Březina Otokar (Václav Jebavý)
13. 9. 1868, Počátky
25. 3. 1929, Jaroměřice nad Rokytnou
Učitel a významný český básník.
Byl synem Ignáce Jebavého, obuvníka v Počátkách a jeho třetí manželky, Kateřiny. Od září 1883 studoval na reálce v Telči, maturoval v r. 1887.
Již během studia projevoval literární a básnické sklony, byl také výborný kreslíř. Skládal kuplety a texty písní, které zhudebnil jeho spolužák a spolubydlící František Bauer. Řada jeho literárních prvotin z té doby vyšla v časopisech Orel a Orlice, vydávaných nakladatelem Emilem Šolcem.
Po maturitě nastoupil první učitelské místo v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Tam se setkal s učitelkou teosofkou Annou Pammrovou, která byla inspirátorkou jeho pozdějšího povahového a uměleckého přerodu. Až do konce života s ní Březina udržoval bohatou korespondenci, ač se vícekrát nesetkali. Od 30. 11. 1888 nastoupil Březina na školu v Nové Říši, kde strávil 11 let a napsal tam v podstatě celé své básnické dílo.
Třetím působištěm Březinovým byly Jaroměřice nad Rokytnou, kde učil na měšťanské škole až do svého pensionování v r. 1925. O prázdninách se rád vracel do kraje svého největšího tvůrčího vypětí, na Novoříšsko, do myslivny v Koutech, později ke sv. Magdaleně.
Telč navštívil naposled v r. 1928, slíbenou návštěvu v dalším roce už nevykonal. Jeho pohřeb se stal holdem české kultury nesmrtelnému básníkovi.
Za své dílo získal Březina řadu poct; r. 1913 byl jmenován dopisujícím, 1923 řádným členem ČAVU, 1919 čestným doktorem filozofie UK v Praze. Nabídnutou profesuru filozofie na brněnské univerzitě 1921 odmítl. V letech 1921 a 1928 byl navrhován za českého kandidáta pro Nobelovu cenu.
Dle Dr. Petra Holmana, vědeckého pracovníka FF Univerzity Karlovy, byl O. Březina nominován celkem 8x, což zjistil přímo v archívu Nobelovy Nadace.
V r. 1928 se podle Dr. Richtera, slovenského básníka a po r. 1992 slovenského velvyslance, dostal až do finále mezi poslední dva nominované. Československo si však v té době teprve vypracovávalo místo vyspělé kulturní země na mapě světa.
V roce 1928 obdržel tzv. velkou Státní cenu, celou částku (100 tisíc korun) však věnoval Svatoboru.
BIBLIOGRAFIE
Tajemné dálky (sbírka básní 1895)
Svítání na západě (sbírka básní 1896)
Větry od pólů (sbírka básní 1897)
Stavitelé chrámu (sbírka básní 1899)
Ruce (sbírka básní 1901)
Hudba pramenů (sbírka esejí 1903)
posmrtně:
Skryté dějiny (sbírka esejí 1970, ed. J. Zika)
25. 3. 1929, Jaroměřice nad Rokytnou
Učitel a významný český básník.
Byl synem Ignáce Jebavého, obuvníka v Počátkách a jeho třetí manželky, Kateřiny. Od září 1883 studoval na reálce v Telči, maturoval v r. 1887.
Již během studia projevoval literární a básnické sklony, byl také výborný kreslíř. Skládal kuplety a texty písní, které zhudebnil jeho spolužák a spolubydlící František Bauer. Řada jeho literárních prvotin z té doby vyšla v časopisech Orel a Orlice, vydávaných nakladatelem Emilem Šolcem.
Po maturitě nastoupil první učitelské místo v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Tam se setkal s učitelkou teosofkou Annou Pammrovou, která byla inspirátorkou jeho pozdějšího povahového a uměleckého přerodu. Až do konce života s ní Březina udržoval bohatou korespondenci, ač se vícekrát nesetkali. Od 30. 11. 1888 nastoupil Březina na školu v Nové Říši, kde strávil 11 let a napsal tam v podstatě celé své básnické dílo.
Třetím působištěm Březinovým byly Jaroměřice nad Rokytnou, kde učil na měšťanské škole až do svého pensionování v r. 1925. O prázdninách se rád vracel do kraje svého největšího tvůrčího vypětí, na Novoříšsko, do myslivny v Koutech, později ke sv. Magdaleně.
Telč navštívil naposled v r. 1928, slíbenou návštěvu v dalším roce už nevykonal. Jeho pohřeb se stal holdem české kultury nesmrtelnému básníkovi.
Za své dílo získal Březina řadu poct; r. 1913 byl jmenován dopisujícím, 1923 řádným členem ČAVU, 1919 čestným doktorem filozofie UK v Praze. Nabídnutou profesuru filozofie na brněnské univerzitě 1921 odmítl. V letech 1921 a 1928 byl navrhován za českého kandidáta pro Nobelovu cenu.
Dle Dr. Petra Holmana, vědeckého pracovníka FF Univerzity Karlovy, byl O. Březina nominován celkem 8x, což zjistil přímo v archívu Nobelovy Nadace.
V r. 1928 se podle Dr. Richtera, slovenského básníka a po r. 1992 slovenského velvyslance, dostal až do finále mezi poslední dva nominované. Československo si však v té době teprve vypracovávalo místo vyspělé kulturní země na mapě světa.
V roce 1928 obdržel tzv. velkou Státní cenu, celou částku (100 tisíc korun) však věnoval Svatoboru.
BIBLIOGRAFIE
Tajemné dálky (sbírka básní 1895)
Svítání na západě (sbírka básní 1896)
Větry od pólů (sbírka básní 1897)
Stavitelé chrámu (sbírka básní 1899)
Ruce (sbírka básní 1901)
Hudba pramenů (sbírka esejí 1903)
posmrtně:
Skryté dějiny (sbírka esejí 1970, ed. J. Zika)
VLOŽIL: Terezie Veselá (09.05.2012)
, UPRAVIL:
Ilona Jeníčková (14.04.2021)
