťanství a biblickým motivům, zejména novozákonním a její obrazy dostaly nový duchovní a filozofický rozměr. Soubor 450 obrazů odkázala Dominikánskému klášteru v Jihlavě, kde byla 9. listopadu 1995 otevřena celková stálá expozice jejích obrazů a děl jejího manžela J. Mareše.
(Katalog stálé galerie v Dominikánském klášteře v Jihlavě z r. 1995; Časopis Zuzana č. 4, r. 1994; Jihlavské listy, 14. 1. 1994, J. Sedlák: Malířka velkých očí.) (zk)
VLOŽIL: Terezie Veselá (09.05.2012)
, UPRAVIL:
Petr Mach (17.03.2021)
